NELZE ODOLAT....  Jo, začetla jsem se do jedné přepychové knížečky vtipů. A protože jsem člověk veskrze přející, několik z nich vám sem přepíšu. A - budete-li i vy něco podobného znát, připište, dejte taky vědět, ať se máme proč smát :-))) - No ne, ono se mi to dokonce i rýmuje :-)))

Víte, co je Základní nepodmíněný příjem? Je pro to mnoho názvů - všeobecný základní příjem, univerzální základní příjem, občanský příjem, občanský plat, garantovaný příjem - je v podstatě navrhovaný systém sociálního zabezpečení v podobě pravidelné peněžní dávky vyplácené ve stejné výši všem lidem a bez jakýchkoli podmínek. Jako takový by mohl potenciálně zcela nahradit současný složitý systém sociálního zabezpečení. . Smyslem této dávky je poskytnout základní zajištění živobytí každému, bez ohledu na to zda pracuje, pracovat nemůže či pracovat nechce.

ŠTĚSTÍ ... CO TO VLASTNĚ JE? Každý z nás po něm touží, každý ho hledá. Celý život vlastně hledáme to pravé, obrovské a úžasné štěstí. Chceme být šťastni, chceme mít velké štěstí a někdy ani netušíme, že už ho máme. Ale jak to vlastně všechno začalo?

Deprese, zmatené vnímání prostoru a času, neschopnost soustředění a komunikace, ztráta schopnosti udržet moč a stolici, ztráta paměti, změny osobnosti a prudké změny nálady. Hrůza... Postupně to vede k rozvoji demence a dochází k rozpadu nervových vláken a nervových buněk. Alzheimerovou chorobou se mění i látková činnost mozku... Zní to hrůzostrašně, že? Tak si ověřte, jak jste na tom dnes vy:

Občas nakupuji v Tescu a zároveň bytostně nenávidím fronty. U několika pokladen bývají maximálně dvě pokladní a tradičně fronty čekajících na zaplacení. A pak se tam najednou objevily samoobslužné pokladny. A hned dvě. Tak to byla pro mne okamžitá výzva, hned to zkusit. A od té doby se s pokladnami peru o to, kdo z koho.

Někdo je zatracuje (já někdy taky), jiný vychvaluje. Tenhle příběh by nebyl, kdyby nefungoval Facebook. Zhruba před třiceti lety byl v Karlových Varech na vojně chlapec, říkejme mu Mirek. Tam potkal dívku, do které se zakoukal, tu nazvěme Dana. Jejich láska nezůstala dlouho bez následků a tak se schylovalo ke svatbě. Obě rodiny se dohodly, všechno bylo v pořádku, a jak se patří. Jenže - těsně před svatbou - si to milá Dana rozmyslela, vdávat že se nebude, raději zůstane svobodnou matkou.

Ze všech jídel na světě, která nejsou sladká, vykazuje trhací závin největší procento žádostí o recept. Tedy aspoň v mé kuchyni. Taky má v sobě zakomponovanou zvláštní pojistku proti případným zbytkům: ať upečete libovolné množství, vždycky aspoň jeden kousek chybí a někdo u stolu by si ještě rád trochu dal.

Až pojedete do Rumunska a budete hledat zajímavá místa, kam se podívat, určitě si nenechte ujít bahenní sopky. Nachází se na jihovýchodě Rumunska, v župě Buzau. Dvě větší lokality bahenních sopek (Vulcanii Noroiosi) leží pár kilometrů od obce Berca (Paclele Mari a Paclele Mici) a třetí, nejmenší se skrývá za vesnicí Beciu.

Podle vzoru – vzdělání je důležité, začala moje cesta za vzděláním po základce učebním oborem „prodavač smíšeného zboží“ tehdy rozšířené JEDNOTY (na ekonomku mě nevzali, nějak se jim nelíbil můj prospěch).

ANI LÁSKA K JEDNÝ SLEČNĚ - však to znáte... Tohle přísloví si dost často říkám, hlavně, když jsem v nějakém průšvihu nebo nepříjemné situaci. A že jich život přináší... Budu vám o tom povídat - tedy, napíšu, ale až to bude všechno za mnou. Každopádně, rozhodla jsem se poslouchat "sama sebe", tedy to, co radím vám všem: "Když můžeš něco změnit, tak se snaž, ale když ne, nemá smysl, se tím nějak trápit".

Milá kudlanko, myslím, že jsem docela normální slušný člověk a spořádaný manžel, co se stará o rodinu. Problém ale je, že jsem v posledním roce podváděl manželku přibližně 2x měsíčně s prostitutkou. Neděs se, vysvětlím. S Ivanou jsme se brali před cca deseti lety a už prakticky od začátku bylo moje “libido” o dost silnější, než její. Teď už máme sex maximálně jednou měsíčně, a je to vždy jen když se uvolí. Když se „zadaří“, tak to je fajn, ona je taky spokojená, jenže - má holt jiné nároky.

Dobrý den vespolek. Potřebuju od vás radu. Myslím, že můj manžel je úchylák. Zní to strašně, ale já mám pocit, že ho už vůbec neznám. Nechci se moc rozepisovat, ale stalo se tohle: manžel měl v práci vážný úraz s nohou a po operaci musel zůstat téměř 3 měsíce doma. Bydlíme ve velkém městě v paneláku, a určitě znáte, jak taková sídliště vypadají. Stovky oken kolem, mnohé bez závěsů.

Kdo nemá nějaký "pozemek" a má jen květináče, ten mne pochopí... Ale jsem přesvědčená, že i ty a ti, co mají latifundie, milují domácí kytičky taky. A to ani nemluvím o tom, pokud jsou to už květiny mnohaleté, případně dárky od někoho, kdo už nežije. Jeden takový problém právě mám. Voskovka, kterou mi před dávnými roky darovala maminka, tehdy vlastně jen takový aplégr, se mi během měsíce osypala jakýmsi prevítem!

Ano, nebýt mých rodičů, tak se asi půjdu pást. Ale stejně bych vás chtěla všechny poprosit o radu. Začalo to úplně obyčejně, seznámila jsem se, zamilovala a otěhotněla. To není určitě nic mimořádného, dokonce ani to pokračování. Prostě jsem po určité době zjistila, že to není ono a že by nám vztah nefungoval. Bydlela jsem tou dobou u něj, takže jsem se jednoho dne sbalila a zase odstěhovala zpět k rodičům.

Moje předělávání bytečku pokračuje. Jde to sice tempem "krok-sun-krok", ale i tímhle způsobem se člověk časem dohrabe k cíli :-). Znáte ten pocit, kdy se po vyčerpávajícím dni konečně blížíte k domovu, nesete těžkou tašku/y - a těch posledních několik desítek metrů vám připadá už nekonečných, nezdolatelných...  Tak přesně tak se cítím dnes,  kdy mi zbývá jen poslední hromádka knih. Už to odhaduju tak na sotva dvě stovky knížek.