Na Václavském náměstí se sejde dav žen, protestujících proti mužské nadřazenosti. Tu na podium vystoupí Němka a povídá: "To jsem tuhle přišla domů a řekla manželovi, že přestanu prát. Tak první týden nic nevidím, druhý týden taky nic a třetí týden vidím, jak si manžel pere sám." Dav je pln obdivu, tleská a jásá. Když na podium vystoupí Američanka, říká:

Nemáme doma velké zvířátko, pouze dvě morčátka. Jsou to dvě mladé slečny, které se u nás dost dobře zabydlely. Mají vlastní klícku, ve které však přebývají pouze v době naší nepřítomnosti a pak v noci, jinak mají volný výběh. Tuto možnost nesmírně rády využívají a tak každý den po vypuštění pořádají „rychlostní závody kolem klece“ se zdoláváním nejrůznějších překážek...

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: "Paní Čermáková, znáte mne?" "Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním.

Dva Eskymáci brzy ráno vstanou a vyrazí přes zamrzlou pláň na lov mrože. Jdou dvě hodiny, přijdou k zamrzlému moři, vysekají v ledu velkou díru, nachystají návnadu a s připravenými harpunami čekají. Za  hodinu mrož vykoukne, oni ho zabijí a vytáhnou z vody.

Dlouhá léta jsem věřila, že je na světě všechno správně rozdělené, umravněné - lidé, zvířata, ptáci, rybičky, plazíci, hmyz, baktérie a další z našich souputníků. Lidičky, kteří se světem pohybují přivázáni ke svým psům, jsem považovala za poněkud dětinské, nesamostatné a prostřednictvím zvířat si prodlužující sebevědomí.

Vdala jsem se do Vídně. Na zdejším úřadě práce jsem se zapsala do kursu účetnictví. Je mi jasné, že to bude těžké, ale to jsem ještě zdaleka netušila, že to nebude jen účetnictví. Lektorka je mladinká, trochu zakřiklá dívčinka, nicméně velmi milá. Celkem je nás tu osm. První zrada: jsem jediná, kdo má problém s německým jazykem. Všechny ostatní účastnice kursu jsou buď Rakušačky, nebo sice cizinky, ale v Rakousku již narozené, tudíž rozumějící…

Milá Danielo, obracím se na Vás s prosbou o radu, případně i ostatních kudlanek. Dostala jsem se v životě do situace, se kterou si nevím rady. Jsem vdaná, ale s manželem žijeme již několik let odděleně (bylo to jeho rozhodnutí, bylo to těžké období, a nakonec jsme se ustálili na nějaké dohodě o odděleném žití, přičemž na domácnosti se finančně podílíme oba, a o děti (14 a 18 let) se netaháme).

Dnes mě uhodil do očí titulek "160 na dálnici". Čeho dosáhneme zvýšením nejvyšší povolené rychlosti na dálnici? Kolik času ušetřím, když pojedu rychleji? Na úkor čeho? Budeme jen více spěchat, abychom toho stihli ještě více a tak se ještě víc a víc honili? Když pojedu po dálnici nějakých 100 – 200 kilometrů, ušetřím si jen pár minut, pokud nenarazím na nějakou zácpu, nehodu nebo uzavírku. 

Před pár dny jsem rovnala věci v mrazáku a našla tam poslední zbytek úlovků z našeho podzimního houbaření. Většinou houby mrazím tak, že je podusím v mikrovlnce, rozdělím do hranatých mističek od rostlinného másla, které jsou na to ideální tvarem i obsahem, zchladím a zamrazím.

Karel Plíhal tvoří neopakovatelné texty plné poetiky, hledá a nachází zajímavé rýmy a slovní spojení. Poté je s lehkostí doplňuje příjemnými melodiemi, a tak vznikají jeho písně, které spíš pohladí než nakopnou. Při poslechu jeho studiových alb je zřetelně cítit postup směrem k jednoduchosti.

Jen abyste se  mohli ubezpečit, jak jste chytří - samozřejmě, že vím, že jste to všichni uhodli :-))) - vám budu přidávat jedno po druhém všechna rozluštění... JO - A KDYBYSTE SAMI NAŠLI NĚJAKÝ HEZKÝ OBRÁZEK - PŘÍPADNĚ HÁDANKY -  pošlete, buď jen návrh, případně pokud byste si sami pohráli s obrázkem....

Poznáte kraj, o kterém vám teď budu psát? Do Polesí jezdila má kamarádka na každé prázdniny. V patnácti jsem tam s ní byla také, ale nic mne nenadchlo: vůkol jen lesy a skály. Proč? Co má být? Až o mnoho a mnoho let později jsem tam s ní jela znovu, a tehdy mi zdejší krajina učarovala. Malá, kdysi převážně pašerácká osada, utopená mezi hlubokými vonnými lesy a pohádkovými skalami.. Nepotkáte v nich živáčka a na houby můžete jít s kosou ...

Rok se s rokem sešel a celý kalendář se nám naplnil. Pokud chcete vědět, jak vaše či někoho vám blízkého jméno vzniklo, jací zajímaví lidé se jmenují stejně, případně byste rádi nějakou zajímavost se k onomu jménu vážící poznali - klikněte si na patřičné datum. A - pokud tu hledané jméno není - připište, napravíme :-)))

Pro jistotu a také pro ty, kterým to z nějakých důvodů nejde - nabízím víceméně komiksový návod (obrázkový) jak na to. Doufám, že je návodný a ukončí trampoty dopisovatelů, čtenářů, komentátorů - tedy všech, kdož jsou tak hodní a milí, že přidají svých pár řádek ke článkům a nechtějí pokaždé opisovat čísílka.

PEVNĚ DOUFÁM, ŽE TO, CO TU NAPÍŠU, vám pomůže. Ale i kdyby se to napoprvé nebo napodruhé nepovedlo, vůbec nic se neděje, klidně to zkuste znovu. Zkazit se nic nedá, nebojte... (V nejhorším případě pošlete článek e-mailem a napište, pomohu vám). Takže: nejprve si klikněte na "vytvořit článek"... (po kliknutí si vždy obrázek otevřete na celé okno, prosím).

Seznam rubrik a stálých obrázků: