Nedávno jsem četla rozmarné chlapské zamyšlení - o rozdílech mezi pesem a partnerkou: Pes neočekává, že mu zavoláte, když se někde opozdíte. Čím později přijdete domů, tím radostněji vás vítá. Pes nemá zájem o květiny, blahopřání a šperky.  Pes nedovolí, aby nějaký časopis řídil jeho život. Pes vás nikdy nekritizuje. Pes nechce vědět o každém psu, kterého jste kdy měl.

Asi to zní nactiutrhačně, prohlásit něco podobného o člověku-hrdinovi, kterého známe v podobě herce Štěpánka nebo sochy na Šalounově pomníku v Praze a díky němuž je 6. červenec pro nás dokonce svátkem.

Tak jsem koncem června povila synka. Jelikož mi nikdo nevysvětlil, jak poznám porodní bolesti od všech ostatních bolestí, které pronásledují těhotnou ženu, probíhaly poslední dva týdny mého těhotenství ve znamení hysterie, neustálé mobilizace a planých poplachů. Rodila jsem prostě pořád. V samoobsluze, v metru, dokonce na poště přímo u okýnka. Při sedmém planém poplachu jsem dokonce skutečně porodila.

Režim se dostal do pasti i v mnoha dalších věcech. Hlavně v podinvestovanosti podniků. Prezident Husák nechtěl snižovat životní úroveň nebo si půjčovat peníze ze Západu jako v Polsku, proto podniky technicky zaostávaly. Husák si po zásahu sovětských vojsk v r. 1968 kupoval lidi životní úrovní, jenže okupanti mu na to nic nedali.

Milá Danielo, nevím už jak dál a mám pocit, že jsem v životě něco prošvihla. Je mi 34 let, jsem svobodná VŠ s dobrou kariérou, vydělávám slušné peníze, jsem soběstačná s vlastním bytem a vlastně mám po materiální stránce vše, co bych si kdy mohla přát. Jediné, co mě trápí, je, že nemůžu natrefit na toho pravého.

Předvolební kampaň vrcholí a mnozí lidé, mající problémy v současné společnosti, vzpomínají, jak to bylo za komunistů báječné. Chápu, že mnozí lidé dnes nemají snadný život, ale že by museli mít kvůli tomu ztrátu paměti? Dost se mluví o zločinech režimu, ale lidi zajímají spíše docela obyčejné věci. 

Slíbila jsem, že vám vypovím svůj nedávný setsakra výživný zážitek. Můj  drahý choť má byteček na pronájem. Spolu s tím, co z toho "vydělám", se už dá vyžít. Důchod mám 7.320,- Kč, takže bez tohoto příjmu - po zaplacení činže a pár dalších poplatků - bych se mohla v nejlepším případě přidat k ptáčkům nebeským a sbírat s nimi drobečky od hodných lidí. Nojo, ale při mé váze a neschopnosti se ohnout k zemi, natož se vznášet z větévky na větévku... 

PROČ BYLI VANDALOVÉ TAKOVÍ DEVASTÁTOŘI?  Vandalové byl původně germánský kmen, jazykově patřící k východogermánské skupině indoevropské jazykové skupiny, pocházející údajně ze Skandinávie či břehů okolo Baltského moře a žili asi tak na území bývalé NDR. Hovořili vandalštinou. Jejich sídla jsou doložena v 1. století n. l. mezi Odrou, horní Vislou a  pohořím Sudety.

... takový ten vlhce lezavý, s šedým nebem i náladou, ukýchaný, ukašlaný, se sychravým chladem venku a nádherným suchým teplem doma, tak budeme vzpomínat na dny, kdy jsme vedrem lapali po dechu, kdy nám slunce téměř vypalovalo oči a my toužili po májovém deštíčku ... Jojo, člověk si nikdy neváží toho, co zrovna má.

... tak je to fakt v háji. Včera jsem potřebovala být celé odpoledne pryč z domova, a protože jsem si potřebovala současně i něco vygruntovat v laptopu, vzala jsem si ho s sebou. (O tom, kde a proč jsem byla, vám napíšu extra. Tolik průšvihů by se do jednoho článku totiž nevešlo.) Jsem tvor velice pohodlný a nemám ráda šmrdlání prstíčkem po touchpadu...

Adalbert Antonio von Shtetka - to je prosím celé jméno našeho psího člena rodiny. Vymysleli jsme ho nad půllitrem piva se sestrou. Adalbert – protože Bert zní moc obyčejně, Antonio, protože první  jméno znělo Tonda a von Shtetka – tak to si raději nechám pro sebe, ale možná na to někteří psomilci přijdou.

Jsem zoufalá. Od letošního března bojuji s blechami a je to marný boj. Byly tady tři deratizační firmy a nezbavily mě jich. Nic nezabralo, vždy nějaké zůstaly a zase se rozmnožily. Jsou naskákané a zabydlené všude. Žiji sama, nemám žádnou rodinu. Nemám ani kam odejít z bytu. Nemám zvíře, ani ke mně nechodí nikdo se zvířetem a přesto jsem si je domů donesla. Zřejmě ze sedaček z tramvaje.

Mojí volejbalové spoluhráčce, úžasně pozitivní a veselé holce těsně nad třicet se vrátila zákeřná nemoc a my její známí a vůbec všichni lidi kolem jsme byli požádáni o darování kostní dřeně. Neváhala jsem ani minutu a se mnou spousta dalších známých, ale i neznámých a lidí, kteří prostě chtějí udělat dobrou věc, když je to vlastně nic nestojí.

Potřebuju znát váš názor, sama si totiž teď vůbec rady nevím. Je mi 48 let a měla jsem minulý týden svátek. Jsme manželé už jedenadvacet let, máme dvě dospělé děti, studenty. Žijeme, tedy žili jsme, doposud normální život jako všichni ostatní. Nemáme se špatně, ani nejsme žádní boháči. Prostě všechno bylo úplně normální do minulého týdne.

Jeli jsme dlouho, viděl jsem ulice, kde mi šel mráz po zádech, ohně v sudech a u nich podivné lidi, v oknech domů ani světélko, nad námi most dálnice nebo vlaku, ono je to nakonec jedno. Vyjeli jsme odtamtud a najeli na mou starou známou dálnici. Kus po ní a pak kus po ulici, zastavili jsme v druhém pruhu, u chodníku není místo.

Dobrý den mám velké problémy s ex manželem. Jsme už víc jak měsíc rozvedeni. Když jsem před rokem podávala žadost o rozvod, odstěhovala se do pronájmu z našeho společného bytu, na který jsem měla uživatelská práva. Já raději bydlela se synkem v pronájmu...

ZKOUŠELI JSTE TO? Já ne. Sice jsem už o tom několikrát četla, ale zatím jsem se ještě neodhodlala... Se solí je prý zavařování jednak daleko levnější a zároveň i zdravější, než konzervace nasyceným roztokem cukru, kdy se ho dává na jeden kilogram zralého ovoce až jedna ku jedné... Zpravidla prý platí, že čím sladší ovoce, tím méně soli stačí, a naopak.

U nás doma vypukl úklid. Ne, že bych se odvažovala ho nějak blíže specifikovat, jako snad podzimní nebo vánoční, protože to bychom měli podzim či Vánoce asi tak často jako 29. únor. Původně jsem se chystala jen umýt okna, ano, ta okna, která jsem nestihla umýt vloni na jaře a letos v květnu jsem si na ně brala týden dovolené...

Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Můj manžel má syna z předchozího manželství, kterému je nyní 20 let. Po dokončení základní školy "studuje" již na třetím učebním oboru a navíc na soukromém učilišti. Ale nakonec to vždy dopadlo stejně - ze všech učňáků byl vždy vyloučen díky vysoké absenci.