Počasí můžeme cítit jinak, než jak ukazuje teploměr. Ne vždy teplota, kterou objektivně změříme na teploměru, odpovídá tomu, jak teplo a chlad vnímáme na vlastní kůži. Taková je prostě „pocitová teplota". Ta je v horkých dnech zvyšována větší vlhkostí vzduchu, lidé říkají, že je dusno.

Jsem tři roky vdaná, máme ročního chlapečka a já najednou tohle. Byla jsem se sestrou u ní na chalupě a když švagr jel domů, tak jsem se svezla s nim, že nakoupím nějaké dobroty a na otočku se vrátím. Když už jsem tedy byla v Praze, tak ať mě hodí domů, že se osprchuju.       

Bylo vedro k zalknutí. Vypila jsem už druhou láhev citronády. Monotónní drkot stolního větráku mi šel pěkně na nervy, navíc jsem měla pocit, že mi z něho začíná bolet hlava. Na práci se nedalo soustředit. Prostě nejlépe by bylo natáhnout se na gauč a usnout, ale předtím hezky pod sprchu. Bohužel jsem se rozhodovala moc dlouho.

Šla jsem včera z nákupu, na zádech báglík, v každé ruce tašku. Protože jsem šla od metra cestičkou mezi stromy lemovanou lavičkami, neodolala jsem a na jednu se rozsypala. Sedím si sedím, pozoruju cvrkot a - ejhle: blížila se ke mně jedna zamilovaná dvojice. Jestli jim bylo dohromady přes padesát... Obírali se vzájemně jak doma po půlnoci, nekoukali vpravo, vlevo.

Volala mi jedna paní. Dokonce se představila a protože volala mobilem na mobil, mám i její číslo. A hned, že slyšela, jak jsem chytrá a schopná, že má něco pro mě úžasného, že to musím slyšet... Jela a jela, přesně tak, jak říkávala moje babička milovaná, jako šlejfírna.

Víte, čemu se říkává "Nemoc knížat, králů a umělců"? V hodně knížkách bývali popisováni chudáčci ubožáčci feudálové s nohou na podnožce, nohou děsně bolavou; tak bolavou, že její majitel byl nesmírně protivný na celý svět... Ale - touhle nemocí trpí mnoho lidí každé populace, bez rozdílu v sociálním postavení. Ano, dna - neboli metabolické onemocnění, postihující klouby. Ty jsou pak oteklé a převelice bolestivé.

Znáte to - některá je „tak trochu těhotná", další zas „tak trochu mrtvej". A tak se na vás obracím spolu s jedním pisatelem dotazu s touto otázkou: může být i „tak trochu nevěra"? "Dobrý den, potřeboval bych poradit, je líbání nevěra? Přítelkyně mi tvrdí, že se s nim jen malou chvíli líbala a že se mi omlouvá, že to vlastně ani nic moc neznamenalo, a že to vlastně ani prý nevěra nebyla, když se s ním nevyspala..."

Jo, je to tak, myslím, že  nejvíc je na Kudlance Alenek. Alenek všeho druhu, stáří, rozměrů, států. Nevzpomenu si na všechny, tak mě nekamenujte... Aličko, štíhlounká, co máš už dvě velký děti, Alenko-studentko, co máš mimi, Alenko yukonská... tři holky, všechno kanadské Alenky.      

Zajímavá tři slovíčka. Hodně z nás je známe v různých řečech světa... Ale dodnes nemám jasno (po dvacetiletém manželství a pár přítelkyních) a pořád jsem úplně vedle. V čem?  Rád bych věděl, jak tohle vyznání chápou ženský (manželky, milenky, přítelkyně) , tedy co to jednoznačně pro ně znamená, a v tom případě i návod, určení, jak to mají používat chlapi (manželé, milenci, kamarádi). 

Co to je triatlon asi všichni víte. Když ne přesnou definici, tak alespoň zčásti - že se jedná o trojdílný závod: v jízdě na kole, v plavání a v běhu. Že to chce nejen patřičnou tělesnou zdatnost, ale především osobní odvahu, je jednoznačné. Nu, kdo z vás něco podobného už někdy zkusil?

Chápu, že bruslím na tenkém ledě, no, jestli se o ledu v tomhle počasí vůbec může beztrestně mluvit, když se mi horkem pomalu roztejká skleněná deska na stole...  Ale rozhodně si koleduju. I když - vzhledem k tomu, že velikonoce jsou dávno fuč? Nu, abych to moc "neokecávala", tahle rubrička, kterou jsem si nedávno vymyslela, je dvojsečná.

Uvědomujete si, že za pouhopouhé tři neděle, za třikrát sedm dní, jsou prázdniny za námi, dětičky naklušou do školy - některé poprvé, některé naopak naposledy... že nás zase začnou ve všech stran masírovat vánoce všech barev a proveniencí? Jsem mj. zvědavá, odkud na mě bude jukat očepičkovaný diblík Santa letos...

U kuřete pečeného na zelenině platí v podstatě ono okřídlené „kuře stokrát jinak", protože i obyčejné pečené kuře se dá v pekáči podložit nepřeberným množstvím kombinací různé zeleniny. Ze všech možných druhů běžné zeleniny bych si pod kuře netroufala šoupnout snad jenom rebarboru, ale nedivila bych se, kdyby někdo uměl upéct dobré kuře i na té rebarboře :o).

Milá Danielko, jsem vdaná. Ale před čtyřmi lety jsem se seznámila s mladším přítelem. Je narozen ve stejný den a měsíc jako můj manžel, nicméně o pár let později. Nu a musím ti napsat, že jsme měli jsme krásný vztah a velice si rozuměli. On měl zase přítelkyni, ale přesto jsme k sobě byli silně citově vázani.

Byla jsem toho názoru, že správnej pes se musí občas proběhnout po trávníku, něco ulovit, vyhrabat, roztrhnout, prostě mít taky trochu fraj. Jednou je to potomek divokých lovců, budoucí hrdinný vůdce smečky. Potřebuje to pro rozvoj své psychiky i fyzické zdatnosti, ne?  Z toho důvodu jsme jeli na zahrádku.

 Když jsem "dietu z Bretaně" dostala a přečetla prvních pár řádek, hned jsem byla doma. Jak by taky ne, moje dcera byla na diety expert, dokonce slavnou rubriku "Já, dieta", která běží na serveru dáma už tolik let, sama založila... Fakt, není snad žádná dietka, kterou bychom doma neměly.  Po pravdě řečeno ji otiskuji, abyste se necítily ošizeny, ale můj osobní názor je stejný, jako názor lékařů:

Vidina léta, chvil, kdy se budeme u vody v plavkách vyhřívat na sluníčku, nás hřála už od podzimu, jaro, které pravou zimu víceméně nahradilo, tomu jen nahrávalo. Ale pro mnohé z nás to byl i stres, neboť jsme přibraly nějaké to kilíčko navíc.  V šatech to ještě jde... Strach, velký strach, ukazovat se na pláži v nových plavkách (za hříšné peníze)…

Vzpomínek je plno. Jedna: venku mráz, co praští, zima, která na malá okýnka maluje kouzelné obrázky. Já však ležím zachumlaná v duchnách, v kachlových kamnech vesele, teple a útulně praská oheň a za tenkou zástěnou u velkého dubového stolu sedí rodiče. Tiše si povídají a srkají grog. Občas vrznou dvířka od kamen, přikládá se dlouho do večera, abychom ráno nevstávali do příliš velké zimy.

Jak už jsem v komentáři pod onou záhadou slíbila, zjistila jsem, oč se jedná. A jak jinak a kde jinde - než u věhlasného a velice hodného pana doktora Václava Větvičky. Promptně odpověděl - takže tady níže máte vyluštění (mj. někteří z vás to fakt uhodli!!!) Klobouk dolů!!! Nu, tak vlastně ani na vaření, ani na reje travičské... I když, teď, jak si to čtu znovu... Že bych se ještě zeptala, zda se to na mrtvole pozná?