Dobrý den, mám problém. Dnes mi byla doručena žaloba o stanovení  výživného pro zletilého potomka. Dcera (nyní 22 letá) z prvního manželství mě žaluje o částku 3000,- Kč a to zpětně od září 2012. Žaloba přišla společně s usnesením, že soud, kde žalobu podala,  tedy  v místě jejího pobytu, není místně příslušný, a že věc bude postoupena k soudu místně příslušnému, tedy v mém bydlišti. 

Ani nevím, teď jsem doma v New Yorku, za pár budu zase zpátky doma v Praze. Připadám si zatím jak můřinej papouch - občas dostávám něco na zob, občas se proletím, občas na mne přiletí deka, abych už dala pokoj... Ale v celku se mám dobře. Sice se věnuju běžné domácí práci a kudle, ale jinak nic moc.

Bella roste jako z vody. Velká je zejména večer, když mi v posteli hledí z oka do oka ze vzdálenosti dvou centimetrů. S psama je kámoška největší, zvláště pak s welsh corgim. Asi proto, že jsou skoro stejně vysoký, skoro stejně barevný a že corgi neumí tak rychle běhat jako borderky.

Když jsem jednoho lednového dne přišla utahaná z práce domů, tak mi moje spolubydlící sdělila, ať se do týdne sbalím a vypadnu. Opět jí přeskočilo v hlavě (chtěla najednou bydlet sama) a já s ní v dobré víře neměla ani podepsanou smlouvou. Moje chyba blbé blondýny - příště si to musím posichrovat.

Milá Kudlanko a všichni čtenáři, ráda bych vás požádala o radu. Jsem úplně mimo, vůbec nevím, co mám dělat. Manžel je teď na 14 dnů služebně mimo domov, takže snad se nějak do jeho návratu dám dohromady. Protože dneska bych ho asi zabila... Jela jsem včera autem ke kamarádce a pak ještě s ní na nákup.

Nevím si rady, co mám dělat. Maminka má rakovinu, chodí na operace a nyní ani neslyší. Mně je 16, do 17 mi chybí dva měsíce a jsem doma. Pomáhám mamince s domácností a starám se o další sourozence. Mám sestru 15 let, brášku 10 a ještě jednoho, kterému jsou 2 roky. Bydlí s námi přítel mé maminky, který hodně pije a mamince nedává ani korunu.

Kdo tuhle větu nikdy neřekl... Jak snášíte změny počasí vy? Depky ze špatného počasí, zejména ze tmy, pošmourna, dlouhotrvajícího a monotonního deště - to je docela běžný jev, více či méně to působí na všechny lidi.   

Chcete vědět, jak bude vaše dítě v dospělosti velké? Žádný problém, sami  si můžete zkusit spočítat, jakou po vás vaše dítě zdědilo predispozici pro svou budoucí dospělou tělesnou výšku. Nejdříve je namístě připomenout, že rozdíl průměrné výšky mezi dospělými muži a ženami činí 13 cm.

Děkuji za vaše reakce. A chtěla bych to tedy ještě doplnit: Trvalý pobyt zde manžel nemá. Má ho u svých rodičů. Do opravy domu a nějakého vybavení investoval asi 150 000 Kč. To by ale bylo až předmětem vypořádání společného jmění při rozvodu, ne? Odstěhovat by se tedy mohl ke svým rodičům.

V autě ještě kapitánovi předávám materiály pro laborku. Doma nemám nic lepšího na práci, než se naložit do vany. Plné horké vody. Slastný pocit. Budí mne manželka. Vylez. Vodu máš už studenou a shání tě Boldán. Čeká na telefonu. Beru župan a sluchátko telefonu. Jen uslyší funění vychrlí: „Laborka sebou hodila, máme shodu.

Bylo 30. dubna, další kouzelná Filipojakubská noc je za námi; na kopcích i kolem měst a vesnic se rozhořely ohně; nastal večer čarodějnic. A kdo se zajímá o tradice Keltů, ví, že tento večer začal svátek zvaný Beltine. Takže znovu si můžete přečíst následující kouzelný článek o velkém čarování....

Děkuju vám všem za vaše reakce. Když jsem to psal, tak mi ještě šel "oheň od huby", ale to snad chápete. A protože jste mi psali hodně moc a hodně z vás mi i fakt radilo, cítím nutnost vám dát vědět, jak to dopadá. Nebudu moc konkrétní, ale to snad chápete.

Tak jsme se konečně dočkali. Ještě před měsícem jsme o Velikonocích odhazovali sníh a teď tu máme třešně v plném květu. Ten, kdo propásl Valentýna, má příležitost k reparátu.

Dnes se, možná zjednodušeně řečeno, rozdělujeme na ty, kteří jsou přízemními plebejci (částečně i lokajové) a na ty, kteří jsou sebevědomými plebejci (sem tam je nějaký pokus, spíše ubohý, o aristokratické myšlení). Bohužel komunistická doba vytvořila výrazné množství těch prvních.

Stavím se aspoň v hospodě. Rozhlédnu se. Štamgasti žádní. Nevadí, stavím se večer. Žena už byla doma. Byla zvědavá. Držím bobříka mlčení. Prst si dám přes ústa, řka: “... budu mít práci... to ti, holka, musí stačit.“

Hlídka dorazila téměř okamžitě. Nemají služebnu daleko. Dosvědčíme, že jsme to my, kdo volal na oddělení. Ukazuji, kde je nalezené tělo. Celé místo obehnali paskou. Žádají počkat na kriminálku. Zapálím si. Než dokouřím, zastavuje černá škodovka. Vystupuje muž a žena. Vezmu manželku za ruku a kývnu směrem k autu: “Boldánovi“.

U nás doma by si Jára Cimrman užil. V předmluvě ke své učebnici elastického zeměpisu totiž píše: „Proklínám chvíle, kdy jsem s horlivostí knihomola přecpával svůj mozek vědomostmi o cizích krajích. K čemu je mi nyní návštěva těchto míst?

Často se mluví o charakteru českého národa. Mluví se o českém lokajství, o českém plebejství, o podřizování se autoritám apod. Vím, jak těžké je posoudit charakter národa a nechci na sebe vzít nesnadný úkol tak učinit. Nicméně nějaké rozdíly mezi národy, i sousedními, jsou. Vynasnažím se tyto rozdíly nějak vysvětlit. To, co dále uvedu, neplatí samozřejmě pro všechny jednotlivce daného národa, a proto, prosím,  berte můj názor jako humorné zjednodušení.