Hádanky jsou jedním z prvních žánrů, které si děti školního věku zamilují. Možná si pamatujete na klasické nachytávky typu "Kolik má noha židlí? " nebo "Velký byl synem malého, ale malý nebyl otcem velkého." Hrají si se slovíčky a zažitými předpoklady, aby vás přiměly ke špatné odpovědi. V momentě, kdy se správnou odpověď dozvíte, je vám najednou zcela jasná.

V sobotu jsem byla v Bubenči uklidit hrob od vánoční výzdoby, a když jsem procházela Dejvicemi, šla jsem ulicí, kde kdysi bydlela Eva Olmerová. Dnes na domě v Eliášově ulici visí pamětní deska z nerez oceli, kde pomocí frézování přímo do kovového plátu, zhotovil brněnský umělec Dušan Váňa její portrét.

Dobrý den, nevím si rady, jak postupovat při zrušení trvalého pobytu mého přítele v rodinném domě mých rodičů. Před rokem se k nám nastěhoval a naši mu odsouhlasili trvalý pobyt. Do této doby bylo vše v pořádku, ale po jeho přihlášení začalo pro nás peklo na zemi.

Uplynulo už dvaatřicet let od největší radioaktivní katastrofy, od černobylské tragédie. Tehdy lidé z desítky měst a vesnic, ležících v zóně dopadu radioaktivních částic, museli svá bydliště opustit. Bylo jich kolem půl milionu... Vznikly tak rozsáhlé "zóny duchů". Existovaly ovšem i výjimky. Někteří vesničané však své domky neopustili, možnost přestěhování odmítli.

Brňáci vždycky trpěli komplexem méněcennosti vůči Praze. Stejně jako Slavie, Brno bylo, je a bude věčně druhé. A když se o něm konečně natočí film, vznikne Nuda v Brně. Brňáci mají blíž do Vídně než do Prahy a místo lva uctívají draka, i když je to vlastně krokodýl. A jak tvrdí facebookové profily: Brňáci jsou zaprvé lepší než Pražáci a zadruhé jsou nejlepší na světě. Správný Brňák prostě jezdí šalinou a pije Starobrno.