Dobrý den, mám takový dotaz. Mám 19letou sestru, která letos maturuje. Matka nám zemřela a my zůstali s otcem bydlet v družstevním bytě (dědictví jsme se po matčině smrti zřekli, protože bylo vše v pohodě). Bohužel otec si našel novou "super úžasnou" paní, která mu začala organizovat život a říkat mu, co má a nemá dělat. Já odešla sama, živím se sama a do toho dálkově studuji.

Co to máme za ústavu, že si soudci a poslanci rozhodují o svých platech sami? To se už naprosto vytratil princip, že odměna má být za práci a tu musí posuzovat ten, pro kterého je práce vykonána? Takto si sami o sobě rozhodovali jen feudálové a to ještě ne všichni. Vztek veřejnosti je však velmi nebezpečný. Každá svévole na úkor státních financí vede lidi k dalšímu vnitřnímu „odloučení“ od společnosti, k nezájmu, k emotivním reakcím a sobectví.

Případů, kdy léčitelé odradí pacienty od léčby postavené na důkazech, mohou být stovky, možná tisíce ročně. Mnohé z nich končí tragicky – nenávratně poškozeným zdravím nebo smrtí. Pod dojmem posledních mediálně známých případů chce ministr zdravotnictví dát policii a soudům legislativní bič na vraždící léčitele. Jenže to nebude vůbec jednoduché.

Vážení, rád bych se dozvěděl několik podstatných věcí, jenž mne momentálně víc než tíží. Jsem před rozvodem manželství, v němž mám v opatrování dvě studující děti a jedno malé dítě, toho času docházející do druhé třídy ZŠ.  S manželkou máme každý zvlášť insolvenci a starší rodinný dům s hypotékou.

Dobrý den, můj synovec se dostal do velkých problémů. Je předlužený a jedinou možností, která ho prý může zachránit, je oddlužení. Prý po dobu pěti let bude splácet vše co vydělá, uhradí část dluhů a zbytek mu odpustí a už to nikdy nebude muset splácet. I mě se to zdá jako rozumné řešení.

Pusu na dobrou noc - a tím to hasne... Máme jedno dítě, počaté víceméně náhodou a já bych chtěla druhé, ale manžel ne. Má hrůzu z toho, že by je musel vyrobit... Jinak je úžasný, ale kolik příspěvků jsem v diskuzích přečetla a co měly společného? Vzorňáčci, skvělí chlapi, které nám okolí tiše i hlasitě závidí, ale nikdo neví, jak je těžké v takovém vztahu žít. U mě frustrace vybublala po deseti letech soužití  a nevím jak dál.

Je období usmrkané a ukýchané, období, kdy viróza, rýma, chřipka, angína a jiné nepříjemnosti zasahují nelibě do finančních záležitostí. Tedy – pokud postižení nad tím jen nemávnou rukou a přese všechno nejdou do práce. Ovšem tím, že předávají tohle nadělení dál, riskantně ohrožují své spolupracovníky, neboť ne každý má zrovna lehký průběh nemoci.

Když je člověk na mateřské a z ničeho nic přijde zima, lze to brát jako takovou sabotáž. Možná bych to nazval i skandálem. Třeskutá zima totiž značně zahýbe zajetými činnostmi a to je pak záležitost, kterou nelze nazvat jinak, než smutnou.

Je to už delší doba, co se internetem hledaly babičky či ženy v důchodu, které si chtějí lehce přivydělat a současně podpořit neziskovou organizaci. Jedná se konkrétně o pletení ponožek pro obecně prospěšnou společnosti Elpida. Přihlásilo se jich nakonec poměrně dost, a příjemné ponožky „Od babičky“ mají úspěch. Jen jedno jim stále chybí – dostatek materiálu.

Tenhle příspěvek nebude moc veselý. Dostala jsem e-mailem několikrát jeden a týž dopis, vlastně je to jen obrázek. Ale - nejprve "úvod". Týká se naší pomoci syrským dětem i Syřanům vůbec. Utečenci se mají zle, a je nutno jim pomáhat. Chápu, že okolní země, tedy vzhledem k Syrii,  už si z nich zoufají, že jich je všude "nadmíru". A chápu také, že země, jejichž kultura se od jejich diametrálně liší, si s nimi nevědí rady.

V dnešních toulkách se podíváme opět na Prahu 6, konkrétně do Dejvic. Pomineme-li Hanspaulku a Babu, mohlo by se zdát, že jde o lokalitu pouze s funkcionalistickými stavbami a areály vysokých škol. Já vás však přesvědčím, že Dejvice vám mohou nabídnout mnoho zajímavého. Abych mohla článek proložit více foty, rozdělila jsem povídání do dvou částí. V první části půjdeme z Vítězného náměstí západním směrem na Mydlářku. V druhé části půjdeme opačně, tedy zhruba směrem k Bubenči.

Dobrý den, potřebovala bych poradit v mé velmi těžké situaci. S partnerem jsme si před cca 12 lety pořídili byt. A jelikož jsem v té době byla na mateřské, hypotéku měl na sebe napsanou on a byt byl družstevní, tak ani tam jsem nebyla uvedena jako spoluvlastník. Oženit se ale nechtěl, prý zbytečné. Dnes chápu proč to nechtěl, ovšem na splácení hypotéky jsem se podílela celým svým rodičovským příspěvkem. Ten jsem vlastně ani neviděla, vybíral ho na poště on, jelikož měl kartičku zmocněnce.

Je to už pár let zpátky, ale dneska jsem si (nevím proč) vzpomněla. Prostě, najednou mi to vytanulo na mysli. A jsem za to ráda, je to taková magická vzpomínka, a málem by už úplně zapadla. Kdybych to napsala jinak, byl by z toho i dobrý vtip o tom, jak jsem se bála, a jak to dopadlo. Ale ten okamžik byl tak hluboký, že zkrátit to ve vtip se mi nechce.

Následující textík jsem dostala od Pepy Kouby z Kanady. Mám takový pocit, že jsem něco podobného před léty už četla ( je to opravdu vtipné), jenže - tenkrát se nejednalo v hlavní roli o naše něžné pohlaví, ale o muže, tedy o "šikovného manžela".

Mejdan v rodinném domě v pražských Kunraticích, který jako "boží nápad" svolala po odjezdu svých rodičů na víkend jejich šestnáctka, dopadl příšerně.. Velice inteligentně umístila pozvánku i se všemi kontakty na facebook a tak se ve vile nakonec sešlo kolem šedesátky neznámých puberťáků. Přitom dívka z nich znala jen tři...

Střecha nad hlavou patří mezi běžné lidské potřeby. Listina základních práv a svobod však bydlení výslovně nezmiňuje, pokud pomineme pasáž: „Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.“ Český stát vyplácí slabším občanům příspěvek na bydlení, ovšem jenom po omezenou dobu.

Tohle slovo není asi v češtině moc obvyklé - a když už, tak snad jen v módní oblasti. Jedná se především o určité přednosti a zadnosti, nebo spíš o rozměry, kterými v těchto pasážích moletka disponuje. A pak už je to zase na vkusu toho kterého muže, moletku či moletky obdivujícího.