Od okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy uplyne letos v srpnu 50 let, což bývalo považováno za dvě generace (dnes při pozdním zakládání rodin to bude asi jinak). Dvě generace už je dost dlouho, aby se ledacos zapomnělo. Vzhledem k tomu, že většina dnešních občanů tenkrát nebyla dospělá, nebo tu vůbec ještě nebyla, domnívám se, že je zapotřebí připomenout tehdejší okolnosti (události byly mnohokrát uvedeny a všichni je znají).
No, dnes bych tomu nadpisu mohla trochu oponovat, protože jsem fakt blažená... Bojím se to zakřiknout, ale najednou to vypadá, že se snad, snad, na tom našem malém kudlančím plácku, přeci jen nějak dohodneme, že i když to každý vidí trošku (nebo i víc) jinak, tak to neznamená, že si musíme vydrápat navzájem oči. Protože stejně bychom tím ublížili jen jeden druhému... A nakonec, jak se mi tak malinko zdá, se třeba i dohodneme, že není všechno zlato, co se třpytí, a naopak, že i v kusu šutru může být skryt diamant. Jen ho najít, vybrousit...
Dnes vám předstírám obrázek ze školy. Není to "můj" učitel, ale je to z oné školy. Je to tam fakt super. Vzhledem k tomu, že studenti jsou lidé všech možných barev, ze všech koutů světa, všech možných věkových kategorií - tedy, od osmnácti výš, všeho možného dosaženého vzdělání, tak je to fakt super. V naší třídě se to později vyselektovalo na Jižní Ameriku. Jediní narušitelé jsme byli my tři: Japonec asi kolem 60 let, Ukrajinec asi třicetiletý, a já, ve věku, který se už dávno nesděluje. Jinak to byli mladí - Venezuelec, Bolivijka, Kolumbijka, Uruguajec, Argentinec, Peruánec; pár dnů chodil mládenec z Taiwanu, ale tomu to vůbec nešlo.
hcete-li pohnout svou váhou směrem dolů, stačí vám čtyřikrát do týdne vyrazit na 45 minut rychlé chůze. Místo autobusem pěšky, víc výletů o víkendech a ignorovat výtahy. A než si uvědomíte změnu, budou vám plandat kalhoty. Vždyť chůze je ten nejpřirozenější pohyb, jaký znáte. Nemusíte se to učit, ani si kupovat drahé sportovní vybavení. Je to také nejlepší způsob, jak začít se sportem od nuly.
Tak jsem si dnes koupila libru švestek... v přepočtu za 60,- Kč. A rozhodla se, že udělám švestkové knedlíky. Jenže - nemám polohrubou ani hrubou mouku, nemám tvaroh měkký ani tvrdý.. No, to jsem zvědavá, jak to spatlám :-))). Když jsem tu nedávno četla, jaké máte v Čechách úrody okurek, tak jsem téměř ronila krokodýlí slzy. Kupuju si tu za stovku šest malých cuket, ze kterých se vlastně taky dá udělat salát, ale - nejni to vono! Tedy, nepíšu cenu, že bych tu skuhrala, to ne, zase tu je levné jiné ovoce (banány, papája, avokádo, mango, liči atd.) ale... už se těším zas na český jídelníček. Takže - jak švestkové knedlíky děláte vy?
13. srpen jakoDen leváků vyhlásila v roce 1976 Mezinárodní asociace leváků (Lefthanders International). Chce tak upozornit na problémy, s kterými se leváci v pravorukém světě dennodenně potýkají. Mezinárodní den leváků je zároveň oslavou této jedinečnosti, která jde nezřídka ruku v ruce i s vyšší inteligencí, lepší pamětí nebo řečnickým uměním. Důvodem je zvýšení zaměření pozornosti na leváky a na problémy, se kterými se každodenně potýkají. Protože většina nástrojů, přístrojů, nářadí a ostatních věcí se vyrábí stále jen pro praváky. Klasickým příkladem je například otvírák konzerv :-)))
Když si vyžádáte z vodárny složení vody, zjistíte, že voda obsahuje
třeba 150 různých látek, dostávají se do ní hormony, rez z trubek.
Filtrovanou vodu sám používám. Když měním jednou za půl roku filtr, tak
je celý rezavý, nasáklý, je to fakt nepříjemné. Je to úplná šílenost pít
vodu z vodovodu… (říká Tomáš Solák, pekař, který v Praze před necelými třemi lety založil pekárnu Praktika). OK, tak jsem se podívala k povolaným:
Napřed jsem se smála, pak mi z toho bylo smutno. Z následujícího e-mailu od "deeres". Uvědomila jsem si, jaké je to prznění, jak je to slabomyslné, a hlavně: jak je to všude... Ale nebudu vás napínat, však si to přečtěte sami: "Původně jsem si myslela, že je to jenom můj osobní problém a všem ostatním to připadá normální. Ale nejsem sama. Tohle, co posílám, je ranní glosa Petra Kukala na ČRo2".
No tak to vidíte.... Nakonec se bude o politice mluvit i pod receptem na kvašený okurky :-))). Ale - stejně to nechci vzdát. Je to pár let, co v jedněch novinách, dokonce papírových, byl uveden seznam nejslušnějších webů. A kupodivu, Kudlanka se ve své skupině umístila na místě lepším než druhém :-). (Se vytahuju, vím. Ale chtěla bych, aby se to vrátilo.) OK, zpět k tématu: hádanicím a blbé náladě mezi lidmi vůbec. V práci, na internetu, doma, na ulici, v obchodech... Prostě jsme všichni poněkud - prosím za prominutí - : přednasraní. (Ono to líp říct nejde.)
8. Jak se Oliver vybarvil První dny v novém bytě byly opravdu dobrodružné. Řemeslníci si u nás podávali dveře a v rámci svých činností vyráběli neskutečný nepořádek. Nebylo jednoduché udržet čistý koutek, ve kterém bych mohla v klidu pečovat o našeho potomka. Stále jsme se s Jolankou stěhovaly z místnosti do místnosti. Naštěstí byla až neuvěřitelně klidná, tak se nám celkem dařilo tuhle zběsilou situaci zvládat. Michal se snažil. Přivážel, odvážel, stěhoval a ostřížím zrakem dohlížel na všechny dokončovací práce. Také přivezl ty pytle, které jsem v atelieru na poslední chvíli nabalila. Uložila jsem Jolanku a rozvázala první pytel. Pak rychle druhý a třetí.
Roman, Zuzka, Klárka, Hanka, Alenka... Hodně jich známe z Kudlanky, že? Ale - za pouhopouhé tři neděle, za třikrát sedm dní, jsou prázdniny za námi, dětičky naklušou do školy - některé poprvé, některé naopak naposledy... a zase nás začnou ve všech stran masírovat Vánoce všech barev a proveniencí? Jsem zvědavá, za jak dlouho a který obchod se první “vźmuží”, a pošle na nás Santu? Počasí sice ještě stále "hoří" na straně jedné a přetéká na straně druhé - ale nenechme se tím ukolébat. Naberte síly (finanční), za pár dnů budete honem honem psát seznamy, co komu pod stromeček. A vymýšlet, kde zas na to letos vzít!
... tak je to fakt na draka. Jednoduché je zajít k
doktorovi a odnést si prášky na deprese. Jenže - ne vždy je to opravdu nutné, a
ne každý to bez prášků nezvládne. Někdy je nálada dlouhodobě pod psa, a
opodstatněně. Nevychází to ve vztahu, doma (s rodiči či dětmi), v práci to taky
nestojí za nic, někdy dokonce to hrozí průšvihem. A pak se má jeden držet, a
být fit a nad věcí...
A zase zpět k manželským smlouvám - Obecně lze manželskou smlouvu doporučit např. v situaci, kdy si chtějí manželé usnadnit i případný rozvod. Zejména je-li jeden z nich majetnější. Nicméně záleží vždy na úhlu pohledu, ne pro každého bude smlouva vždy výhodná. Například pro ženu, která se bude starat o děti i dům a nebude mít delší dobu odpovídající příjmy, není ideální sjednat smlouvu s odděleným jměním.
Když mi bylo deset, táta učil na Valašsku matiku, chemii a fyziku a z kabinetu mi půjčil ruský fotoaparát Moskva s vytahovací komorou. Učinil to s výchovných pohnutek, jelikož jsem se v té době už pokoušel sestrojit svoji první cameru obskuru. Po touze stát se popelářem přišla totiž na řadu touha býti archeologem. Přispěl k tomu výlet do Věstonic a okolí Velké Moravy, kde jsem byl fascinovaný tím, jak byli naši slovanští předkové udatní jonáci, samozřejmě i jonačky, viz Věstonická Venuše.
HORKO. Horko je teď skoro všude. A
záleží jen na konkrétním místě, kde se kdo nalézá, jak se to dá snášet.
Samozřejmě, že někde u vody, a pokud jste zrovna pánem svého času, je to lepší,
než ve vařící tůni velkoměsta, kde lidi bez klimatizace zachraňují jen bezcílné
toulky přechlazenými obchoďáky. Podle všeho si na podobná léta budeme muset
zvyknout, respektive se jim nějak přizpůsobit.
Jestlipak víte, kolik toho asi tak za život sníte? A protože statistici
se věnují lautr všemu, tak je spočítáno, že “naši se rozhodně
neupejpají”. Jen za pouhý rok každý Čech spotřebuje okolo 785,6 kg potravin, přičemž celková spotřeba potravin v České republice stále stoupá. A teď, jak je dejme tomu za 60 let života - nebudeme-li to dělit na ženy a na muže, ale na jednoho
českého člověka, tak následující seznam působí opravdu bohatýrsky:
Počet uzavřených
manželských smluv láme poslední dobou rekordy. Řada párů se chce chránit
především před dluhy. Právě v tomto případě je ale třeba udělat jednu důležitou
věc, aby byl majetek druhého z manželů skutečně ochráněn. Uzavřou-li dva lidé manželství, automaticky vše, co po vyslovení
společného „Ano“ získá jeden z manželů nebo oba společně, spadá podle zákona do
společného jmění manželů (SJM). Prvním společným jměním tak bývají svatební
dary.
7. Jak jsem to málem nestihla Michalovi se podařilo oddálit stěhování z atelieru o čtvrt roku, což bylo štěstí, protože rekonstrukce našeho budoucího bytu se trošku protáhla. Zatím ještě všechno vycházelo. Děťátko mělo přijít na svět v polovině dubna a byl teprve začátek března. Ještě pár dodělávek a mohli bychom se přestěhovat, aby bylo do porodu všechno pěkně připraveno.
A je to opět zde. Kdo to vyvolává rasistické myšlenky a podněcuje
migranty ke vzpouře tentokrát? Láskyplní členové sociálních center. V
Itálii jsou sociální centra vázaná na levicovou proimigrantskou
politiku. Proto se také vždy účastní manifestací levicového proudu. Tato
snaha dostat Salviniho pryč z funkce, už vypadá jako „sluníčkářský
národní sport.“
V roce 1988 se první jedinec tohoto plemene dostal do Česka. Avšak i nadále zde byly bráni jako tabu.
Bylo to z důvodu, že klasický německý ovčák při dopadení zločince nebo
figuranta za rukáv tahal, zatím co malinoisové jsou typičtí tím, že maso
a rukáv figuranta zásadně trhají a rvou, nikoliv tahají. To se příčilo
většině chovatelů a kynologů a obliba malinoisů začala značně stoupat až
v prvním desetiletí 21. století. Tenhle psí "dravec"
je velmi vitální a téměř neunavitelný.
Na kačery jsem narazila už před několika lety. Byla jsem po ránu venčit psy u Vltavy a tam se motala skupinka výrostků a pořád něco hledali. Myslela jsem, že něco ztratili, tak jsem jim nabídla pomoc. Žádnou nepotřebovali, kačeři se s muldy nebaví.
Od okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy uplyne letos v srpnu 50 let, což bývalo považováno za dvě generace (dnes při pozdním zakládání rodin to bude asi jinak). Dvě generace už je dost dlouho, aby se ledacos zapomnělo. Vzhledem k tomu, že většina dnešních občanů tenkrát nebyla dospělá, nebo tu vůbec ještě nebyla, domnívám se, že je zapotřebí připomenout tehdejší okolnosti (události byly mnohokrát uvedeny a všichni je znají). 
No, dnes bych tomu nadpisu mohla trochu oponovat, protože jsem fakt blažená... Bojím se to zakřiknout, ale najednou to vypadá, že se snad, snad, na tom našem malém kudlančím plácku, přeci jen nějak dohodneme, že i když to každý vidí trošku (nebo i víc) jinak, tak to neznamená, že si musíme vydrápat navzájem oči. Protože stejně bychom tím ublížili jen jeden druhému... A nakonec, jak se mi tak malinko zdá, se třeba i dohodneme, že není všechno zlato, co se třpytí, a naopak, že i v kusu šutru může být skryt diamant. Jen ho najít, vybrousit...
Dnes vám předstírám obrázek ze školy. Není to "můj" učitel, ale je to z oné školy. Je to tam fakt super. Vzhledem k tomu, že studenti jsou lidé všech možných barev, ze všech koutů světa, všech možných věkových kategorií - tedy, od osmnácti výš, všeho možného dosaženého vzdělání, tak je to fakt super. V naší třídě se to později vyselektovalo na Jižní Ameriku. Jediní narušitelé jsme byli my tři: Japonec asi kolem 60 let, Ukrajinec asi třicetiletý, a já, ve věku, který se už dávno nesděluje. Jinak to byli mladí - Venezuelec, Bolivijka, Kolumbijka, Uruguajec, Argentinec, Peruánec; pár dnů chodil mládenec z Taiwanu, ale tomu to vůbec nešlo.
hcete-li pohnout svou váhou směrem dolů, stačí vám čtyřikrát do týdne vyrazit na 45 minut rychlé chůze. Místo autobusem pěšky, víc výletů o víkendech a ignorovat výtahy. A než si uvědomíte změnu, budou vám plandat kalhoty. Vždyť chůze je ten nejpřirozenější pohyb, jaký znáte. Nemusíte se to učit, ani si kupovat drahé sportovní vybavení. Je to také nejlepší způsob, jak začít se sportem od nuly.
Tak jsem si dnes koupila libru švestek... v přepočtu za 60,- Kč. A rozhodla se, že udělám švestkové knedlíky. Jenže - nemám polohrubou ani hrubou mouku, nemám tvaroh měkký ani tvrdý.. No, to jsem zvědavá, jak to spatlám :-))). Když jsem tu nedávno četla, jaké máte v Čechách úrody okurek, tak jsem téměř ronila krokodýlí slzy. Kupuju si tu za stovku šest malých cuket, ze kterých se vlastně taky dá udělat salát, ale - nejni to vono! Tedy, nepíšu cenu, že bych tu skuhrala, to ne, zase tu je levné jiné ovoce (banány, papája, avokádo, mango, liči atd.) ale... už se těším zas na český jídelníček. Takže - jak švestkové knedlíky děláte vy? 
Když si vyžádáte z vodárny složení vody, zjistíte, že voda obsahuje
třeba 150 různých látek, dostávají se do ní hormony, rez z trubek.
Filtrovanou vodu sám používám. Když měním jednou za půl roku filtr, tak
je celý rezavý, nasáklý, je to fakt nepříjemné. Je to úplná šílenost pít
vodu z vodovodu… (říká Tomáš Solák, pekař, který v Praze před necelými třemi lety založil pekárnu Praktika). OK, tak jsem se podívala k povolaným: 
Napřed jsem se smála, pak mi z toho bylo smutno. Z následujícího e-mailu od "deeres". Uvědomila jsem si, jaké je to prznění, jak je to slabomyslné, a hlavně: jak je to všude... Ale nebudu vás napínat, však si to přečtěte sami: "Původně jsem si myslela, že je to jenom můj osobní problém a všem ostatním to připadá normální. Ale nejsem sama. Tohle, co posílám, je ranní glosa Petra Kukala na ČRo2".
8. Jak se Oliver vybarvil První dny v novém bytě byly opravdu dobrodružné. Řemeslníci si u nás podávali dveře a v rámci svých činností vyráběli neskutečný nepořádek. Nebylo jednoduché udržet čistý koutek, ve kterém bych mohla v klidu pečovat o našeho potomka. Stále jsme se s Jolankou stěhovaly z místnosti do místnosti. Naštěstí byla až neuvěřitelně klidná, tak se nám celkem dařilo tuhle zběsilou situaci zvládat. Michal se snažil. Přivážel, odvážel, stěhoval a ostřížím zrakem dohlížel na všechny dokončovací práce. Také přivezl ty pytle, které jsem v atelieru na poslední chvíli nabalila. Uložila jsem Jolanku a rozvázala první pytel. Pak rychle druhý a třetí.
Roman, Zuzka, Klárka, Hanka, Alenka... Hodně jich známe z Kudlanky, že? Ale - za pouhopouhé tři neděle, za třikrát sedm dní, jsou prázdniny za námi, dětičky naklušou do školy - některé poprvé, některé naopak naposledy... a zase nás začnou ve všech stran masírovat Vánoce všech barev a proveniencí? Jsem zvědavá, za jak dlouho a který obchod se první “vźmuží”, a pošle na nás Santu? Počasí sice ještě stále "hoří" na straně jedné a přetéká na straně druhé - ale nenechme se tím ukolébat. Naberte síly (finanční), za pár dnů budete honem honem psát seznamy, co komu pod stromeček. A vymýšlet, kde zas na to letos vzít!
A zase zpět k manželským smlouvám - Obecně lze manželskou smlouvu doporučit např. v situaci, kdy si chtějí manželé usnadnit i případný rozvod. Zejména je-li jeden z nich majetnější. Nicméně záleží vždy na úhlu pohledu, ne pro každého bude smlouva vždy výhodná. Například pro ženu, která se bude starat o děti i dům a nebude mít delší dobu odpovídající příjmy, není ideální sjednat smlouvu s odděleným jměním. 
Když mi bylo deset, táta učil na Valašsku matiku, chemii a fyziku a z kabinetu mi půjčil ruský fotoaparát Moskva s vytahovací komorou. Učinil to s výchovných pohnutek, jelikož jsem se v té době už pokoušel sestrojit svoji první cameru obskuru. Po touze stát se popelářem přišla totiž na řadu touha býti archeologem. Přispěl k tomu výlet do Věstonic a okolí Velké Moravy, kde jsem byl fascinovaný tím, jak byli naši slovanští předkové udatní jonáci, samozřejmě i jonačky, viz Věstonická Venuše.
Jestlipak víte, kolik toho asi tak za život sníte? A protože statistici
se věnují lautr všemu, tak je spočítáno, že “naši se rozhodně
neupejpají”. Jen za pouhý rok každý Čech spotřebuje okolo 785,6 kg potravin, přičemž celková spotřeba potravin v České republice stále stoupá. A teď, jak je dejme tomu za 60 let života - nebudeme-li to dělit na ženy a na muže, ale na jednoho
českého člověka, tak následující seznam působí opravdu bohatýrsky:
A je to opět zde. Kdo to vyvolává rasistické myšlenky a podněcuje
migranty ke vzpouře tentokrát? Láskyplní členové sociálních center. V
Itálii jsou sociální centra vázaná na levicovou proimigrantskou
politiku. Proto se také vždy účastní manifestací levicového proudu. Tato
snaha dostat Salviniho pryč z funkce, už vypadá jako „sluníčkářský
národní sport.“
Na kačery jsem narazila už před několika lety. Byla jsem po ránu venčit psy u Vltavy a tam se motala skupinka výrostků a pořád něco hledali. Myslela jsem, že něco ztratili, tak jsem jim nabídla pomoc. Žádnou nepotřebovali, kačeři se s muldy nebaví.
