S Natašou jsme už přes dva roky žili v hříchu a proto je naše příští stanice peklíčko. Abych se pokusil zvrátit nepříznivé vyhlídky, rozhodl jsem se, že je pomalu čas, abychom do toho praštili. Aneb hezky podle dlouhodobého plánu - nejdřív práce, potom dítě, potom se nechat vyhodit z práce, potom byt a pak svatba.

Jitrocel je všeobecně známá, hojně rostoucí vytrvalá plevelná bylina. Na našem území se vyskytují tři druhy jitrocele – kopinatý, větší a prostřední. Nejúčinnější je právě jitrocel kopinatý, jehož typické listy sbíráme od června do srpna, nejlépe předtím, než rostlina vykvete. Úbytek léčivých látek však s kvetením není nijak drastický, takže svěže zelené listy můžeme bez obav sbírat až do konce léta.

Jak je to vlastně s tím Kramným? Včera ráno jsem v rádiu zaslechl, že s ním začíná soud a že důkazy proti němu jsou jednoznačné. Znalci se shodují, že manželka i dcera byly beze vší pochybnosti zabity elektrickým proudem. A že:  „Kramný je elektrikář. Není tedy co řešit, vina je jasná!“

Svou voskovku mám už hooodně moc dlouho. Letos to bude už dvacet let. Já vlastně mám všechny kytky (pokud přežijí synovo ošetřování během mých občasných nepřítomností) hodně dlouho. A jsou to převážně kytky s historií. Hodně z nich jsou moje "zelené památky" na ty, které už nikdy neuvidím, ale ve těch kytičkách tu jsou se mnou.

Nedostatek základních znalostí o fungování lidského těla, nekritičnost médií vůči „alternativní“ medicíně i stále větší specializovanost lékařských oborů, to všechno nahrává rostoucí popularitě nejrůznějších šarlatánských metod. Přesvědčit někoho o tom, že má v těle klubko exotických parazitů, které se dá zničit popíjením bazénové desinfekce, je totiž mnohem snazší než předat informace o vzniku vážného onemocnění a nabídnout léčbu postavenou na důkazech.

Tak jsem si jela pro svého „dárečka“ na nádraží. Vracel se z třídenního výletu na konci školního roku. Těšila jsem se a těšil se i mladší brácha. Na peróně jsem se potkala se spolužačkou ze základní školy. Naše děti spolu chodí do třídy a náramně se kamarádí. Vlak přijel a já jsem se nemohla dočkat, až svého třináctiletého broučka sevřu v náručí. To jen obrazně. Už dávno tomu, co mi bez protestů vlepil na veřejnosti pusu, kdy jsem si jen řekla.

Letošní léto nejsou sezónním tématem „okurky“, ale nelegální imigranti. Řecko a utečenci. Však jen u nás (dost daleko od moře), jich od začátku letošního roku zachytily naše úřady 2500 kousků. Za prvních pět měsíců jde (oproti minulému roku) o nárůst o 42 procent. V současnosti je tu každý den zachyceno cca 15 utečenců. Policie proto zvýšila kontroly i ve vlacích a na silnicích. V posledních dvou týdnech byl počet odhalených migrantů už zhruba trojnásobný.

A za které (ne)mohou jejich rodiče. Kdysi jsem si myslela, že děti, u kterých vidím, že se špatně chovají, neposlouchají, či jen prostě zlobí, mají doma špatný příklad. Že v jejich rodinách musí být něco špatně. Je to jasné (říkala jsem si), rodiče se o ně dostatečně nestarají, případně jim je jedno, jak se jejich dítě chová. Hm. Tady bych se chtěla vrátit v čase a dát si pár facek. Jasně, teď už vím, že tyhle děti byly úplně normální a jejich rodiče, jakbysmet normální, byli jejich chováním stejně naštváni jako já.

Jak se dozvíte dál, je to zase jedno takřka celosvětové jídlo, samozřejmě existující pod různými jmény. Jen v naší české kuchyni ho, pokud vím, neznáme, ale to se dá snadno napravit, že? Nejdřív ale trochu té historie. Poprvé se tohle jídlo (podle Wikipedie) prý objevilo roku 1791 pod jménem Cottage Pie. V roce 1870 se už objevuje jako Shepherd's pie.   

Nedávno mne zaujal jeden novinový titulek: " Vězni v USA stárnou. Jsme domovy důchodců za ostnatým drátem." Ano, ve Spojených státech se potýkají s nečekaným problémem: starých vězňů je stále více a věznice si s nimi nevědí rady. Někteří sotva vstanou z postele, jiní neslyší pokyny bachařů. Začal jsem přemýšlet proč a obávám se, že to je není jen extra vysokými tresty (zákon USA totiž umožňuje sčítání trestů).

Báječný den se mi dnes udál. Vstala jsem „hore zadkom“, jak říkávala moje moravská babička. Nic mi nesedlo a všechno mi vadilo. A nejspíš i proto jsem měla fakt konfliktní den. Do cesty se mi pletli pouze lidé, které jsem měla chuť nakopnout přímo s rozběhem. Začalo to u kamaráda, který mi přál pěkný "dník a sluníčkové lidičky kolem sebe". Ví, že tyhle zdrobněliny nesnáším, a když jsem si jeho sms přečetla, málem jsem pozvracela svůj firemní I phone.

Píše se jednou o migrantech, pak zase o uprchlících. Většina lodí, které nyní překračují Středozemní moře, má na palubě migranty i uprchlíky, což je fenomén, který je označován za "smíšenou migraci". Nicméně často to slouží zájmům politiků, kteří označují každého, kdo připluje, za ilegálního migranta, zatímco skupiny chránící lidská práva a aktivisté je spíše označují za žadatele o azyl nebo uprchlíky.

Půjde Čeněk do školky? Tak to je otázka za deset milionů. Původně jsem tak nějak předpokládal, že ve třech letech Čeněk automaticky přejde z režimu "konstantního vysírání fotra" do mnohem veselejšího režimu "konstantního vysírání učitelky ve školce" a že já budu moct navázat tam, kde jsem před jeho narozením skončil. Tedy doma na kavalci bez práce a budoucnosti.

Je příjemné sledovat, jak se má dcera snaží za relativně málo dní předvést svoje Čechy dětem. Občas si říkám, že to, co už všechno proběhli, viděli, zažili, zkusili, ochutnali... atd., by stačilo na náplň dvou měsíců pro tadyzemšťany. A to jsou tu teprve čtrnáct dní... S jedním jejich zážitkem se vám však musím pochlubit, protože to FAKT stojí za to. 

Bývaly doby, kdy se nadšenci pro internet přímo opájeli jeho možnostmi. Mimo jiné jak zajistí všeobecnou vzdělanost a rozšíří „naše obzory“. Na jednu stranu se tak skutečně stalo. Bez Google a Wikipedie už si mnoho lidí, ani já, svět představit nedokáže. Ale, jak to vypadá, platí staré heslo: „Žádnej učenej z nebe nespad´, ale blbce jako kdyby shazovali!“

Asi nemusím moc dlouho vysvětlovat, že domácí zmrzlina je poměrně slušná výzva pro každého milovníka studeného a sladkého. Proč? Když doma v obyčejném mrazáku zmrazíte sebelepší smetanový krém anebo ovocné pyré, vytvoří se v něm při tuhnutí hrubé krystaly vody, které pak drhnou na jazyku a vůbec vám nedopřejí vychutnat si chuť původních surovin. Jo a navíc to může být tuhé jako kámen, když to s mražením přeženete.