Vzpomínám si na svou maminku milovanou, která, když jsem ji pak (už coby dávno dospělá a bohužel i bez ní) hodnotila, byla velice převelice svérázná dáma. Byla krásná a vydrželo jí to hodně dlouho. Asi 170, štíhlá s ženskými tvary, měla nádherné dlouhé nohy a přepychové mírně vlnité husté vlasy. Byla nesmírně podobná herečce Ritě Hayworth, ale co jí to bylo platné, když žila v tak špatné době...

Víte, jak se žije s reklamou? Tak pokud ne, čtěte: Budí mě ten nový mobil od Vodafonu za 7Kč. Je to tedy v mých rukou, jestli vstanu, nebo ne. Rozhoduji se pro tu první možnost, takže po vykonání potřeby na tak čistém záchodě, že by se z něj dalo jíst, protože je umytý Domestosem, díky němuž miliony bakterií zemřely, se ocitám v koupelně. Tam nemám strach o své zuby, neboť používám Colgate - kartáček zubařů. Snídám samozřejmě sušenky BeBe, aby mi nechyběla energie, k tomu popíjím Granko, neboť ráno dělá den a nakonec si nezapomenu vzít svůj Actimel, jinak budu mít oslabenou obranyschopnost.

No, není to vtip … Prostě transgender spoluobčané se rozhodli, že jsou vlastně šikanováni tím, že by si v případě potřeby měli kupovat něco, co je prý jen pro ženské, když oni se cítí být mužem, ale bohužel, zatím jaksi fyzicky fungují jako ženy. A proč tedy by se to mělo třebas profláknout, když si je budou kupovat? Proč by na ně měli lidé koukat „divně“?  Je to neuvěřitelné, neuvěřitelné, neuvěřitelné, ale je to tak...

Já si vám dnes nebudu psát o radu, to jsem chtěla před rokem, ale nakonec jsem to nějak zvládla. Chci jen těm, které se ocitnou v podobné situaci, jako já třetího října před rokem, kdy jsem se od manžela dost nečekaně a brutálně dozvěděla, že už se mnou nechce žít, že se chce rozvést, dát naději do života... Víte, byli jsme 26 let manželé a dva a půl roku předtím jsme spolu chodili. Byl moje první a jediná láska a bez něj jsem si svůj život vůbec nedovedla představit.

Tak jsem se právě dočetla, že slavná Češka Dolly Buster je čerstvá padesátka... Myslela jsem, že je starší… Nojo, to jsem celá já, spletla jsem si ji s jinou slavnou kozatkou, s Dolly Parton, americkou country zpěvačkou. A ještě byla jiná slavná Dolly, vzpomínáte? Ta klonovaná ovečka, která získala své jméno právě podle té zpěvandulky. Skupina vědců ve skotském Roslinově institutu ji totiž stvořila z buňky mléčné žlázy, a nikdo si prý nedokázal vybavit působivější prsa, než jaká měla Dolly Parton. 

Dnes je Kudlanka věnovaná oslavě dospělé ženy; ano, osobně si myslím, že teprve ženská kolem padesátky už stoprocentně ví, "co a jak". Hodně toho už zažila a teď se konečně může (pokud to zvládne) odpoutat od věčného "musím teď tohle, pak ještě tohle, nesmím zapomenout tamto a potom.. atd. atd." V tomhle věku je dokonalá, sebejistá, a pokud sebere patřičnou odvahu, může si začít nádherně užívat...

Je mi pětačtyřicet a jsem už šest let sťastně let rozvedený. Jsem celkem dobře zajištěn, mám zaměstnání které mám rád, a mužů říct, že jsem se životem teď spokojený. Ale – u nás v práci mám kolegyni, velmi chytrou, pracovitou, ve své práci velmi úspěšnou. Známe se relativně dobře, i když pracujeme každý v jiném oddělení. Párkrát jsem ji pozval na kafe, na víno, ale vždy to bylo jak se říká “ve vší počestnosti”.

Moji drazí, objevila jsem na internetu test, podle kterého jsem asi tak deset let už po smrti... No, fakt, nedělám si legraci... Je totiž takový "jednoduchý" cvik, který byste měli zvládnout. Pokud se vám to povede, ok, máte naději, že ještě nějakou dobu se budete moci zdravě rozčilovat nad politikou, ekologií klima... hernajs, jak to slovo dál pokračuje? Klimatizací? Klimakteriem? Ne, to rozhodně Gréta neměla na mysli... ó ano, klimatem, na to druhé má ona ještě nějakou dobu čas... Prostě a jednoduše, musíte si jen sednout a vstát. Tedy, pokusit se sednout, a pokusit se vstát. A to tímhle způsobem:

Tak, a jsme zpátky u “jeslí”. Jejich součástí ale není jenom hlídání dětí pro rodiče, kteří to potřebují, ale také Plán výchovy a péče. Ten na rozdíl od dětských skupin nabral zajímavý směr, o kterém ale ani rodiče, svěřující děti jeslím, nic netuší a který se dětských skupin zatím netýká. Veřejnost a odborníci se pak diví, jak prudce ve světě narůstá procento dětí, které si už nejsou jisté svou identitou – tedy neví, jestli jsou chlapečci nebo holčičky. U nás se s tím zatím nesetkáváme nijak často, a tak nad tím lidé jen mávají rukou a myslí si, že nás se to ještě netýká.

Ministryně Maláčová dala do návrhu zákona o dětských skupinách název "jesle", a ty už mají i genderově zaměřené návody. Což vyvolalo diskusi o genderové teorii vůbec. Připadá mi, že argumenty proti genderové teorii, které používají liberálové (Klaus a Okamura) jsou dost ploché na to, aby přesvědčily veřejnost, hlavně mladé lidi, že genderová teorie a potažmo všechny teorie, snažící se vytvořit univerzálního člověka bez rozlišení, jsou špatné. (Hračky už nesmějí být jen pro kluky či jen pro dívky a při hrách nemají být děti rozdělovány podle pohlaví, dokonce ani věku, protože to prý vede k vytváření hranic mezi dětmi tam, kde prý přirozeně nejsou.)

Docela by mne zajímalo, co na to obě firmy, kterých se to týká... Reklama, kterou se "povedlo" zveřejnit (jisté firmě, co má vkládání reklam do webů na starosti), bude nejspíš velmi úspěšná. Vždyť se jedná o jeden z  populárních způsobů, jak vydělávat peníze pomocí webových stránek - tedy, že pokaždé, když na uvedenou reklamu na webu někdo klikne, dostane za to její majitel finanční odměnu – jak velká bude, záleží na odvětví, v němž se firma pohybuje. Ovšem velice pochybuji, že by firma, která prodává oblečení, inzerovala podobný "materiál"... 

U většiny ocenění nám poněkud cynický výklad a popis usnadňuje geografická vzdálenost, ale následující příspěvek k Darwinovým cenám však tuto lehkost nemá. Jedná se totiž o příběh s tragickým koncem, který se odehrál v červnu minulého roku v našich luzích.

“Dobrý den, tady je Miloš Kadeřávek ze společnosti Česká pojišťovna. Mluvím s paní XY?” (sebevědomě) Já: “Dobrý den. Ano. Jak vám mohu pomoci?” “No, já jsem chtěl spíš pomoci vám.” (nejistě) Já: "Aha, tak děkuju. Ale já jsem v pohodě. S čím mi chcete pomoci?” “No, s vašimi pojistkami.” Já: "Aha, ale my svítíme. Pojistky jsou asi v pořádku, zdá se."

Krásný den všem, napíšu to tak, jak to je, i když na to nejsem zrovna pyšná. Díky všem, kteří mě zkritizují, ale více bych ocenila vaše rady. Už od našich 17 let, (teď je nám 25) máme s Honzou vážný vztah. Nejdříve byl náš vztah plný vášně, pak ustálení a spousta společných zážitků, teď poslední roky už i spoustu pochybností. Řekla bych, že to mezi námi jakžtakž funguje, máme sice občas problém říct si, co si skutečně myslíme (hlavně tomu druhému neublížit), ale téměř se nehádáme.

Mám takový dotaz, na který bych ráda slyšela váš názor. Už jsem sem jednou, asi před třemi léty, psala kvůli něčemu zcela odlišnému a dobře jste mi poradili. Tak to zkusím znovu. Je mi 25 let, studují nyní dálkově VŠ, jsem velmi ráda, že jsem se na ni dostala a opravdu mě to baví. Taky rozhodně plánuji další vzdělávání. No, a tohle, mimo práce, je celý můj život. Nikdy jsem neměla přítele, nikdy jsem se nelíbala, i když se mi příležitostně kluci líbili.

U pokladny v supermarketu si starší dáma vyndavá z kabelky igelitovou tašku, aby si do ní uložila nákup. Mladá pokladní jí vyčítá, že si u nich raději nekoupila "ekologickou" látkovou nákupní tašku: "Podívejte se paní, není divu, že je naše budoucnost tak špatná, když vaše generace neuznává současné ekologické hnutí. My, mladí lidé, teď budeme muset platit za vaši generaci, která plýtvá prostředky!" Dáma si ukládá nakoupené zboží, zatvářila se trochu zahanbeně, a tak se pokladní současně omlouvá: "Milá slečno, věřte mi, že mi líto, za našich mladých let jsme ochranu životního prostředí neměli…

Pár slov na vysvětlenou ... Pochopitelně, že nejen já nad opravou kanalizace v našem domě uvažuju, a nejen já jsem (jak bych to řekla, aby to byl slušný výraz?) "naexkrementovaná" na nejvyšší míru. A to ještě na tom nejsem tak, jako chudáci-sousedi, kteří si za velký peníz nechali koupelnu a WC udělat opravdu nádherně, přestavět, obložit, vrazili do úpravy hodně peněz - a najednou si to mají sami vybourat a pak zase nechat znovu dát zpět. Nehledě na to, že opravy jsou většinou složitější než sama stavba, a kdo ví, jestli vždy seženou to stejné, co tam bylo? Stoprocentně, že je to přijde víc než mne, která už jednou investovala "patnáct stovek".

Halooooo, staráte se pravidelně o zoubky vašich miláčků? Tedy pejsků a kočiček? Je i vám všem jasné, že naši miláčkové, pejskové a kočičky jsou šelmy, a proto jsou zoubky pro ně mimořádně důležité. Domácí péče i když poctivá, postrádá to, co jim příroda poskytuje – okusování ulovené potravy. Lov pomáhá šelmám v péči o chrup. Po boku nás páníčků přišla naše zlatíčka o tuto přirozenou hygienu a proto je nutné nahradit ji naší péčí.

Tohle není jen metafora pro imigranty pendlující mezi USA a Evropou, ač se to zdá nemožné. Kdo by se dokázal rozkročit přes Atlantik, který oba kontinenty odděluje? A přesto existuje místo, kde můžete pouhým okem pozorovat oba. To místo se nachází na Islandu a jmenuje se Thingvellir. V pět kilometrů širokém údolí, na břehu největšího islandského jezera, se zde setkávají americká a eurasijská zemská deska. Nebo, lépe řečeno, rozestupují se a vzdalují.