|
Zážitky
|
|
Pondělí, 13 červenec 2020 |
 Zatímco jsem si ošetřovala teď už zhnisané tlapky, jednoho dne jsem měla nečekaný hovor... volal mi můj vlastní otec. Snažil se mi vysvětlit, proč nepodepsal papíry do Švýcarska: že má dneska vlastní a novou rodinu a já bych tam překážela. Já se zase snažila mu říct, že bych nemusela být ani ve stejném městě jako on, že se umím o sebe postarat, že mi šlo jenom o to podepsání… Ale on řekl, že by to nebylo dobré, ani kdekoliv jinde ve stejném státě. |
|
|
Zážitky
|
|
Neděle, 12 červenec 2020 |
 Milé Kudlanky, nedá mi to, abych svůj příspěvek nezačala citátem z poměrně staré písničky: „ Je tisíc pátků, nemnoho jar, však dnů, kdy svítá o trochu dřív, těch je jen pár“. Vždy jsem tomu textu rozuměla tak, že jde o dny, kdy nemůžeme dospat, protože nás něco čeká – maturita, státnice, svatba, cesta na dovolenou a podobně. Na něco se těšíme, něčeho se obáváme. Průběh akce jako šťastný většinou neprožíváme, protože studium na zkoušky velká zábava není, na svatbě můžete čelit trapasům a problémům s příbuznými, dovolená se nemusí vydařit kvůli počasí. |
|
|
Zážitky
|
|
Neděle, 12 červenec 2020 |
Když Alain přišel domů z práce, bylo mu divné, že mně nikde nevidí. Ani na verandě ani na pláži... Vyběhl do poschodí a překvapily ho zavřené dveře od naší ložnice. Zamknout bohudík nešly, ale věděl, že nemám ve zvyku je ani zavírat, pokud není doma. Pak mne uviděl ležet na posteli, vedle prázdná krabička od prášků a všechno mu bylo ve vteřině jasné: "Proboha, co se stalo, proč jsi tohle udělala? Co se stalo?" |
|
|
Tady a tam
|
|
Neděle, 12 červenec 2020 |
 Znáte ten pocit, kdy někam odjedete na pár dnů a když se vracíte zpět domů, koukáte na povědomé cesty, značky u silnice, domy. Támhle dali do okna nový květináč, tuhle zasadili nový strom, naproti starý pokáceli. Bližíte se k místu, kterému říkáte domov… Čím blíž přijíždíte, tím máte silnější lechtání v žaludku a vyhlížíte povědomé detaily. Třeba paní Novákovou v okně, aby jí člověk mohl mávnout, ať vidí, že jste to vy a jste zase doma. |
|
|
Zážitky
|
|
Středa, 08 červenec 2020 |
Milá Kudlanko, když u mne vůbec neplatí to, že špatné se vždy zapomene a v mysli zůstanou jen dobré vzpomínky ...Už pár dnů trápím svou šedou kůru mozkovou, aby si vzpomněla na nejšťastnější, nejzářivější zážitek. Nejenže mám tzv. "krátkou" paměť, ale pokud se mi přece jen něco podaří vylovit, jsou to okamžiky spíše z opačné strany emocionální stupnice. Snad jeden, jehož všechny detaily mi — navzdory diagnóze — nikdy z mé paměti nevymizí. I když na začátku to příšerně bolelo ... |
|
|
Zážitky
|
|
Středa, 08 červenec 2020 |
Odjet bylo jednodušší napsat než opravdu uskutečnit. Neměla jsem peníze. Věděla jsem, že nejjednodušší cesta by byla jít na českou ambasádu a říct jim, že jsem se rozmyslela a chci se vrátit. Ale tohoto kroku jsem se velice bála. Třeba by mne už ani nepustili z letadla, nevěděla jsem, co se děje emigrantům, kteří se vrací do země, z které se pokusili utéct. Jedna věc mi byla naprosto jasná: že už nikdy se nikam nepodívám, že teď už moje cestování opravdu skončí navždycky. A to hovořím o tom nejmírnějším trestu. |
|
|
Téma
|
|
Středa, 08 červenec 2020 |
 Ursula von der Leyen vyjádřila velkou starost o to, aby podniky zanikající nebo finančně oslabené poklesem ekonomiky, se nedostaly do cizích, především čínských rukou. Je to realistické vyjádření. Ale asi hlavně pro Německo a západní země. My už v cizích rukách totiž dávno jsme. A jsme závislí hlavně na Německu. Stát, který je už závislý, je v jiném postavení než Německo, které může ztratit svoje podnikatele. My už jsme jako ti proletáři: „nemáme co ztratit, leda svoje okovy“. |
|
|
Zážitky
|
|
Úterý, 07 červenec 2020 |
 Říká se, že člověk by měl alespoň jednou za život navštívit nemocnici, vězení, blázinec, márnici a hřbitov, aby si uvědomil, jaké má štěstí. Doporučuji si nechat poslední dvě položky nakonec, protože v opačném případě je možné, že předchozí místa už nikdy nenavštívíte. Já na několika z těchto míst už byla. Taky jsem byla odjakživa trošku blázen. |
|
|
Zážitky
|
|
Úterý, 07 červenec 2020 |
Ahoj moji milí. Otevírám dnes třináctou komnatu… Záznamy vašich „nejkrásnějších a největších okamžiků štěstí“, chvil, kdy jste si uvědomovali nádheru bytí. Jak různorodé mohou být… Některý je obrazem pohody, jiný bleskem, který projel mimo. Všechny do jednoho však jsou krásné a ojedinělé. Napište i vy ten svůj. |
|
|
Téma
|
|
Pondělí, 06 červenec 2020 |
 Když jsem to následující video dostala, tak jsem si opravdu myslela, že je to stoprocentní fake. To přeci není možný!!!
Ale je, a stalo se to před rokem a kousek, když hlava katolické církve,
papež František, jednal s politiky z Jižního Súdánu. |
|
|
Téma
|
|
Pondělí, 06 červenec 2020 |
 Jsme velikostí až čtrnáctí ze sedmadvaceti států EU, třináctí v počtu obyvatel a máme jedenadvacet poslanců v Evropském parlamentu. Německo má nejvíc obyvatel i poslanců. A proto máme poslouchat, co nám bude nařízeno? Německé půlroční předsednictví EU začalo 1. července. Německý ministr zahraničí Heiko Maas řekl hned druhý den, tedy ve čtvrtek 2. 7., natvrdo v Parlamentu, že nám VNUTÍ migranty!!! |
|
|
Nejen duše
|
|
Neděle, 05 červenec 2020 |
 Kuře naplacato, tedy kuře upečené ve zcela placaté podobě, má oproti běžnému pečenému kuřeti několik výhod. Je snadné nechat se jimi uhranout. Takové kuře vypadá neokoukaně, rychleji se propéká a má lepší ochucení. A taky to pro někoho může být zajímavé a nové kuchařské dobrodružství. Zvláštní body za umělecký dojem dostanete za tohle kuře zejména teď v létě, kdy vše, co se tváří jako z grilu, mizí z talíře závratnou rychlostí. |
|
|
Zážitky
|
|
Neděle, 05 červenec 2020 |
Otevírala jsem ho a třásly se mi ruce. Věděla jsem od koho je podle tak známého písma na obálce. "Prosím, předejte Alence, je to velice důležité!" Kde vzal adresu? Vždyť já jsem mu žádnou neposlala... „Alenko, miláčku můj - má lásko, nemohu tomu stále uvěřit, jsem sžírán představami. Jednou chmurnými, hned nadějnými - kolem je náhle strašné prázdno, hrozné ticho až k zbláznění. Nevím kam se otočit, zavolat, co je s Tebou, žádná zpráva - prazdno pusto, klid. Musím se vymluvit aspoň do téhle němé zprávy, která mi zosobňuje tebe, abych se nezbláznil. |
|
|
Téma
|
|
Čtvrtek, 02 červenec 2020 |
 Řada humanitárních organizací, které se zaměřují na záchranu migrantů na moři, během nejintenzivnější fáze nynější pandemie pozastavila svou činnost. Reagovala tím mimo jiné na to, že Itálie začátkem dubna z bezpečnostních důvodů uzavřela své přístavy. Podle dat Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) letos navzdory pandemii covidu-19 výrazně vzrostl počet lidí, kteří přes moře míří z Libye do Itálie. Do 28. června jich bylo 6 653, loni to bylo ve stejném období 2 594. |
|
|
Zážitky
|
|
Čtvrtek, 02 červenec 2020 |
|
Jak
tak na to teď z okna koukám, pámbu sundal ze své konve kropítko, a zalejvá nás
proudem. Takovéhle "deště" jsem byla zvyklá vídat jen v bláznivém New
Yorku, nebo na Floridě (možná, že to je i jinde, ale já jinde nebyla), kde
za pár minut je ze silnice řeka a nestíhající kanály střílejí vztlakem
kryty do výše. Fakt, nekecám - viděla jsem, jak u chodníku najednou do
výšky vystřelil kovový kryt kanálu, který nezvládl proud vody... No, a
teď na to koukám za oknem na pražském Jižním Městě...
|
|
|
Téma
|
|
Úterý, 30 červen 2020 |
Cílem a životním snem uprchlíka je svržení toho režimu, před
kterým se vydal schovat k nám. Je rozhodnutý bojovat proti nenávistné
ideologii, která jeho útěk způsobila. Je vděčný a připravený respektovat
hostitelskou zemi. Znám i pár opravdových uprchlíků. Těší se, až v
jejich zemi padne náboženská totalita a pomáhají tomu svou novinářsou
prací. Jenže naprostá většina těch lidí, kteří se do Evropy valí, a už
dovalili, žádnými uprchlíky nejsou. Dokázat sémanticky správně označit, kdo k nám přichází, není
věc nějaké xenofobní nenávisti, je to čistá schopnost zacházet správně s
naším vlastním jazykem. Ale pokračuji, kde jsem včera skončil:
|
|
|
Zážitky
|
|
Úterý, 30 červen 2020 |
Kluci přes den pracovali, aspoň se to práci snažili nazývat. Do práce jezdili na devátou a v jednu už byli zase zpátky. Vždycky jsem z balkonu hlídala, kdy se vrátí Alain, abych mu běžela naproti a skočila mu do náruče. Těch pár hodin někdy bylo příliš mnoho... Toulala jsem se po pláži, seděla pod palmama vedle vily, zpívala si své trampské písničky, divala se na modré moře a vlny na něm... Kluci mi navrhli, že když nemám co dělat, mohu jim vařit. Myslím, že to bylo velice fér za to, že mě živili a poskytovali mi ubytování. |
|
|
Zážitky
|
|
Pondělí, 29 červen 2020 |
 Mám
problém s úklidem. Jakože mám strašně ráda pořádek. Miluju naklizeno. Miluju
šuplíčky, kde jsou věci srovnaný podle barev nebo velikosti nebo důležitosti nebo
podle jakéhokoli řádu. Miluju řád. Když se zapřu, jsem schopna ho i stvořit.
Čeho ale nejsem schopná, je ho udržet dýl jak tejden. V bordelu se cítím
strašně. Ale lenost je u mě naprosto dominující vlastnost. |
|
|
Zážitky
|
|
Pondělí, 29 červen 2020 |
Za chvíli mi skočí čtyřicítka na hrb
(přesněji řečeno za dva roky a tři měsíce) a pořád jsem svobodná, bezdětná a až
na pár milostných dobrodružství, nezadaná. Nepovažuji se za škaredou, myslím
si, že ani hloupá moc nejsem. Jsem sice trošku načechraná, ale díky vhodně
zvolenému oblečení dokáži mnohé skrýt a make–up také udělá svoje. Své nároky
jsem už zredukovala. Nečekám prince na bílém koni. Úplně mi bude stačit
zachovalý kníže s ojetým autem.
|
|
|
Téma
|
|
Pondělí, 29 červen 2020 |
|
Kamarádka mi napsala, že „Migranty musíme přijímat, protože to je daň za ty naše kolonie. Kdyby nebylo kolonií, nebylo by dnešní migrace“. Pomíjím, že Češi žádné ty kolonie nikdy neměli, ale dobře, přijímám, že „my“ jsme Evropané. A tak jsem se šel podívat, jak, že to s těmi koloniemi je a odkud k nám přichází nejvíc lidí. Máme se za koloniální období stydět? Trvalo stovky let?
|
|
|
Tenhle rok je tak nějak „nalevačku“, nezdá se vám? Prožívat ho jako deváťák zatím vůbec nebylo snadný. Jo, asi si řeknete, že v mým věku nemůžu mít ještě žádný skutečný problémy, ale ten debilní Covid-19 mi docela zkazil náladu. Jsem úplně obyčejnej 16 letej kluk, kterej má rád muziku a svoje kámošky a kámoše. S malejma výhradama mám rád i školu. Fakt, nevadí mi do ní chodit, teda občas mi vadí šprtat něco, o čem si myslim, že nikdy v životě nebudu potřebovat, ale co už.
