Celý ženský svět tvrdí: chlapi nejsou, došli. Ve vnímání mnoha dam je ideální manžel čistě pohádkovou bytostí. Potvrzují to i statistiky - vždyť se u nás rozvádí polovina manželství! Ideální manžel (IM) je kategorie značně individuální. Zatímco v historii figurovaly pojmy jako blonďák, vysoký, lyžař, tanečník, případně jména slavných předobrazů, postupem času řada žen netrvá ani na tom, že by měl mít vítaný exemplář vůbec nějaké vlasy, natož pak smysl pro rytmus. A - ještě je poruchovej...

Prosím, abyste mne nebrali jako rasistu, jen se nějak nezvládnu přizpůsobit. Do jednoho třípokojáku v našem paneláku se jako podnájemníci přistěhovala nějaká dost velká, asi arabská rodina. Asi, nevím přesně. Jenže – oni sice pracují (muži), ale ženy jsou doma a mají neustále puštěnou tu jejich muziku. A dost nahlas, od rána do večera. Donedávna měli stále otevřená okna, takže to rezonovalo celým domem.

Paní v důchodovém věku si doma stěžuje manželovi, že už ji úplně ignoruje jako ženu: „Dřív jsi mě pořád držel za ruku...” Manžel ji tedy chytne za ruku. A ona zas: „Kdys mi dal naposled pusu?” Manžel ji něžně políbí a při tom pořádně obejme. V ženě se probudí vzpomínky: „Pamatuješ, jak jsi mě vždy jemně kousal do krku a ramen?” Manžel ji pustí a odchází. Ona naštvaně: „Kam jdeš?”

Tak teď nevím, co je mi trapnější. Jestli si kupovat stahovací kalhotky, nebo maso. Řeznictví je pro mě neprobádaná oblast. Odliším tak maximálně vepřový od hovězího, když je k tomu cedulka. Ale termín kližka nebo karabáček... to už jde mimo mě. Kdyby mi řekli, že je to z buvola, tak jim to uvěřím.