Milí přátelé, poradili jste dobře mnoha lidem, zkuste poradit i mě. Je mi 37, máme tři děti – 11, 7 a 4 roky. Nemáme se špatně, taková střední třída. Je to asi tři měsíce, co jsem se zeptala svého manžela, jestli mu nějak nemůžu pomoct. Viděla jsem, že nestojí za nic, ani s dětmi nějak zvláště nekomunikuje.. Normálně se ho raději na nic neptám, protože jeho odpovědi znám dopředu.

Milá Kudlanka! Už dlhšiu dobu veľmi rada čítam Tvoje rady a nikdy by ma nenapadlo že aj ja sa raz dostanem do situácie ked si nebudem vedieť rady.Myslím si, že sa mi ani moc poradiť nedá, ale bola by som rada keby sa podobných omylov vyvarovali druhé. Som 23 rokov vydatá a mám dve dospievajúce deti. 

Studenti vysokých škol, co absolvovali studia v dobách, kdy svět spěl nezadržitelně k vítězství „míru a socialismu“, se učili o Marxově ekonomicko-sociální poučce o „ekonomických maskách“. Najdete ji třeba v Kapitálu I: „Kritika politické ekonomie“, věnované „nezapomenutelnému příteli, odvážnému, oddanému a šlechetnému bojovníku za proletariát Wilhelmu Wolfovi, který zemřel v Manchesteru 9. května 1864“.

„Jste moc zaměřeni na děti a rodinu“, musíte spolu začít opět komunikovat, naladit se na stejnou vlnu.Tohle bylo to hlavní, co jsme se s manželem dozvěděli v manželské poradně, kam jsme zašli, protože to u nás už nějak „šedlo“. Terapeutka měla pravdu. S manželem mluvíme jen o dětech, jejich škole, o tom, co se musí doma udělat, co uvařit… Prý spolu musíme opět začít chodit a vzpomenout si na to, co nás dříve k sobě přitahovalo.

Ahoj Kudlanko, od doby co jsem náhodou našla Tvé stránky, se sem vracím často a mezi příběhy a radami hledám paralely se svými problémy. Uvědomila jsem si, že zformulovat srozumitelně své trápení může pomoci porozumět mu i mně samotné. Je mi 36 let, žiju se svým přítelem – 38 let, - už rok a půl. Čekáme spolu dítě, jsem v šestém měsíci, bude to klouček.

V otázce přistěhovaleckých kvót je vidět snaha dnešních multikulturalistů vytvořit směs kultur na jednom místě; že prý se kultury budou vzájemně snášet a koexistovat. V takové otevřenosti ovšem expanzivní kultura pohlcuje druhé je otázka zachování kultury domácí. Proto také zůstává základní otázka: co zachovat? Pokud se někdo nechce zachovat, je to jeho věc.

Následující vzpomínání je už pár let staré. Jo, to to letí.... Tak tedy: "Po přečtení mnoha kudlančích stesků, ve kterých hrál hlavní roli nevinný vynález zvaný mobil, jsem si uvědomil, o jak nebezpečnou věc se jedná.

Ahoj Danielo, chci se Vás zeptat na názor ohledně svatby.Chodíme s přítelem pět let (z toho čtyři roky spolu žijeme) a myslím, že je nám spolu moc hezky, máme se rádi. Svatbu jsme odkládali trochu z pohodlnosti a trochu jsme se obávali toho, jak to bude probíhat. Nejraději bychom totiž měli svatbu pouze se svědky. Tak jsme se na tom shodli oba, nezávisle jeden na druhém. Jenže já mám však pocity viny vůči svým rodičům...

Zběsilá krasojízda jménem mateřská dovolená nejen že zanechala stopy na mém zbědovaném těle a zlomeném duchu, ale taktéž má za následek změnu mého charakteru. Dříve jsem býval správný usměvavý kluk, který byl proslulý svým klidem a ačkoliv mi to nikdo neřekl do očí přímo, všichni mě samozřejmě brali za maximálního pohodáře, který dopoledne pomůže člověku přestěhovat půl tunové piano do jedenáctého patra po schodech, v poledne převede slepce přes přechod a večer znovu s úsměvem pomůže přestěhovat piano z jedenáctého patra zpět do přízemí.

Chalupa, veranda, slunce, pohoda. Veranda, křeslo a na něm já. Sedím a pozoruji barometr. Ukazuje „schön“. Bude hezky. Barometr je dědictví po našich. Svatební dar. Brát se museli. Čekali dítě. Dívám se na jejich svatební foto máma - Mona Lisa, táta.. jo, táta byl voják. A náramně jim to slušelo. Na fotu je datum květen 1921.

Co se ze mne stala maminka, změnil se nějak záhadně můj mozek. Nikdy se nedokáže vypnout. I když já chci, nevypne se, nepřestane šrotovat. Honí se mi toho hlavou tolik… Myšlenky na vytvoření seznamu, co ještě udělat, pocity viny z toho, co jsem ještě nestihla udělat, starosti, štěstí, strach, smutek, šílená radost, všechny tyto emoce se vytrvale střídají od momentu, kdy otevřu ráno oči, do doby, kdy upadnu do komatického spánku.

Chemik, inženýr, fyzik a obchodník dostali každý jeden barometr a úkol změřit pomocí něj výšku jedné vysoké budovy. Chemik velmi pečlivě změřil atmosferický tlak u paty budovy. Pak jel výtahem až na střechu a změřil tam také atmosferický tlak. Nakonec vytáhl kalkulačku a pečlivě vypočítal výšku z rozdílu atmosferických tlaků. Inženýr jel hned výtahem nahoru na střechu. Našel dlouhý provaz u takové té věci na mytí oken zvenku a přivázal k němu barometr. Pak ho spouštěl ze střechy až na úroveň terénu.

Dlouhá léta při svých cestách ze Šumavy do Prahy míjím pravidelně vysoký kopec s honosnou vilou, které společně tvoří výraznou dominantu oblasti na rozhraní Smíchova a Radlic. Vila je vidět z mnoha koutů Prahy, prostě ji nelze přehlédnout. Působí tak trochu tajemně, neunikla mé zvědavosti a právě sem vás dnes zvu.

Milá Danielo, moc Vás zdravím a prosím Vás i všechny čtenáře o radu. Jsem doma na MD, z domova pracuji pro svého muže. Můj manžel v době, kdy chodil se mnou, udržoval od počátku po delší dobu (2,5 roku) ještě jeden vztah se svojí kolegyni, s níž chodil přede mnou, ale protože ona byla a je vdaná a nechtěla se nikdy rozvést, byli "jen" milenci a velmi dobří přátelé. Já jsem o tom dlouho napřed nevěděla, pak věděla, ale nerozešla se, žárlila, vyčítala a nějak ho "dotlačila" rozejít se s ní.

Jak už Ó Veliká Kudlanka psala, já a děti (12 a 13) přijíždíme na léto do Prahy. A samozřejmě, máme v plánu i návštěvu kulturních akcí, konkrétně divadla. A tady se objevil problém. Vzpomínám, že někdy v minulém století (doslova), kdy jsem chodila do divadel pravidelně a dokonce do opery měla abonmá, jsem se velice, velice zle koukala na všechny ty cizince, kteří si dovolili jít na operu v džínách! Fuj! To nemaj trochu úcty k umění?

Nevím, jestli jsem už o tom nepsala, já se dost často opakuju, mnohokrát zapomínám a vůbec se nějak víc kamarádím s tím pánem, co lidem krade  rozum. Ale teď se mi kupodivu zbystřila paměť; tedy ta, která se vztahuje ke svinčíku v ulicích. Když jdeme s Kayem "ven", už předem se vyhýbám jednomu místu pod lodžiemi, protože tam někdo vyklopil mizerně ohlodané kuřecí kosti. A taky lavičkám - i tam je plno věcí, které by mého pesa jistě blažily.

Bylo mi tehdy přesně čtyřicet, když jsem si připustila, že se pohybuji pořád v kruzích. Nic se nemění od mých dvaceti let, kdy jsem si uvědomila své hluboké smutky, sklony k depresi, sebepodceňování, nedůvěru v sebe a svůj svět. Jako ženská jinak energická, jsem začala šplhat po žebříčku úspěchu a kariéry a dělala věci, které se tak nějak očekávaly, že bych měla dělat.

Ono se to dříve či později muselo stát. Během neúprosného zápřahu na mateřské dovolené jsem ochořel. Bylo na tuty jasné, že jsem virózu chytil od Čeňka, jelikož je to přenašeč a byl identifikován coby pacient nula.

Milí přátelé, předložím vám svůj problém. Manžel je z rodiny, kde vládnou muži. Byla jsem zaslepená a lhala si, že on takový nebude. Vzbudila jsem se, až když jsem měla náhodný rozhovor s tchýní, která mi řekla, že kdyby oni neměli děti, tak by za sebou už dávno práskla dveřma a odešla.