Každý, kdo pracuje ve službách, mi dá za pravdu, že práce se zákazníky je psychicky velmi náročná. Plnit neuvěřitelná či nerealizovatelná přání zákazníků je naším denním chlebem a úsměvné příhody na toto téma jsou nevyčerpatelné. Zvláštní kategorii pak činí zákazníci z gastronomie a pohostinství. Tento druh je natolik nápaditý a vynalézavý, že není divu, že většina zaměstnanců z gastronomie končí v protialkoholní léčebně.

Jo jo,  přesně tak to dopadlo. Já se totiž rozhodla zase péct ve své domácí pekárničce, zn. Panasonic, ve které se toho už v mé domácnosti hodně povedlo. Ale - dávno tomu... A tak jsem vytáhla z komory velkou tašku, z tašky velký balík, z balíku pekárnu a jala se pekařit. První, co jsem dělat neměla: dívat se na další recepty na gooogle.

Ve všech západních zemích aktivisté silně tlačí na to, aby homosexuálové mohli uzavírat plnohodnotná manželství. Ve většině z nich se to už povedlo prosadit. Ve 29 zemích světa tedy pojem “manželství” ztratil význam “svazek muže a ženy”, a je to nyní i svazek dvou homokluků nebo homoholek. Svazky slovenských bačů s jejich oblíbenou ovcí zatím homologovány nebyly a za manželství považovány nejsou.

A tak se mi zásluhou jarního počasí posledních dnů objevil v trávě na zahradě čarodějný kruh. Já vím, racionální vysvětlení je nasnadě: jde o typické podhoubí čirůvky májovky, které poskytuje trávě více živin a ta je pak nad ním tmavší a bujnější. Ale uznejte, že toto vysvětlení příliš čarodějně a romanticky nezní. Zavřu tedy tuto zkušenost a informaci do patřičných buněk šedé kůry mozkové na pořádnou petlici a potěším se jinou, značně přívětivější možností....

„Jé, Majko, seš to ty? Léta jsme se neviděly, ty černý krátký vlasy ti fakt slušej, málem jsem tě nepoznala. Ještě děláš v tý drogerii?“ Na tuhle dávnou kámošku z učňáku jsem narazila hned den po nástupu do pekařství v Nuslích. Stavila se tam po poledni pro něco sladkýho k zakousnutí. Já měla krámek plnej lidí, na nějaký vybavování nebyl čas, tak jsme se domluvily, že spolu v pátek skočíme v podvečer na vínko. „Kdepak, drógoška, Naďo. Tu už dávno převálcovaly řetězce, však víš, jak to chodí,“ začala Majka zvolna, jakmile jsme se usadily ve vinárně v pohodlnejch křesílkách.

Tak mě napadlo, jak to vlastně je se stranickou loajalitou (určitě nejen v Česku), já ovšem mám jakejsi názor jen podle dění v Česku. Z nějakých definic zhruba vím, že politická strana je skupina lidí, vyznávajících společné hodnoty. Už tady bych se mohl pozastavit nad těmi hodnotami, ony totiž prachy a koryta jsou už samy o sobě dost velkými hodnotami. Ale nepozastavim se, jde o věc tak jasnou, není třeba, se víc rozepisovat. 

Tedy, já vám ho zlomit nehodlám ani nic podobného nepřeju. Ale tedy k věci. Nejprve fakta: jsem dlouhá, vždycky "žirafa". Když jsem ve dvanácti přes prázdniny vyrostla víc jak deset centimetrů, tak jsem mohla sloužit jako živý, celoročně použitelný nástroj pro výuku mediků ohledně kostry. Fakt. Na 176 cm výšky jsem měla sotva 40 kg. Dlouhá, hubená a navíc hypermobilní. Abych tak moc nevyčnívala, nosila jsem boty, kterým se tehdy říkalo rokenrolky, což byly boty bez podpatků, něco super na vybudování dokonalého platfusu.

O tom, zda osoba dříve muž, nyní žena, má být ve sportu rovnocenná s biologickými ženami, se v současné době hodně diskutuje – na obou frontách přesvědčení. Začlenění transgender sportovců je stále jedním z největších témat současného světového sportů napříč všemi jeho kategoriemi. A to navzdory hlasům, které tvrdí, že otevření ženských kategorií transgender sportovcům je vůči ostatním atletkám nefér. Že biologie má mít přednost před současným pohlavím. A proto je potřeba se řídit vědeckými poznatky a výzkumy, aby byly ochráněny ženské kategorie, zachována spravedlnost. Světová atletická organizace WA však navrhuje pouze poněkud zpřísnit pravidla.

Začnu tím, čemu nejméně rozumím. Loni v létě jsem si koupila stejnojmennou knihu Satchina Pandy. Kniha je to docela tlustá, ale četla a studovala jsem ji opravdu se zájmem. Koupila jsem si ji na základě Hyde Parku Civilizace, kde byl rozhovor s autorem. Stručně k obsahu knihy - ano, je to na první pohled snadné: stačí udržovat skrytý rytmus těla, které střídavě zapíná a vypíná své funkce, aby kromě práce zvládlo i regeneraci – a naše zdraví se zase vrátí ke své dokonalosti. Jo, je pravda, že téměř všude, v každém druhém časopise, ať je papírový nebo na webu, se doporučuje množství mouder na toto téma. ALE ....

Když zdravotníci a lékaři, kteří znají omezení moderní medicíny, onemocní nevyléčitelnou a smrtelnou chorobou, velmi často se rozhodnou nevyužít život prodlužující léčbu. Jeden americký lékař napsal, proč je nejlepší zemřít v klidu a pokoji doma, než umírat pod sedativy sám, mezi čtyřmi stěnami nemocničního pokoje. Před několika lety si jeho známý, Karel, velmi respektovaný ortoped, našel malou bouli na břiše. Požádal svého kamaráda chirurga, aby se na to podíval a ten při operaci zjistil, že se jedná o rakovinu slinivky. Chirurg, který Karla operoval, byl jedním z nejlepších v celé zemi.

Následující pondělí ráno jsem zaspal. Naštěstí se to po plese nebralo nijak tragicky, Přemek dokonce prohodil něco o tom, že ústav může být vůbec rád, že jsme přišli, ale v naší situaci bych na to moc nespoléhal. Jestli nás konzilium pošle do kytiček, tak nebudeme muset vstávat ráno vůbec - dávky se vydávají i po obědě, pokud se nepletu. „S těmahle srandičkama radši ani nezačínej" zavrčel Přemek a zkoušel si udělat silnější kafe než obvykle.

Já sama mám už od dětství mimořádně živé a komplikované sny. Někdy mi dokonce také pomáhají řešit pracovní problémy, když ve snu rozlousknu něco, co mi během dne nešlo vyřešit. I když složité problémy ještě častěji vyřeším v takovém tom zvláštním okamžiku těsně mezi spánkem a bděním (což je pěkně otravné, protože pak musím vstát a jít to zapsat). 

Spánek je nesmírně zvláštní proces. Ani dnes si nejsme stoprocentně jistí, co to přesně je a proč musíme pravidelně spát. Podle všeho je to ale kombinace více věcí. Spánek je součástí našich biorytmů, přesněji našich pravidelných denních cirkadiánních rytmů. Všechen život, ale i celý vesmír, je totiž pravidelným vlněním, které je pro nás spojeno především s rotací Země kolem své osy a kolem Slunce. Vše se hýbe, vše je opakující se sinusoidou. Dá se říct, že veškerý svět je různorodá hudba vesmíru a náš pravidelný spánek je tou klidnější částí skladby.

Psi rasy Rafeiro do Alentejo jsou vynikající farmářští a hlídací psi, původem z Portugalska. Je to velký, statný a mírný pes, s klidným a sebevědomým výrazem. Tito psi byli dříve používáni ve smečkách jako lovečtí psi na vysokou zvěř, nyní jsou především hlídači velkých stád - ovcí a skotu. Často jsou se stády v prérii zcela sami a zodpovědně brání své „svěřence“ před případnými vetřelci. A právě jeden z nich, BOBI, je nejstarším žijícím psem na světě.

Víte, co je konverzní terapie? Je to forma psychoterapie, jejímž cílem je změnit sexuální orientaci a potlačit genderovou identitu jedince. Laicky řečeno – snaží se z gayů, leseb, bisexuálů a transgender osob udělat heterosexuály. V rámci konverzní terapie je odlišná orientace brána jako duševní nemoc, kterou lze léčit. Terapie mnohdy kromě rozhovorů zahrnují také fyzické násilí, například elektrošoky.