Nevím, jestli sledujete situaci v Polsku. Ve zkratce: v Polsku to vře. Před 14 dny schválený protipotratový zákon zvedl do ulic desetitisíce lidí. Podle tohoto zákona by žena mohla jít na potrat pouze ve třech případech: znásilnění, incest, její přímé ohrožení života. Naopak nemůže jen tak bezdůvodně, ale ani v případě poškození plodu, ani když lékaři očekávají, že krátce po porodu dítě zemře.

Tou strašnou zprávou o požáru petřínského kostelíčka jsem se najednou přenesla ve vzpomínkách "dávno dávno tomu" do dob, kdy byl Petřín krásnou a voňavou oázou pro zamilované. Poetické sedánky na lavičkách, kdy jsme se spolu dívali na nebe, já poslouchala vyprávění o hvězdách, které tam svítily.... A sem tam si nechala ulovit něžnou pusu. Jo - časy se mění... Dnes jde všechno nesmírně rychle. Dnes už ani zamilovaní neplují po Vltavě na lodičkách... Dva mladíci na téhle, dvě slečinky na druhé.... Mám pocit, jako když píšu o době před dvěma sty léty. No - řekněte...

Tak zas tu je sloupek nevzdělané šéfredaktorky... Stejně jako ty houby, tak podobně rozlišuju kytky. Respektive, jo, rozlišuju: stromy, keře, kytky darovací, aneb do vázy, kytky zvadlé, les... a konečně kytky jedlé jednou a úplně nakonec kytky jedlé pokaždé. Tímpadem vám určitě všem došlo, že já se v přírodě moc nenajím... Kam se hrabu na dobrodružnou botaničku DEERES, která pozná jakýkoliv zelený cancour, co vyleze ze země, případně nám cestou visí nad hlavou... Jo, ještě znám kytky z pouti a pak ty na hrob.

Nevím, čí to byl nápad, abych po základní škole šla na ekonomku. Kdo ale v patnácti ví, co by chtěl dělat? Já to nevěděla, přitom mne by určitě moc bavilo být zahradnice; nakonec jsem mohla být i nějaká ta zahradní architektka. I blbější než jsem já, nakonec vystudovali hnojárnu. Kupecké počty mně sice šly, tak tu byl předpoklad na nějakou tu účetní, ale kde jsem narazila, tak to byl předmět „Technika administrativy“.

S příchodem sychravého počasí, kdy se venkovní aktivity zmenšují na minimum, se s oblibou vracím k vyšívání. Protože všechny mé kamarádky už jsem obdarovala ručníky s vyšívanými iniciálami, často si dávám inzerát, kde nabízím vyšívání s vlastním motivem zákazníka. Tentokrát se mi ozval na inzerát velmi atraktivní mladík (bylo to přes facebook) s dotazem, zda tvořím i bytové dekorace. Lačná nové výzvy jsem okamžitě zareagovala, že ano.

Psal se rok 2002, v televizi na Nově bylo vyhlašování cen TÝTÝ. Petr Kotvald zrovna vystupoval se svou roztančenou písní Mumuland, když kumpáni Geňa a Suchoš Josefa Cardu vyburcovali k akci. Toho ráno při jejich natáčení totiž napadlo, že si udělá legraci a „zatančí si s Kotvaldem“. OK, večer šli na slavnostní vyhlašování cen. Přímo na akci to sice chtěl vzdát, ale když se k jejich hecování připojil i sám ředitel, který seděl hned za Cardou, tak …

Když jsem tak pátrala po nějakých milých zajímavostech, "narazila" jsem na vzpomínku na jednu šikovnou paní. Horňáckou vesničku Louka proslavila legendární lidová malérečka Anežka Kašpárková, která se dožila úctyhodných devadesáti let. »Ornamentová babička« , jak ji nazývali, proslavila vesnici po celém světě ojedinělými ručními malůvkami na tamější historické kapličce z 18. století.

NA CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ ... no, už nám ho nikdo nedá dnes ani jindy, takže si ho upečem! Já to zkoušela už mnohokrát. Některý recept byl super, jiný se mi nepovedl, další byl moc složitý.. Taky mám pekárnu. To je taková super jistota. Nasypu, zaleju, nastavim - a za čtyři hodiny už je hotovo... No, Ale tenhle Francouz mne velmi zaujal... Nemyslím tím jen, že je zrzek, protože mně se všichni rezounci děsně líbí, ale zaujal mne i tou úžasnou láskou a precizností, jak chlebíček dělá. A - má tam plno zajímavých fíglů...

Včera jsme si s kámoškou sdílely pocitity z hubnutí a z aplikace Kalorické tabulky. Vděčný a oblíbený téma holek, který vlastně nejsou tlustý, jen nejsou šťastný, protože maj pocit, že deset kilo dolů jim přičaruje zdraví, štěstí a chlapa s koloběžkou. Nevím jak je možný, že znám tolik tlustej, šťastnejch žen. Ale zjistila jsem, že na mě to nefunguje. Moje štěstí se prostě odvíjí podle toho, jestli na fotkách vypadám jako tank, nebo jako křehká žena.

Jedno, co máme všechny společné (my, české holky v cizině), je, že nám chybí kamarádky z dětství a dospívání, kterým jsme se svěřovaly se svými problémy. Kamarádky, kterým bychom si postěžovaly na děti, na tchýni, na manžela, jedné to, druhé ono - a tak to bylo všechno pěkně rozložený. Tady tyhle „naše kamarádky“ nejsou a nové neznáme od dětství.

Kdysi napsal Edmond Burke asi toto: „Když není řád vnitřní, musí nastoupit řád vnější.“ Když lidi nespojují vnitřní emotivní pravidla založená obvykle na příslušnosti k národu a státu (nebo ke společné kultuře) rozplývá se společnost v chaosu zájmů jednotlivců a skupin a pokud nemá společnost zaniknout, musí nastoupit diktát – vnější řád.

Auta většinou rozeznávám na osobní, nákladní, červená a vraky. Podobně jsem na tom i s houbama. Vzpomínám si, jak jsem kdysi, v minulém století, byla s dětmi někde na Vysočině na prázdninách, a při takovém delším couru lesem jsme našli plnou košili hub. No, znáte to, to se z košile udělá batoh... Sbírali jsme poctivně všechno, protože jsem, jako moudrá maminka, dětem pravila, že se pak zeptáme nějakých znalců, a to by v tom byl čert, abychom neměli večeři...

Některým kočkám prostě nevysvětlíte, že mají požírat tu měkoučkou a zelenou travičku, která roste všude kolem. Jenže mému Mikymu nejvíce chutná ta tvrdá, okrasná, která taky hnusně chutná. Ve finále ji stejně vyzvrací sousedům na schody. Můj kocour je také velice aktivní v lovu a úspěšně zbavuje mě i sousedy škodlivých hlodavců. Občas bohužel zardousí i nějakého toho ptáčka. Ale že si ten čtyřkilový bumbrlíček troufne i na veverku, to mě dost překvapilo.

ANO de facto prohrává volby, preference Babiše silně klesají, jeho důvěryhodnost je nejnižší ze všech institucí, pandemie vrcholí. Přichází Prymula na místo ministra zdravotnictví a zavádí drastická opatření. Lidem se to nelíbí, přesto ho poslouchají, uznávají a jeho obliba stoupá. Stává se tím, kdo pandemii - na rozdíl od Babiše - zvládá. Na veřejnosti vystupuje hlavně on a Babiš vedle něj stojí jak chudý příbuzný.

Manželka se kamarádí s Annou už od první třídy, znají se tedy přes třicet let. Anna je vdaná, a její i naše manželství je spokojené. Problém je, že cca před rokem, Anna a její manžel začali chodit na swingers party. A od té doby je to to jediné, o čem s mou ženou mluví. Noví muži, nová místa, nový styl, nové obzory… a to vše má i s fotkama. A pořád jen říká, že žít se může jen jednou, užívej, dokud můžeš, a takové ty podobné kecy.

13. ledna 2021 to budou přesně 3 roky, kdy po roce poustevničení mě kamarádka vytáhla na hory - na sáňkování. Pokud si někdo myslí, že takové sáňkování v Alpách je obrovská zábava, tak vás musím upozornit, že sáňkování v Andermatt se pro člověka s malými nebo žádnými zkušenostmi stává extrémně adrenalinovým sportem. Přesto - půjčily jsme si sáňky a vyrazily na svah.

Nikdy jsem nebyla s představiteli naší vlády nějak extra spokojená. Jenže - když si vzpomenu na všechny ty "možnosti", ze kterých se vláda nakonec vybírá, tak si jen tak lehce povzdechnu a jdu si po nějakém svém zájmu, rozhodně jiném. Ono je to těžké - kde sehnat lidi, andělsky čisté, inteligentní, schopné komunikace na veřejnosti, a hlavně - s perfektní potřebnou specializaci ... To je jako hledat jedinou perlu v moři...

Milá Kudlanko, milí přátelé, potřebuju poradit. Respektive, potřebuju pomoct s rodiči. Jsou oba nesmírně fajn, znám už je fakt hodně dlouho (hahá), ale teprve tak posledních deset let to s nimi jde s kopce. Máma je více dominantní, ale současně dovede být setsakra ublížená a vyčítavá. Táta je zas takový altruista, že raději drží, neodporuje, ale já vidím, že je čím dál smutnější.

Občas se objevují nápady, zda nenechat covid-19 jednoduše projít populací a nevsadit na "přirozenou imunitu". Čistě teoreticky to může znít lákavě, prakticky je to ale dost hazard s řadou neznámých a etických problémů. Velmi jednoduše, většina lidí sice covid-19 "nějak dá", ale spoléhat se na to nedá. Do kategorie mírný průběh spadá i zápal plic, což fakt nechcete zažít.

Osobně se, po fyzické stránce, cítím docela dobře. Protože jediné dvě povinnosti - jít ven s Kayoukem a večer vymyslet něco zajímavého pro vás do Kudlanky, zvládám celkem pohodově. I když jsou dny a chvíle, kdy se mi ani do jednoho nechce. Když je venku nějak superošklivo, nebo když mám pocit, že už Kudlu nikdo nečte, a že to, co dělám, je vlastně úplně zbytečný a na nic. Jo, kolikrát jsem si tohle říkala, ale pak tyhle myšlenky odhodila a řekla si, že když nic, tak ji dělám alespoň pro sebe.