Když mi bylo 11, můj báječný praděda umřel. V září 89, škoda. Moc bych bývala chtěla vědět, co by říkal na Samet. Zůstaly po něm staré housle, krásný starý poctivý nábytek a užívací právo k zahradě. Nábytek si zrenovovala moje sestra a dodnes ho doma má, ona je na tohle moc šikovná. Housle putovaly na skříň a časem k jednomu chlapci. Zahradu si moje máti rozhodla ponechat.

Čím dál tím víc jsme obklopeni cizími slovy. Slovy, kterým ne všichni rozumí. Ale které je nutno co nejdříve poznat a to, co zobrazují, vzít "setsakra rychle" na vědomí. Takovým slovem je například "PHISHING". Ne, není to nic sexuálního, je to podvodný e-mailový útok a cílem je vylákat důvěrné informace! Nejčastěji jsou to údaje k platebním kartám včetně PINu nebo různé přihlašovací údaje k účtům.

Už zas pár dnů stojím za výčet těch nejneslušnějších slov.  Že byto bylo tím počasím? Snažím se na ně svádět všechno, co se dá, ale poslední dobou jsem tak sotva na recyklaci. Ani to snad už ne... Celou noc se mi zdá o všech průserech, co mám poslední měsíc na triku, ale aby mne něco řešitelného sen přinesl, to ne. A přitom jsem četla, kolika géniům ty jejich slavné nápady vznikly právě v noci. No, tak to mně asi nehrozí...

Čtyřicítka má svoje výhody i nevýhody. Mezi jednoznačný výhody patří, že víte víc než ve dvaceti. To je vám často hodně platný a dost často taky hovno platný. Mezi další výhody patří schopnost relativizace. Ne že by problémů ubývalo, nebo že by se nějak zásadně měnily, ale nadhled dvaceti let vám umožní mít některé z nich u prdele. A neplatí to jen o problémech. Platí to o všem. I o chlapech. I když to je vlastně to samý.

No, já teda nevim. Přijde mi to nějak napalici. Včera lokální povodně (nebo záplavy, v tom názvosloví furt tápu), voda se valila z melioračních trubek z polí jak zběsilá, atd... Ale taky máme současně sucho, nejhorší za 500 let. A příští rok to bude už za 501 let, a přespříští rok už za 502 let, atd. Nový přehrady prej sice příliš nepomůžou, ale byly by dobrý. Jenže jsou drahý a trvá to desítky let.

Kdesi hluboko v bezmračných výšinách Mlhoviny se potkaly dvě netělesné bytosti. „To je ale náhodička, Náhodo, že jsme se zas po čase setkali. Nechceš si na chvilku přisednout?“ „Myslíš, že je to osud, Osude?“ ušklíbla se Náhoda, usadila se a začala klátit nohama. Pak se současně zvědavě nahnuly přes Okraj. Chvíli, která pro člověka trvá mnoho dní, pozorovaly dění pod sebou.

Ten dopis, co mi ženuška podávala, zněl: „Sdělujeme vám, že na základě vašeho dopisu ze dne 22.1.1985 ke generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ a prezidentu ČSSR, byla záležitost znovu posouzen a bylo rozhodnuto ministrem vnitra vystěhování dětí do Kanady výjimečně povolit. Podají-li rodiče u čsl. zastupitelského úřadu v Kanadě novou žádost.“

Jako holka křtěná Vltavou jsem snášela mnohá příkoří od staršího bratra, vychovaného na venkově. On, pod dohledem babičky novodvorské, se směl plavit s koňmi v rybníku Kovářáku, trhal ovoce ze stromů v babiččině i v panské zahradě, jezdil na traktoru a jednou i na praseti, zatímco já, vymydlená, v těsných bílých punčocháčích, pevně třímaná za ruku babičkou pražskou, cupkala v parku po cestičkách, kde se na trávu nesmělo ani šlápnout, a z dohledu zmizet nepřicházelo v úvahu. Jak jsem mu záviděla!

Tak dneska vyprávění, jak jsme o veškeré úspory přišli. Všude na světě jsou lidé, kteří mají bezohlednou metodu, jak toho druhého o peníze obrat. Je jim jedno, zdali o stovku či o milion. Čím více, tím lépe. Bylo to takhle… Jako obvykle, jsem před půlnocí jel pro ženušku, kde pracovala. Cestou domů mě informovala o návrhu majitele restaurace, že za určité odstupné nám restauraci dá do vlastního managementu.

Ředitel jedné australské střední školy si obarvil vlasy na jásavě růžovou poté, co prohrál se svými studenty sázku, že žádný nedosáhne při závěrečných zkouškách dvanáctého ročníku dokonalého skóre - tedy minimálně 99,95. Což znamenalo, že v podstatě celý školní rok nebude mít horší známku, než jedničku. Takže – pan ředitel Melbourne 's Nossal High School, Roger Page, splnil slib a na slavnostní zakončení přišel opravdu jak růžová víla Amálka.

Pokud jste viděli alespoň jeden díl televizní show TLC s názvem Můj 270kg život, jistě vám není neznámé jméno doktora Nowzaradana, který na své klinice v Houstonu zachraňuje životy morbidně obézním pacientům vážícím víc jak 270 kilogramů. Cílem lidí, kteří se svou vášní k jídlu propracovali až na samý práh smrti, je získat od vyhlášeného bariatrického chirurga povolení k operaci.

Na litvínovském sídlišti Janov začala demolice prvního prázdného paneláku. Jedná se jeden z mnoha zdevastovaných domů, tento je panelák se šesti vchody v Gluckově ulici. Práci odvádějí dvěma stroji, první, obrovský stroj, dům v podstatě po kouscích „odstříhá“ až do druhého nadzemního podlaží. Ten druhý stroj pak zbourá zbytek.

Tuhle níže zobrazenou obrázkovou hádanku nám poslala yukonská Alenka. Polárka - vzpomínáte? Hodně dlouho psala na pokračování zážitky svého velkého cestování z domova, přes několik dalších států, až do kanadského Yukonu - jmenovalo se to "Za romantikou na Yukon". Zrovna si říkám, že by to stálo za to zopakovat... Noví návštěvníci to neznají a ti, co to tenkrát sledovali, by si to jistě rádi přečetli znovu...

Podpoříte tak české podnikatele a farmáře. Tyhle výzvy se teď často opakují, nejvíc z úst vládních a všechmožných úst "vlasteneckých". Návrhy jsou i na povinné kvóty českých výrobků v regálech obchodních řetězců. Zní to vznešeně a celkem logicky. Pryč s tržním hospodářstvím, teď to chce kvóty!

Vyjeli jsme dál na sever, a nedaleko za Whistlerem jsme zahlédli kaskády, kdy voda říčky po nich poskakovala jako po schodech do hlubokého úzkého kaňonu a mohutný vír naháněl hrůzu. Uvelebili jsme se na velkém plochém kameni a užívali si hřejivých paprsků slunce. “Co asi naši kluci dělají”, ozvala se po chvíli Alenka. “Co by dělali, v Čechách je sedm večer, tak koukají na večerníček, ale kdyby zde byli s námi, dobře by bylo”. Odpověděl jsem s povzdechem.

Mám týden nočních. To se vždycky ukládám kolem sedmé a pro klidné usínání si pustím nějakou muziku, v současnosti hodně poslouchám klasiku a pomalu objevuju její krásy. K novinkám dne se tedy dostávám zhruba kolem poledne. Ty tři ubrečený žlutý ksichtíky v messengeru od našeho kluka jsem si „přečetla“ jako první. A pak už jsem rovnou pátrala, co ho tak rozhodilo.

Já nevim jak vy, ale zdrobněliny - to fakt nejni moje... A má prvorozená se dokonce pomamila - už jako mrňous se jí všechno zdrobnělé protivilo, takže k nám např. nechodil Ježíšek, ale Jéžich. Někdy to bylo docela fest legrační... Jenže dodnes nechápu relativně normální lidi, co dokážou na někoho (něco) šišlat,  mrzačit a kurvínkovat češtinu o 106. Jak jste na tom vy? Znáte taky nějakou tu košišku, co milujínkuje svýho miláška?

Začalo to 21. listopadu 1984. Tehdy se konal letecký transport asi 8000 etiopských Židů ze Súdánu přímo do Izraele. Akce skončila 5. ledna 1985. Tato tajná Operace, nazvaná Mojžíš, pojmenovaná po biblické postavě Mojžíšovi, bylo vlastně přestěhování etiopských Židů (známí jako Falašové či společenství Beta Jisra'el) ze Súdánu během hrůzného hladomoru v roce 1984.