Páni a paní oboru meteorologického mne nesmírně naštvali. Když jsem slizce usínala, čekala jsem, že se probudím do chladného rána, které nám bylo slibováno... Že se přestaneme potit a mátožně vrávorat vedrem po rozpálených ulicích, že se snad konečně stromy vůkol probudí a jejich listy nebudou viset splihle a pochmurně. A - pendrek. Z ranní procházky jsem se vrátila zase zpocená a mokrá jak bžďoch. Tohle slovíčko zná a používá snad každý - ale: co to znamená? Jak vzniklo?

Tahle ne zrovna inteligentní výmluva mne napadla, když jsem klusala sepesem svou ranní povinnost. "Dělej, Kayo, no taaaaak..." Včera večer jsem byla na malém náhodném koncertu u zdejšího piána, pak jsme to doma ještě dlouho probírali s Jirkou. A šli spát. Já jednoduše úplně zapomněla na svou večero-noční povinnost. A - ráno, místo k počítači, rovnou ven...

Ahoj Danielo, posílám video, které by bylo zajímavé - možná . pro všechny. Snad bys ho mohla zviditelnit na Kudlance. Sice to začíná o ufounech, ale pokračuje to velmi vážně o bankách, financích, o tom kdo a proč a jakým způsobem kontoluje společnost...

Tento článek je tichým povzdechem osoby, kterou mnohem více než neblahé důsledky ilegálního obchodu s bílým masem a veřejné prostituce momentálně trápí neblahé důsledky přimontování přezky na šlapky jejího jízdního kola. Před lety jsem od svého sportovního otce obdržela danajský dar v podobě sportovního bicyklu Felt. Přestože manželství s fanatickým sportovcem mně již donutilo čelit mnohým sportovním nástrahám jako sápání se na evropské čtyřtisícovky a polykání vody uprostřed Máchova jezera, cyklistika je mi celoživotně cizí.

Začalo to zcela nenápadně... Odpolední procházka "sepesem", a na cestě, půlící Centrální park Jižního Města, pod jedním velkým krytým altánem, jsem objevila jakousi zcela jistě velmi těžkou dřevěnou obludu.

Jak se stane, že člověku onemocní duše? Často nad touto otázkou přemýšlím, neb mám pocit, že těch duševních chorob poslední dobou přibývá jako hub po dešti. Znám mnoho lidí, kteří by bez svých psychologů, psychiatrů a "růžových pilulek", zvyšujících jejich odolnost vůči vlivu okolního světa, zkrátka nedokázali fungovat.

Traduje se, že sedm sršních žihadel zabije koně a tři stačí na člověka. Znalci však tvrdí, že je to nesmysl. Sršeň obecná je ve skutečnosti mírumilovná a prakticky neškodná. Většina obav z tohoto hmyzu pramení z jeho velikosti a hlasitého bzučení. Traduje se, že sedm sršních žihadel zabije koně a tři stačí na člověka.

Zase jsem našla "něco hezkého", o čemž nevím, co to je, jak se "to" jmenuje a především - je to jedlé či jinak použitelné? Každopádně - vypadá "to" velmi dekorativně... Tak zas prosím zdejší moudré dámy (případně i pány, pokud něco z toho poznají), aby daly vědět.

Kousek od nás je škola. Vlastně dvouškola - z každé strany jedna. Kdysi to byly obě obyčejné základky. Dnes tam chodíme jen občas - "zavolit si". Před tou, která je ze strany naší čtverhranné ulice, je překrásný parčík. Za tu dobu, co tu bydlíme, stromy vzrostly a lavičky, které mezi nimi jsou schované, nabízejí příjemně stíněné posezení. Ale dnes chci psát především o tamějších stromech.

Šibenice na demonstraci proti migrantům jsou signálem nové konfliktní linie ve společnosti, konec ospalých sporů mezi levicí a pravicí. Dnes už není důležité, jestli někdo patří k některé ze starých škatulek, nově se konečně krystalizují dávno existující a dosud odsouvané postoje k národním zájmům. Něco takového muselo jednou vybuchnout, protože už dlouho lidé cítí, že jejich přirozené a dlouhodobé zájmy, nejen ty materiální a momentální, jsou opomíjeny a dokonce zrazovány.

Mám plno problémů, se kterými si nevím rady. Cítím se špatně, mám pocit, že mne nikdo nemá rád. Kamarádka mi poradila, abych zkusila regresní terapii. Že se dostanu až do prenatálního stavu, že poznám, kdo mi kdy ublížil a že se to dá odžít a vysvětlit. Jenže nějak se to nepovedlo a já vstoupila do člověka, co žil v dávné době. Prožívala jsem různé situace a byla jsem z toho nakonec dost mimo.

U nás doma je docela fajn... Dnešní noc byla přímo jedničková. Protože Jirka poslední dobou spal v druhém pokoji, že se mu tam spí líp, zvyknul si čubák na Jiříkovu půlku té mojí. No - a v pátek jsme Jiříka přivezli domů z nemocnice. Večer se rozhodl, že půjde spát ke mně, do "velké postele", protože v té se bude moci víc roztáhnout. A - nastal problém...

Znáte ty články typu Vychytávky do kuchyně, které letos rozhodně musíte mít? Tak přesně takový dnes ode mě nedostanete.Nebudu vám na nos věšet žádné bulíky, které za měsíc odložíte, ale ukážu vám, co je skutečně nezbytné vybavení pro každou kuchyň a bez čeho se nikam neposunete. Vysvětlím vám přitom, proč to tak je a proč byste tyhle věci měli mít stále po ruce, každý den vašeho vaření. Prostě je to vychytaný seznam.