Není to hezké číslo, ale je fakt, že pod hranicí příjmové chudoby žije v Česku téměř 17 procent seniorů. A bude jich víc. Důchodců totiž neustále přibývá, zároveň výrazně klesá jejich životní úroveň. Průšvih je, že současně ubývá lidí v ekonomicky aktivním věku, z jejichž důchodového pojištění se penze vyplácí. Stále se mluví o tom, je je NUTNO to řešit, ale vem z dlaně chlup...

Pedofilní učitelka Rebecca Joynesová, která byla v těchto dnech odsouzena na šest a půl roku do vězení, měla postavu „cool girl“; a žáci, které učila, jí dali sexy přezdívku "Bunda Becky". Byla všeobecně oblíbená a kamarádila se se všemi studenty. Ale – s některými holt víc. Když se na to „trošku přišlo“, dostala podmínku, ale nakonec skončila ve vězení. Inu, přečtěte si, jak to všechno bylo. Úvodem musím zmínit, že v Anglii jsou děti pod zákonem do šestnácti let! Takže i když jejím intimnějším kamarádům chybělo do nutných šestnácti pár týdnů, je její jednání označeno jako pedofilní.

Sportovat, když je člověk mladý, to je relativně jednoduché. Neskutečně těžké to měli sportovci, kteří se téhle zábavě věnují až ve skutečně pozdním věku. Takový Fauja Singh (108) je nejstarší maratonský běžec na světě. Tento Ind se sice běhu věnoval už v mládí, ale většinu života pracoval jako farmář. Do Velké Británie se přestěhoval z Indie v roce 1960, kdy mu zemřela manželka a syn. Svůj první maraton si zaběhl v roce 2000 v Londýně. O 11 let později, po závodu v Torontu, se stal nejstarším maratoncem na světě – to mu bylo rovných sto let.

STŘEDA S MARKYTKOU - S Markytkou jsem se seznámila během svého jarního pobytu v plzeňské nemocnici. Na našem pokoji tenkrát zalehla skvělá parta, hodně jsme se nasmály. Ticho léčí, ale humor uzdravuje. Protože Markytka bydlí nedaleko Karlových Varů, byl můj pobyt příležitostí nebýt v kontaktu pouze telefonicky, ale navštívit se, což jsme také provedly. Já si dopoledne odbyla dvě pitné kúry a dvě vodní procedury, Knappův chodník a perličkovou lázeň a po obědě hurá k terminálu (tak se jmenuje komplex autobusového nádraží a vlakového Dolního nádraží).

Dnes se vrátíme do překrásných západočeských lázní, kterými nás provází Milena – někdy mám pocit, že jsem tam s ní, při společných procházkách popíjíme čarovnou vodu, a jen tiše poslouchám a dívám se (i když – těch kilometrů, co ona tam našlapala!). A vůbec nevadí, že nám představuje „lázně podzimní“, tedy tedy s krajinou usínající, ale za to poklidné, příjemné k toulání, a hlavně bez davů letních turistů z celého světa.