|
Zážitky
|
|
Úterý, 14 červenec 2015 |
 Kamarád žije v odlehlé vesnici, skoro na samotě, asi 90 km od Prahy. Dlouho jsme se neviděli, tak jsme se telefonem domluvili, že přijedu na houby, prý rostou! Na pátek jsem si vzal dovolenou, ráno v pět skočil do auta a hurá za ním. Půjčil mi holiny a gumovou bundu s kapucí (po ránu je v lese mokro) a autem jsme zajeli asi dva kilometry k části lesa, kde určitě rostou. |
|
|
Zážitky
|
|
Pondělí, 13 červenec 2015 |
 Cílem každého rodiče je vychovat ze svého dítěte slušného, poctivého a pracovitého člověka. Člověka, který bude mít dostatečný morální kredit, který bude ctít autority a který bude poslouchat, když mu někdo řekne, že hlína z květináče se nežere. I já jsem kdysi míval takové cíle. Býval jsem mladý, nadějný a perspektivní rodič plný ideálů, vizí, plánů a hlavně nadšení. |
|
|
:-)))
|
|
Pondělí, 13 červenec 2015 |
 Motýlí křídla internetu ke mně zavála nádherně horrorovou příhodu. Dost možná, že jste ji už četli, pokud ne „boj se boj, kdo můžeš...“ To prý takhle jedna paní byla nakupovat v Hypernově v Průhonicích (vida, historka je dokonce lokalizována), a bylo asi v devět večer. Když skládala věci do auta, přišel za ní chlápek – co chlápek, přímo seriózní pán kolem padesátky, ve slušném obleku, s diplomatkou. |
|
|
Zážitky
|
|
Pondělí, 13 červenec 2015 |
 "...mladá paní, neměla byste desetikorunku..." tahle slova je možné slyšet při cestě Prahou, či v okolí obchodů celkem často. Nechám úplně stranou polemiku o tom, zda dávat, či nedávat, ale věřím, že každý z nás podobnou větu již někdy slyšel. Naposledy jsem ji zaslechla, když jsem stala ve frontě na lístky do kina. Byl příjemný podvečer, ve frontě přede mnou už jen dva lidi, dvojčata kupodivu ukázněná. |
|
|
Téma
|
|
Pondělí, 13 červenec 2015 |
 I když se už hodně psalo - a ještě určitě hodně psát bude - o migrantech, a to ze všech možných úhlů pohledu, nějak mi chybí větší zamyšlení nad nebezpečím nemocí, které k nám mohou být tímto způsobem přeneseny. Vždyť každý, kdo cestuje do exotické ciziny, se musí nechat očkovat proti všem tamějším chorobám. |
|
|
Zážitky
|
|
Neděle, 12 červenec 2015 |
Sedím, prohlížím zašlé fotografie z mého dětství. Beru je do rukou, mezi prsty mi protéká kus mého klučičího života. Dětství kluka jiné generace, kluka padesátých let. Fotografie mi připomínají, že dětství se nevrátí. Zůstávají pouze vzpomínky. Ale krásné vzpomínky. U jedné fotografie si úplně jasně vybavuji následující příhodu s klíči. Jo, tenkrát to byl ale dost horor... |
|
|
Zážitky
|
|
Neděle, 12 červenec 2015 |
 Není to dlouho, co tu vyšel článek „KDYŽ SE POVEDE DEN, ZVANÝ BLBEC“. Hned jsem si vzpomněl na vyprávění kolegyně z práce, která prožila den, o kterém by se to dalo prohlásit skutečně. Požádal jsem ji, ať svůj příběh dá na papír a podělí se o něj. Protože nemá žádný nick a na žádný vhodný nemohla pořád přijít, vybral jsem jí ho sám, říkejme jí třeba „bez nicku“ zkráceně „bnk“ :-). A tady je její příběh: |
|
|
Zážitky
|
|
Neděle, 12 červenec 2015 |
 Konečně v Praze! Konečně začal náš zběsilý - téměř tříměsíční - pobyt, při kterém se budeme snažit vidět všechno možné i nemožné v rekordním čase. Budete-li chtít, podělím se (velmi ráda) s vámi o některé naše zážitky, naše zkušenosti a třeba i případná naše doporučení... Dnes tedy jen pár slov z prvního dne: |
|
|
Tady a tam
|
|
Čtvrtek, 09 červenec 2015 |
|
 Do zpustlého sadu u Břevnovského kláštera se chodilo na rande, lezlo se tam přes rozvalenou zeď od Větrníku. To bylo před desítkami let, v minulém století a zahrady nebyly veřejnosti přístupné. Během začátku jednadvacátého století celý komplex kláštera dostal novou opravenou tvář. Cílem dotací EU bylo zpřístupnění zahrad a sadu, oprava zchátralých stupňovitých teras, opěrných zdí, schodišť, oranžerie, zahradního glorietu Josefky a altánu se studánkou Vojtěškou.
|
|
|
U nás doma
|
|
Středa, 08 červenec 2015 |
 Mám jednu milovanou kamarádku, vůči který mám čím dál tím větší výčitky. Je na mne nesmírně hodná a občas mne mj. zásobuje lahodnými výpěstky ze své zahrady. Jsem fakt moc ráda - a jí obrovsky vděčná - protože jako dřevní Pražanda nemám k něčemu takovému zrovna moc přístup; ale průšvih je, že nemám nic moc, čím bych se jí aspoň trochu revanšovala. Jak jsem zarytej ateista, tak o ní věřím, že ta musí přijít do ráje - i kdyby ho kvůli ní měli někde instalovat. |
|
|
Zážitky
|
|
Středa, 08 červenec 2015 |
|
Nataša si umí dobře vybrat, jelikož já jsem partie jak hrom. Naše rodina vlastní řadu nemovitostí (slovy dvě), máme rozsáhlé pozemky na venkově (asi padesát metrů čtverečních zahrada na chalupě) no a taktéž letní sídlo s bazénem (chalupa). Vzhledem k tomu, že se do našich životů pomalu ale jistě vkrádá léto, bylo jen otázkou času, než Nataša povolá služebnictvo, tedy mě, a kočárem si zajedeme s celou rodinou do našeho monumentálního letního sídla na venkově.
|
|
|
Úkol pro vás
|
|
Středa, 08 červenec 2015 |
 Za pár dnů odletí moje dcera s dětmi do Řecka. Docela to byl nervák - jako správně hysterická babička jsem si představovala jen ty nejděsivější scénáře, ale zatím to vypadá tak, že jejich cca desetidenní pobyt u moře na Rhodosu má šanci být fakt super. Kupodivu se jí podařilo zchrastit docela příznivou cenu; a je to dokonce s all inclusive, mají k dispozici tenisový kurt, wifi (nojo, bez toho by to nešlo), hotel i okolí vypadá hezky a čistě. Ale: |
|
|
Diskuze
|
|
Úterý, 07 červenec 2015 |
 Tetování, propichování různých částí těla, vypalování značek, nařezávání kůže nebo zvyšování počtu dírek v ušních lalůčcích si mezi mládeží získává čím dál větší oblibu. A když píšu mládež, myslím tím velmi velmi mladou omladinu. A co s tím rodiče? Především mohou svou ratolest varovat před komplikacemi. Tetování není jen obrázek na kůži, ale také vážný zásah do podkoží. |
|
|
Zážitky
|
|
Úterý, 07 červenec 2015 |
 V tomhle pokoji jsem spala před třiceti lety. Teď už nemám dudlík, zato mám zánět dutin. „Nezapomeň smrkat!“ probudila mě před chvílí babička stojící u mé postele s přídělem antibiotik, kakaem a strašně tlustým chlebem s medem. Nezapomeň smrkat? To je jako „nezapomeň dýchat“, „než půjdeš spát, tak zavři oči a zhasni světlomet“ nebo „jeď vpravo“. |
|
|
Úkol pro vás
|
|
Úterý, 07 červenec 2015 |
|
 Vedro k zalknutí, přestože je už večer. Sedím v obýváku a usrkávám chlazenou domácí citronádu s mátou. Televizní kanály nenabízejí nic, co by mne zaujalo. Usedám tedy k počítači a hledám nějakou příjemnou letní komedii. A moje volba padne na komedii režiséra Ivo Nováka „Kam slunce nechodí“.
|
|
|
Zážitky
|
|
Pondělí, 06 červenec 2015 |
Každý z nás to asi zná, ten studený pot, který vás obleje, když stojíte před zamčenými dveřmi svého bytu, nebo auta a klíče nikde. Už jste prohledali všechny kapsy, dvakrát obrátili tašku vzhůru nohama a nic. Co teď? Já si myslím, že jsem na klíče opatrná, navíc mám duplikáty u dcery, dříve u mámy a když nebyla žádná nikde v dosahu, tak v nějakém úkrytu. |
|
|
Téma
|
|
Pondělí, 06 červenec 2015 |
 Zní to asi tvrdě – ale je to tak: nás neohrožují zatím cizí vetřelci jako takoví, ale naše vnitřní spory, neschopnost se bránit, absence ideálu, který bychom měli hájit. Neobyčejně vyspělá západní civilizace nenávidí sama sebe, vymírá, její obyvatelstvo degraduje nedostatkem fyzické práce a hédonickým životem. Lidé nejsou schopni bojovat a svoji civilizaci bránit… |
|
|
Diskuze
|
|
Neděle, 05 červenec 2015 |
Američan Kevin Dahlgren je ve vazbě od května 2013, kdy přiletěl do Washingtonu. České úřady jej obvinily z toho, že nedlouho před tím brutálně zavraždil v Brně-Ivanovicích svoji sestřenici, jejího manžela a jejich dva syny. |
|
|
Téma
|
|
Neděle, 05 červenec 2015 |
 Ještě se pár slovy vrátím k mým dvěma předchozím článkům - nebylo mým úmyslem nějak zabřednout do kritiky zdravotnictví, ale už se stalo; a tak se domnívám, že se to musím pokusit trochu rozplést a napsat o tom něco víc. První článek měl spíš popovídat o problémech nás stárnoucích, ta druhá část zas o tom, jak to kdo řeší. Jo, jsou to někdy zajímavé věci... |
|
|
Tady a tam
|
|
Čtvrtek, 02 červenec 2015 |
|
 A byl tu DEN 3. Ráno jsme se vydaly opět do Vatikánu, abychom dokončily, co jsme včera nestihly. Do chrámu stála fronta přes půl náměstí, ale hýbala se podstatně rychleji, takže za 20 minut jsme už dusaly po schodech nahoru na kopuli.
|
|
|
