Pán s manželkou a tchyní, všechno Američani, jeli na dovolenou do Izraele. Tam ale chudák tchyně zemřela. Manželé zašli do pohřebního ústavu, kde jim vysvětlili, že převezení těla zpět do Ameriky bude stát pět tisíc dolarů. Jestli ovšem tchyni pohřbí ve Svaté zemi, bude to stát pouze dvě stovky.

Dobrý den, přátelé, píši vám, protože bych se chtěla informovat na jistou vzniklou situaci. Dovolte mi ji popsat. Přítel a jeho kamarádi si v Praze pronajali byt 3+1 za 17.000 Kč/měsíc. Bohužel v tomto bytě nejsou spokojeni (nájem vůbec neodpovídá vzhledu a vybavenosti bytu, majitel se evidentně nesnaží o to, aby jeho podnájemníci žili v pěkném bytě), a proto si chtějí co nejrychleji sehnat nový podnájem.

Mám takový problém... Jsem docela fest hnusná na svého přítele. Ale napíšu to od začátku. Chodíme spolu necelé 2 roky, skoro tak dlouho spolu bydlíme u mých rodičů. Tam jsme ale skoro pět dnů v týdnu sami. Vychováváme spolu i mého syna, který je ve školním věku.

Když se podívám na kalendář, léto je sice ještě v plném proudu, ale já už začínám myslet na to, že děti se pomalu ale jistě zakrátko vrátí do školy. Je spousta rodičů, kteří to vítají, já však patřím do té druhé skupiny. Mám ráda různé akce a projekty, na kterých se podílí celá todina, mám ráda i „čas nicnedělání“, kdy vím, že doma jsou všichni zalezlí u sebe každý se baví po svém, všem je dobře, a jen o sobě víme.

Počasí je letní, i když to občas malinko přežene, ale asi se mi bude po těch dnech, kdy "včera pršelo a dnes je vzduch překrásně čistý", bude za pár týdnů stýskat. On totiž člověk nikdy s ničím není spokojen. Minimálně ne dlouho. (Teď, kdy tohle publikuju, jsem se vrátila z delší prochajdy sepesem. Lilo dvě hodiny v kuse. Tady, v Praze) :-)))

Já vím, moji milí, že si u vás koleduju o upadnutí v nemilost, ale risknu to. Psát o jídle, které se podává teplé, klidně i zapečené pod grilem, a ještě navíc obsahuje pálivé chilli papričky, je ode mě o prázdninách troufalost nejvyššího stupně. Ale považte - jak dlouho jsem nenapsala nic o mase? Už je to hezká řádka týdnů. 

České děti se pohybují po internetu prakticky bez dozoru rodičů. Téměř každé šesté sdílí své intimní fotografie a videa. Nezdráhají se videochatů, schůzek s cizími lidmi a veřejně sdílí osobní údaje od telefonního čísla po adresu. Jaké jsou výsledky nového výzkumu Univerzity Palackého v Olomouci a O2 a jak na prevenci nebo online trable?

Je léto, a v dnešních dnech máme zase - jako teď už každoročně -  Pražské hrdění.... Lidičky, pyšnící se odlišnou orientací v sexu, mají svůj týden, kdy sobě i ostatní předvedou všechno, co je baví, co mají rádi, co se jim líbí. A že to opravdu není "na jedno brdo", tak máme teď možnost se spolu s nimi kochat všemi nuancemi. Letos je to ve znamení "NECHCEME TOLERANCI".  

Léto je doba "článků okurkové sezóny". Vzhledem k tomu, že přes den se měním v rozbřídlou žoužel, tak vyhledávám i já články, které budou poněkud oddychové - jak pro mne (jako jejich pachatele), tak pro vás - čtenářky a čtenáře. Tenhle následující test - no, nevím, nevím, podle toho, co vyšlo mně, bych byla přímo superúžasná. Tak se podívejte, jak jste na tom přes noc, ve své postýlce, v moci snů a mámení, vy?

Nejraději chodím pěšky a tak nové zákony a vyhlášky, které se týkají automobilismu, mně jdou jedním uchem tam a druhým ven. Tak tedy – stalo se mi: Jdu nakoupit do Lidlu, protože lednice zeje prázdnotou a když si na parkovišti beru vozík, padne mně zrak na nejbližší auto…

Asi takhle bych měla vykřikovat.... Něco jako bylo dřív, hodně dávno dřív, když jezdívali ulicemi dráteníci či brusiči: "Drátováááát, hrncééé, nožééé, brousííííít..." Nojo, ale tyhle doby jsou dávno ty tam, proto budu zas chvilku normální (pokud to zvládnu) a budu vám všem nabízet svoje přebytky, se kterými si už nevím rady,  jen slovy a obrázky :-)))

Dnes bych vám chtěla ukázat o hodně odlišnou práci - policii v Japonsku. Jak se říká - jiný kraj, jiný mrav - jiná práce. Japonští policisté se snaží učinit zadost vysokým požadavkům, které na ně klade japonská společnost, jsou hrdí na to, že patří k elitní organizaci.

Tenhle příběh mi vyprávěl člověk, který považoval svůj život za marný, zpackaný a zavrženíhodný. Nebudu soudit, ale vyprávět to, co svěřil člověk člověku. V sedmdesátých a osmdesátých létech naslouchající člověk působil v redakci regionálního tisku. Byl součástí redakce a zažil nespočet rozhovorů a nepřeberných příběhů. Příběh sudetského kluka z česko-německé rodiny v období rozvracející se republiky ho zaujal nejvíce.

Infiltrovaný agent přinesl důkazy o spolupráci neziskovky s pašeráky. Solidarita, jestliže hájí jen své vlastní zájmy za každou cenu, může přesáhnout v nezákonost. A jako takovou je správné ji zastavit jakýmikoliv prostředky. Neziskovky však odmítají spolupracovat s italskými orgány. Tuto misi lze považovat za ukončenou. Nyní máme důkazy. Jediný způsob, jak to dokázat byla „akce v utajení“, stejně jako při vyšetřování obchodníků s drogami či zbraněmi ...