Ne, nechci konkurovat Nerudovi, chci se fakticky poradit. Nejspíš většina z vás - minimálně ti o něco dospělejší, máte doma nějaké to "sklo a porcelán", tedy nějaké to drahé starožitné a převážně zděděné krásné "něco". Hrnečky a talířky, co mají na spodku velmi vzácná razítka, vázy, košíčky, mističky a skleničky - překrásně vybroušené a tak drahé, že se to vyndá jen jednou za rok, umeje, vyleští a zase dá na své místo.

Sorry jako... Vracím se k článku o seznamování starců se stařenami na inzerát. Tuhle fotku (co ji můžete vidět kus níž) jsem pořídil asi před pěti minutami. A nejde mi v podstatě o nic jiného, než mít vedle sebe spřízněnou duši (a žaludek), s níž bych se mohl podělit. Leč. Věci jsou trochu jinak.

Už dlouho jsme tu neměli nějaké psaní o zajímavostech ze světa, nějaký cestopis - a tak jsem s povděkem přijala velmi zajímavé a úsměvné povídání našeho "toulavého", který poslal vzpomínku na jednu ze svých mnoha toulek. Když se tak na tamější krajinu koukám, říkám si: "Je to tam hezké, barevné, ale nejspíš tam bylo setsakramentské horko!"

Tedy v době, když ještě nebylo freevideo.cz (z vyprávění starce). Pokaždé, když s nástupem nového akademického roku zaplaví ulice naší jihočeské metropole mladí, krásní, dosud nevzdělaní lidé, upadnu do jakéhosi kómatu vzpomínek na vlastní studentská léta. Ty obrazy jsou zahaleny růžovým oparem; ne snad proto, že bych si chtěl něco přikrášlovat, to ne, ale studoval jsem v Ústí nad Labem a čert ví, co tam ty chemičky vypouštěly do vzduchu.

Před pěti lety mi byl manžel nevěrný. Dost mě to vzalo, ale ustála jsem to a život pokračuje dál. Manžel pracuje ve velké firmě a jeho dlouholetá asistentka teď šla do důchodu. A ta nová, co nastoupila na její místo je … nevim, jak to napsat … prostě jak se říká „stojí za hřích“. V tom nejlepším věku, žádná husička, ale kouká jí to z očí.

Ahoj Kudlanko, ahoj přátelé, tak vám píšu o radu: nedávno jsme nastoupila do nové práce, do jedné právnické kanceláře, jako sekretářka. Jsme v kanceláři dvě, staráme se celkem o pět právníků. Zpočátku všechno vypadalo výborně. Druhá sekretářka, Martina, je cca o 10 let starší a má ohromné zkušenosti a tak jsem se pochopitelně chtěla vše rychle naučit, a být jako ona.

Mám davy přátel - na facebooku. Jistě i vy máte svoje stránky na této nejznámější sociální síti. A v tom případě musím napsat, jak mne udivuje, jak se tam někteří lidé - díky zdánlivé “anonymitě” - chovají. Ano, stále mě dokáže překvapit, jak může někdo “zhloupnout”. Vysvětlím následovně.

Někdo by to možná mohl brát jako rouhání, ale já to tak cítím. Ještě s nikým jsem nebyla tak dlouhou dobu a v jednom kuse tak obyčejně a spokojeně šťastná, jako s tím mým podvraťáčkem. Za prvé, je se mnou, dovede (nevím jak, ale umí to stoprocentně) vycítit mou náladu, pozná, kdy mi není dobře a naopak.

Čím výše postavení pánové, tím horší a zákeřnější rvačky... Dnes už se naši politici nefackují osobně (vzpomínáte ještě?), dnes si nešpiní ruce tělesným dotykem protivníka. Ale styl i účel jejich pranic jsou v podstatě stejné už od pravěku. A všude po celém světě. Jednoduše - když to nejde po dobrém, tak to jde po zlém.  A je už jedno, jakým způsobem... Samé podrazy, lži, kudly do zad. Zvítězit za každou cenu. Ale někdy ta "každá cena" je hodně vysoká.

Vzpomínám, že jsem velmi ráda mamince kupovávala květiny. Téměř každý týden jsem jí přinesla kytici. Nebyla veliká, nebyla drahá. Vzpomínám, že jsem dostávala kytice darem od svých "ctitelů". Taky často. Téměř na každé rande. Jen jsem se pak  vrátila dát je domů do vázy. Nedávala jsem si schůzku nikde daleko, maximálně za rohem....

Ráno jsem si pustila televizi a jéje, to bylo zábavy...  "Odvolávám, co jsem odvolal. Slibuji, co jsem slíbil." Sobotka dorazil na ohlášenou schůzku s hlavou státu bez slíbené demise svého kabinetu, Zeman však nechal na Pražském hradě připravit sál, jako by ministerský předseda slíbenou demisi přinesl. Následně Sobotkovi poděkoval za odvedenou práci.

Na Silvestra jsem se seznámila s Patrikem. Úžasné sexy, zábavný, chytrý, ve všem (hlavně v noci) nám to perfektně klapalo. Od začátku jsme si oba ujasnili, že náš vztah bude jen “příjemné a krátkodobé zpestření”– on se právě rozešel se svou dlouholetou přítelkyní a já začínám velice zajímavou, ale časově náročnou práci. Vše klapalo perfektně...

Mám pětiletou holčičku a moje kamarádka taktéž. Trávíme spolu hodně času, známe se vlastně už od školy, a naše holky se mají rády. Klára na tom ale není finančně zrovna nejlíp, i když vše doma zvládají celkem dobře, tak zkrátka musí dodržovat dost napjatý rozpočet. My jsme na tom rozhodně o hodně líp.

Včera jsem dostala znovu dopis s textem od paní Johany, která už několikrát napsala - s tím, že by ráda, kdyby byl zveřejněn na Kudlance. Vzhledem k tomu, že jsem srozuměna s tím, že není důvod, abych  jí nevyhověla, můžete se k němu případně vyjádřit... Jen prosím všechny diskutéry, aby zachovávali alespoň základní pravidla slušnosti...

Tak, a jsem tu zase s gramatickým dýchánkem... Tentokrát se vás pokusím potrápit číslovkami. Ono to s nimi není zrovna vždy jednoduché... Nesprávné psaní číslovek patří mezi nejčastější pravopisné chyby v češtině. Problémy dělají Čechům nejen časové údaje, ale také finanční částky nebo procentuální vyjádření. Mnohdy si přitom jen stačí uvědomit, jak se píšou slovy...

Minulý rok jsem zjistila, že mám nádor na mozku. Pozitivní je, že to není zhoubný nádor (správná diagnóza je Prolactinoma) a že moje léčebné vyhlídky jsou velice slibné. Špatné je to, co se se mnou teď děje. Strašlivě moc jsem přibrala na váze, mám problém s krátkodobou pamětí, jsem hodně unavená, musím hodně spát a do budoucna nemůžu mít nikdy děti. A navíc - problém mám i se svým okolím.

Přestože cizrnový hummus ráda dělám už léta a myslím, že ho dělám celkem dobře, nikdy se mi nepovedl vyrobit v tak dokonalé verzi, jakou mají ve vídeňské restauraci NENI. Pokaždé, když jsem ve Vídni, musím zajít na Naschmarkt a prodrat se mezi prodejními stánky a nakupujícími lidmi až do této restaurace.