Prakticky každý den je v Evropě někdo pobodaný, přejetý autem nebo kamionem, o střelbě z různých zbraní a znásilnění ani nemluvím.  Ale jestli je to to pravé multi-kulti obohacení kultury v Evropě, pak jsem na vážkách, jestli podobné obohacení našeho života skutečně potřebujeme a chceme. Od novinářů se často dozvídáme o tom, před čím migranti prchají. Ale ještě jsem nečetla žádný rozhovor s migranty o tom, jak chtějí v Evropě žít a pracovat. Pouze výjimečně někteří vykřikovali, že zde bude vládnout Islám a muslimové. Pak není divu, že lidé mají strach.

VLADIMÍR RENČÍN...  Ano, když je ouvej, koukněte na jeho obrázky.  Ale i samotné texty jsou super. Např. "S Robertem již nežiji. Řekla jsem mu, že egoismus je tak hluboce zakořeněný charakter veškeré individuality, že egoistická dogmata jsou primárně jediná, na něž je možno se s určitostí spolehnout, a že by mu jeho signální soustava mohla transportovat informaci, že by se neměl dívat na televizi, když já se v kuchyni potýkám s kolosálním objektem špinavého nádobí. A víte, co mi to individuum sdělilo ve své malosti? Že jsem kráva."

Jsou dny, na které se člověk těší celý rok. První den v práci po návratu z dovolené mezi ně nepatří. Pro normálního člověka je návrat z zpátky do kanceláře jednoduše nepříjemný. První dny v práci býváme otupělí a nesoustředění. A vlastně trochu líní. Na řadu lidí navíc padne zvláštní splín, jehož výskyt je tak častý, že pro něj například v angličtině vymysleli i název – říká se mu post-vacation blues.