Já vám děsně nerada jezdím nakupovat - tedy do obchoďáků, natož do ciziny - a pokud už někam do jiné země vyrazím, tak se kochám přírodou, cizí kulturou, architekturou, jejich jídlem a pitím. Ovšem „cest za hranice“ jsem si užila habaděj, jen v trochu jiném duchu... Můj exmanžel je totiž milovníkem techniky (asi jako každej chlap), motorek a hlavně aut - už od dob, co jsem ho poznala - a to mu bylo tehdy 17 let.

Dobrý den, rád bych se zeptal na placení výživného, jak jsem na tom s "povinností ho platit", kdyz dcera, která se sice přihlásila na vysokou školu, ale nebyla tam za půl roku ani jediný den. No, a škola jí poslala dopis, že ji ze školy proto vyškrtli. Tak bych se chtěl zeptat, jestli mi to vůbec musí dcera oznámit? A hlavně - jestli já musím pořád platit dál alimenty?

Neříkejte, že jste si toho nevšimli! A neříkejte, že vás to ani trošku nenaštvalo! Kliknete na nějaké digitální noviny, začnete si číst, a po chvíli vám text je ukradenej - tedy, ne že by se vám nelíbil, ale prostě tam není a nebude, pokud nezaplatíte buď "za tento článek", nebo penízky za měsíc čtení. Tedy - za měsíc čtení "premiových textů". Už ani nevím, které noviny s tím začaly... Jednoduše - ty papírové se už moc neprodávají, tak....

Pracuji ve stejné advokátní firmě, jako Anna, která shodou okolností i bydlí ve stejném domě jako já. Mluvíme spolu, textujeme si, Anna se mi velice líbí, a je mi s ní dobře, tedy pokud si spolu třebas na chodbě v práci povídáme, nebo zajdeme do vedlejší kavárny. Problém je, že žije s přítelem, se kterým je už čtyři roky. On pracuje někde ve skladu. Někdy spolu mluvíme i telefonicky, ale to jen tehdy, když se to Anně hodí.

Rychlé diety mohou být nebezpečné a ve většině případů se nevyhnou jojo efektu. Proto je tak důležité nic neuspěchat a kromě změny jídelníčku je zapotřebí do dietního lánu zařadit i správný pohyb. Jedním ze způsobů, jak lze zhubnout, je činnost erotická... Nu, a pro získání nejlepšího efektu je nutno se tomuto druhu pohybu věnovat 30 až 60 minut třikrát týdně.

Antonín Sedlina již má černé na bílém, že krev na vlasech nalezených na těle Denisy Buřínské patří Julii Krnávkové. Rány v těle Buřínské potom odpovídají zbrani, jež usmrtila Krnávkovou. Takže stejný pachatel. Přesto se ještě patologa zeptal, zda mu v případě Buřínské nepřišlo něco jiné. „Když se ptáš, něco přece. V prvém případě to bylo brutálnější. Víc než třicet ran nožem – tady tak maximálně dvanáct – a nebyly tak hluboké.

Město Most asi čeká problém. Z Velké Británie se začaly vracet romské rodiny, které odešly do Anglie za lepším životem v rámci tak zvané „sociální turistiky“. Plány jim ale zkazil „brexit“. Nyní mostecké úřady čeká to, co před rokem zaskočilo nedalekou obec Obrnice.

Věděl jsem to hned. NEBUDE NIC. Jen pár lehkoživků, majících živobytí založené na kecání, o své živobytí přijde. Ale ani o ně nemám starost. Tihle kecálisti, kteří v životě nepostavili ani psí boudu, si jistě své nové, pro fungování státu zcela nepostradatelné, "uplatnění" rychle najdou. Zatím nás jen celý dny krmí rádio i televize rozhovorama a komentářema se vzrušenejma a štkavejma filozofama a politologama, kteří mě, sice nechtěně, ale o to víc přesvědčivě, jen ještě víc ujišťují v tom jediném: Nestane se vůbec nic. 

A rozhodně to není jen český problém. Psychologicky je to docela jednoduché. Velký obal, na kterém se směje cedulka „Balení XXXL!", nízká cena, prostě všechno ukazuje na to, že jste nakoupili dobře. Jenomže pak doma zboží otevřete a zjistíte, že XXXL byl jen obal, samotný výrobek stěží odpovídá velikosti M. Ostatně - stačí se podívat do databáze nadměrných obalů časopisu dTest a jeden se nestačí divit.

Sedí chlapík na baru a všimne si na polici sklenice od okurek plné stokorun. Ptá se barmana, na co tam ty prachy jsou. A ten vysvětluje: „To je taková soutěž. Dáte stovku a když splníte tři úkoly, je sklenice vaše.” „Ale co, zkusím to,” pomyslí si už podnapilý chlap a dá barmanovi stovku. „No, tak za prvé musíte vypít půl litru tequily na ex. Za druhé, máme na dvorku vzteklýho pitbula s bolavým zubem, ten mu musíte vytrhnout.

To, že jsou pětadvacetiletý Ctibor Havránek a dvacetiletá Adéla Beretová sourozenci, by nikdo nehádal nejenom proto, že mají různá příjmení. Ona je přibližně sto pětasedmdesát centimetrů vysoká blondýna s výraznými vnadami (však také za plastické operace utratila pořádnou sumu peněz) a pronikavýma tmavě modrýma očima, on měří jen asi sto šedesát centimetrů, je hnědovlasý a hnědooký.

Jsem dva roky ženatý a máme půlroční holčičku. Manželka je s dcerkou doma, já chodím do práce. Samozřejmě doma pomáhám, nakupuji, zařizují vše potřebné, o víkendu pomáhám s úklidem, s malou jezdím s kočárkem na procházky, hrajeme si. A vše je bezvadně. Jakmile ale vyrážím dělat něco jiného, než co se přímo týká rodiny, tak je to hned velký problém. Dřív jsem hodně hrál fotbal a plaval, minimálně 2x týdně jsem sportoval.

„Na tento krátký a prostý příběh jsem narazila nedávno, a zaujal mě svou hlubokou pravdou, na kterou tak často zapomínáme," napsala mi jedna z našich čtenářek, Kristina. Dost možná, že jste ho také četli, a pro ty ostatní je zde - tak čtěte, zamyslete se ... Opravdu - má to hodně do sebe, že, co vy na to?

U nás doma jest neskutečnej bordel. Jak někteří z vás zaznamenali, rozhodla jsem se vyhostit z bytu dvě obrovitánský skříně. Jedna už plní službu ve zcela nové domácnosti, druhá zatím zeje prázdnotou u mne doma. Došlo mi, že tohle je jediná velká moc, která mi pomůže exkomunikovat to moře věcí, které "by se třeba ještě někdy mohly hodit". V tomto stavu pohodlně spaly věčným spánkem - v oněch skříních - už řádku let.

Kampaň evropské spotřebitelské organizace BEUC upozorňuje na nebezpečí spojené s nezodpovědným podáváním antibiotik hospodářským zvířatům. Podle ní přispívá k vzniku rezistentních kmenů bakterií, které pak mají v Evropské unii ročně na svědomí až 25 000 úmrtí. Léčba pacientů nakažených odolnými kmeny bakterií je navíc čím dál obtížnější.

Plzeň se mi nikdy moc nelíbila. Hodně doplatila na bombardování v 45. roce a nové stavby v prolukách se nedokázaly začlenit nenápadně do vzhledu starého města. Plzeň proto nepůsobí jako celistvý urbanistický celek, i když se tam pořád najde hodně skvělých historických staveb. Byla jsem tam o vánočních svátcích a teď znovu. Během prosince, o adventu a na svátky, měla Plzeň na náměstí Republiky pěknou výzdobu.

Hana Koňaříková byla rozrušená. Právě se z televize dozvěděla o vraždě mladé dívky. Vypnula televizi a vzala do ruky fotografii své dcery, kterou lemovala černá stužka. „Srdíčko moje“, zašeptala – a na tváři se jí objevily slzy. Už tomu bylo několik let, co Lenka nebyla na tomto světě, ale Hana se odmítala s jejím odchodem smířit. Vždyť jí ještě nebylo ani dvacet, sakra! Se ztrátou se vyrovnávala po svém.

V mládí jsem vážně snil o tom, že ač suchozemec, budu radiotelegrafistou na některé naší námořní lodi. K nevoli rodičů jsem chtěl žít bohémským způsobem, poznávat cizí kraje a mít v každém přístavu milenku. Tehdy to byl sen. Později jsem svůj záměr přehodnotil, ale po rozchodu s mojí první opravdovou láskou, jsem se ve svém záměru ještě více utvrdil.