Dollom Double Surprice 2003 - Bornea, zlého hřebečka, kterého jsem nezvládla, jsem darovala, a neměla jsem další rok čím připouštět. Měla jsem shetlandku Sametku, welšanku Krásku a haflingu Loretu. Správně by každá potřebovala odvézt za jiným hřebcem, ale to bych se asi nedoplatila, když nemám vlastní dopravu! Což o to, Loretě a Krásce by se dal dostupný hřebec vybrat nebo bych mohla zkusit inseminaci, ale co se Sametkou?

Občas potkávám krásnou Helenu Trojanovou, zvanou onehdy Trojská. Přezdívka jí docela seděla, blbla tady hlavu (no hlavu, myslím, že něco úplně jinýho) hodně dost mužům a docela se jí to dařilo a zanechávala jich za sebou dost naprosto odrovnanejch fyzicky i psychicky. Je to dáma ode mě dost mladší (von už je skoro každej mladší), pomalu nebo spíše rychle se jí blíží padesátka, figuru furt docela pohlednou.

Psychopatie je, bohužel, spíše parazitní životní strategie, než cokoliv jiného: "sport" těch, kteří považují agresivitu za sílu a slušnost za slabost. "Životní cíle psychopatů bývají moc, majetek, sex, ale tím nejzákladnějším cílem je jen jeden - moc, a to pokud možno absolutní, samoúčelná moc. Mít moc obvykle znamená mít přístup k majetku i sexu, při kterém jde více o kontrolu, ovládnutí partnerky nebo partnera než o vlastní prožitek."

Milá Danielo, jsem už muž v letech, nějakou dobu v důchodu, poměrně dlouho rozveden a pár let sám. bez přítelkyně. Ta poslední mě nechala. Byl jsem pro ni stařec. O deset let starší. Žiju sám, se psem. Děti mi občas šoupnou vnuky, nebo mě někam vezmou nebo pozvou. Mám pár kamarádů a celkem i jakýsi společenský život. Můj problém jsou ženské. Mám pořád chuť si to s nějakou rozdat.

Skandinávie donedávna běžence vítala s otevřenou náručí. To se však po listopadovém zavedení hraničních kontrol změnilo. Švédsko loni přijalo 163 000 azylantů, což je na počet obyvatel nejvíce ze všech zemí v Evropě.  Velký problém je, že se dlouhodobě potýkají s velkým množstvím nezletilých běženců. Převážnou většinou to jsou chlapci ve věku od 14 do 17 let, kteří nejčastěji přicházejí z Afghánistánu, Íránu, Sýrie a Eritreje.

Jak jsem mohla udělat takovou blbost. Danielo, poraďte, proč se ženská v letech chová někdy jako úplná píp. Jsem už v důchodovém věku. Nebudu psát kolik mi je. Vlastně to ani není důležité. Vždy jsem si myslela, že se mám velmi dobře. S mým druhým manželem jsme si zrekonstruovali dům v krásné oblasti kousek od velkého města. Děti jsme spolu neměli.

Je čtvrt na 11, mám za sebou sotva pět hodin spánku (mám totálně rozhrabaný spaní, ach jo) a pochopitelně, kam hned jdu? Na kudlu, samozřejmě. A zírám.... Napřed jsem byla z toho dlouhého textu od Míši totálně v háji, protože jsem v první chvíli chápala, že mi přisuzuje věty a slova, které já nikdy nepsala. Až pak mi došlo, že to jsou věty, které sem dala bíbí;  jenže:

Než vám dám dnešní hádanku, tak nejprve takové malé naladění jedním hezkým vtípkem... Jeden doktor na stáži navštívil místo zvané honosně mentální institut a ptá se jednoho pacienta: "Jak jste se sem dostal? Jaká je povaha vaší nemoci?"  "No, začalo to tím, že jsem se oženil. To jsem nikdy neměl dělat. Vzal jsem si totiž jednu vdovu, co měla dospělou dceru."  

Ahoj Danielo, Ani nevím jestli se s tím dá něco dělat, chtěla jsem zkusit hypnózu a nějak se z toho začarovaného kruhu, ve kterém jsem, dostat, ale teď jsem se náhodou dostala na tvou stránku, tak to zkusím u Tebe. Před pěti lety jsem se seznámila s teď už mým manželem. Byli jsme spolu tři roky a já jsem si myslela, že jsem jediná v jeho životě, teda až na jeho dcerku z předchozího vztahu.

Milá Kudlanko, nedávno jsem se bavila s kamarádkou na téma partnerství, a z jejího postoje jsem celkem zmatená. Upozorňuji, že u nás u obou se nejedná o žádný krátkodobý vztah, ale o vážnou známost. Byla jsem u ní na návštěvě, a moje jediná otázka spustila stavidla jejich rad na téma správného “vychování” partnera. Pochválila jsem jí krásný a veliký pugét růží, co měla na stole a zeptala se, od koho je má.

Po pěti hodinách, jednom neurolu, učení látky o pět kapitol nazpět, a jedné dobře mířené facce, jsem naučila svého vnuka rovnice o jedné neznámé, jako když bičem mrská. Po zkušenostech s učením mých dětí (dokopaných terorem k vyššímu vzdělání), a následně mých vnuků, je mi líto, že jsem se nenarodila na malém ostrově, kdesi v Tichomoří.

Zajímavé. Většina z nás postupem let o něco ze sebe přijde. Konkrétně já jsem přišla o nosní i krční mandle, o slepák, pak ze mne exkomunikovali dvě robátka, později jsem naopak dostala do páteře šest šroubů. Ale všechno to se bere jako "život jde dál". Člověk se s tím moc netají, naopak se nechává docela rád konejšit, litovat, slibovat, že už to bude jen a jen lepší. No, s těmi dětmi - když jsem po relativně krátké době dětské lékařce chtěl dceru reklamovat, bylo mi řečeno, že miminka mají nesmírně krátkou záruční lhůtu a tu že jsem prošvihla. OK, tak jsem si ji nechala...

Za tu docela dlouhou dobu trvání Kudlanky se už párkrát stalo, že se nějaká smutná dušička rozhodla "jednat". A těm vošklivejm, co jí tolik, tolik moc nerozuměj, to natřít. Poprvé jsem z toho byla fakt hodně moc špatná, to jsem vůbec nevěděla, co s tím. Když se to během let párkrát ještě opakovalo - ono tohle napadne hodně lidí - tak už jsem byla poučená a především - měla víc možností. Jedna z nich mi sice v poslední době "vybouchla":

Milá Danielo, jsem na dně. Před několika dny jsem navštívila s maminkou a dcerou divadlo. Byla to premiéra, takže všude hodně lidí. Můj přítel, který se mnou bydlí, byl pracovně na školení, alespoň to tak tvrdil. Jaké bylo ale moje překvapení, když se ke mně o přestávce naklonila dcera a povídá mi, že se jí zdá, že viděla Jirku (přítel). Řekla jsem ji, že je to nesmysl, že je Jirka na druhém konci republiky a že jsme si ještě dnes volali.

Milá Danielko, dlouhé roky jsem dychtivě pročítala tvoji poradnu, ale nevěděla, že jednou budu taky pídit po radě... Manžel mi oznámil, že se se mnou chce rozvést. Že jsem hrozná, hrozná, hrozná. Proto mám podat (já!) žádost o rozvod a sepsat si, co bych si chtěla ponechat z našeho majetku; on že si něco podobného sepíše taky, a snad se dohodneme. Pro mě to byl skoro blesk z čistého nebe....

Vážení přátelé, posílám vám námět na diskuzi. Zde situace, nikoli nepodobná jedné situaci reálné. Slečna M často navštěvuje různá tematicky zaměřená diskuzní fóra na internetu. V nich používá nejčastěji dva nicky, které spojuje s nicneříkajícím obrázkem a o své pravé identitě uvádí jen kusé informace. První nick se shoduje s jejím skype-jménem, druhý je odlišný.

Název tohoto pokrmu pochází z francouzského slova galette a jedná se o křupavé koláče, které mají zahnuté strany a střed zůstává volný, aby byla vidět náplň. Můžou se připravovat jak na sladký, tak na slaný způsob. Galetky nejen vypadají, ale chutnají opravdu luxusně. Navíc základní recept vás může provázet klidně celým rokem, protože její náplně můžete různě kombinovat podle vlastního rozpoložení a nebo podle toho, co zrovna seženete.

Jak se zdá, jaro je v plném proudu. První jarní den začal 20. března a než začne 20. června léto, máme se na co těšit. Jak jsem totiž nedávno zjistila, to, jak se budete na jaře cítit, záleží prý na tom, kde se právě vyskytujete (má to co dělat s denním světlem, ale já si spíš myslím, že nezáleží ani tak na světle nebo lokalitě, ale zcela jistě na každém jednotlivci). 

Milá Danielo a všichni ostatní, potřebuji vaši radu, protože už fakt nevím, kam jinam se obrátit. Mám velice hodného a milujícího přítele, ale nevím si s ním rady v noci. Nejedná se o sex – je to horší: on je totiž tak trochu náměsíčný. Ví o tom, ale nechce s tím nic dělat. Ono to možná zní jako blbost, a i já jsem se na to zpočátku tak dívala.