Mám synka. Je mu devatenáct let. Od jeho narození byl velice převelice sportovně aktivní: fotbal, basket, tenis, triatlony, plavání, wrestling atd. Tenis mu zůstal. Posledních deset let synek trávil na kurtech přibližně 4 - 6 hodin denně. K tomu posilovna, extra kardio, běhání. Jeho den se prakticky skládal z tenisu, školy, tenisu, domácích úkolů, spát. A samozřejmě hysterických záchvatů před vikendovými turnaji, a pár minut bezmezného štěstí v neděli po vítězství. A v pondělí vše nanovo. Posledních deset let.

Jsou místa, kde lidé ohluchnou a oněmí. Jistě jste si toho také všimli. A není to žádnou nemocí. Přijdete do čekárny u doktora, nota bene plné lidí, a pozdravíte. Nic. Ticho. Polovina přítomných dělá, že je hluchá a ta druhá na vás bude hledět jak na Marťana. Nejsem zas tak úplně stará, abych od lidí požadovala nějaké dávno zapomenuté zvyky, ale odpovědět na pozdrav snad ještě je normální, ne? Myslíte, že toho chci moc?

Tak jsem si odpoledne na vycházce sepesem listovala facebookem. A dostala jsem se nějak i na stránky Micíkova majitele. No, a dočetla jsem se, že jednak jde do tisku jeho knížka rozhovorů s macíkem Micíkem, druhak, což mne už vůbec nepotěšilo, prognozy vývoje našeho českého snažení o zvládnutí pandemie.  (Tady by mělo následovat pár řádek docela vulgárních slov. Ne na adresu pana profesora Flegra, ale vůči našim úžasným představitelům.)

Klimatické schůzování, tzn. boje s klimatickou změnou a jasná deklarace záměru dosáhnout uhlíkové neutrality, to je to, oč neustále běží. K řešení tohoto problému se svým úspěšným pokusem připojili i novozélandští a němečtí vědci, kteří úspěšně naučili chodit na speciální záchod 11 krav ze 16členné skupiny. Vědci je nejprve ustájili ve speciální toaletní kóji, kde dostaly odměnu v podobě jídla pokaždé, když se vymočily. Poté je umístili poblíž této kóje a odměňovali je pokaždé, když do ní odešly vykonat potřebu. Po patnáctidenním pokusu záchod s úspěchem používalo 11 krav.

Myslím, že bramboráky patří k těm nejlepším českým jídlům co znám. Nutričně sice nenabízejí nic moc, a to dozlatova smažení na oleji by taky nebylo doktory zrovna schváleno. To je ale jedno. Bramboráky, stejně jako čokoláda a červené víno, u nás doma patří k jídlům, kde se kalorie absolutně nepočítají. Mám je spojené s chladným lezavým podzimem (ty fakt bramborové), a s horkým létem, kdy je tolik cuket, že se plácají bramboráky i z nich.

Když jsem byl malý, fascinovaly mne kolotoče - tedy kolotoče jako instituce, ty stěhovavé, co jezdily od města k městu a od dědiny k dědině. Bydleli jsme tehdy v Mlýnské ulici, Mlýnská se to jmenovalo proto, že na konci byl Roháčkův mlýn, pak mu to znárodnili a dnes prý to znovu vlastní Roháčkův vnuk. A Mlýnská ulice ústila na tržiště. Byl to dobytčí trh, nebylo to dlážděné, to až v pozdějších letech a čas od času se tam dělaly ty dobytčí trhy. Veliká atrakce. Dobytčí trhy.

Tak všem obrovský díky. Ale jako obvykle, nemůžu mít absolutně nic normálního... Když toho šestadvacátého přišel synek na večeři, tak už předem avizoval, že přijde bez kytky, protože měli jen bílé. Chryzantémy. Ty já totiž už léta zbožňuju  (a taky dostávám) a nyní je jejich doba. Jo, běžně se jim říká hřbitovní kvítí, ale mně svou krásou přímo fascinují. Taky bych mohla po tolika létech prozradit jedno docela něžné tajemství - kdysi, to jsem byla zrovna s dětmi sama, jsem se odstěhovala do Černošic. Byli jsme tam celé čtyři roky. 

Nikdy dřív, dá se říct už od dob, kdy jsem sotva "rozum brala", mi lidé s jiným milostným vyznáním nevadili. Prostě občas se to o nich vědělo, případně jen tušilo, a to bylo vše. Dokonce si pamatuju (i když jen matně) dobu, kdy to bylo trestné. Hrůza. Jsem osobně přesvědčená, že za to mohlo vždy náboženství. Jakékoliv. Protože lidi jsou na světě prostě hlavně proto, aby pracovali, dobře se chovali a zdravě rozmnožovali. Ono to snad ani při dávné zdravotní péči jinak nešlo...

Od včerejšího rána jsem si těžce smutila, skuhrala a děsně se litovala. A pak zas pro změnu jsem se chlácholila, zdůvodňovala si všechno možné (to jsem si dala skleničku becherovky - na zdraví své i hlavy našeho státu), následně jsem si říkala, co všechno mne ještě čeká a pevně doufala, že mne to nemine. Lidi, já mám totiž zas dneska narozeniny! Jenže já si za právě uplynulých devět let ještě nestačila zvyknout na to, jakou číslicí můj věk začíná, a už abych se připravovala na rok příští, kdy to bude ještě horší.

Dozvěděla jsem se, že je to už druhá "sada", ale já nevěděla ani o té první. LIKE HOUSE = znáte to? Prý to mělo na jaře u mladých diváků a uživatelů sociálních sítí obrovský ohlas a jeho soutěžících byl plný internet. A už nyní je jasné, že ve velkém se bude mluvit i o téhle řadě. Rozhodně je to docela drsný protiklad k současně řešené politické situaci. I když si myslím, že obojí jsou veledivné reality show...

Bylo jaro. Jak se planeta Země natáčí více Slunci, tak jsou noci kratší, teplejší a Mikyho noční výpravy jsou delší. Už se nechodí hlásit co hodinu, ale co tři hodiny. Dřepne si na zápraží, třikrát mňoukne a pro mě je to signál, že ho mám pustit dovnitř. Někdy mám tuhý spánek, mňoukání mě nevzbudí, a tak nocuje venku. Ale nikdy si na to nestěžoval. Tato noc nebyla jiná. Kolem půlnoci si mňouknul a já v polospánku vstala, abych ho pustila dovnitř. Bohužel, až příliš pozdě jsem zjistila, že Miky nese v tlamičce živou kořist, kterou v mé garsonce vypustil ven.

Na preventivní prohlídku u praktického lékaře má nárok každý dospělý Čech jednou za dva roky. Víte, co všechno tato prohlídka obnáší a zda je vám opravdu vše zkontrolováno? Jde o celkové vyšetření, lékař se vyptá, zda se u vás či v rodině nevyskytla nějaká vážnější nemoc, například kardiovaskulární choroba, plicní nebo nádorové onemocnění, vysoký tlak nebo cukrovka. V podstatě je to opravdu komplexní vyšetření "celého člověka".

Sebekriticky přiznávám, že jsem hrozný prase. Teda co se pití kávy týče. (Nejspíš jsem prase i v jiných věcech, ale o tom bude nejspíš článek nambr dva). Opravdu doufám, že mě potěšíte, a v komentářích napíšete, že se k vaší kávě chováte ještě hůř než já, i když si myslím, že to asi není možný… Moc ráda piju kafe, a ještě radši ho čuchám. Někdo miluje specialitky, kafe s vaječným koňakem, s amarettem, se šlehačkou, s čokoládou – tak já tohle opravdu nemusím. Neříkám, že studená káva s karamelem a šlehačkou mi nic neříká, ale úplně obyčejný horký kafe s mlíkem, to je moje.

Asi v sedmnácti jsem vypila první hrnek kafíčka. Bylo to na brigádě, v kanceláři mezi "babami" (vše je relativní, bylo jim cca kolem padesátky). A od té doby kávě holduji. Dtest, který testuje absolutně všechno, hodnotil i kávu. 67 milovníků kávy ve slepém testu hodnotilo tak 10 instantních káv Gold z běžné prodejní sítě, včetně značek Nescafé a Douwe Egberts. Pouze jeden produkt získal doporučení ke koupi Best Buy díky silné chuti a příjemnému aromatu.

Bezdomovec. Zazvoní u dveří jednoho domu. Otevře mu elegantní muž. Smradlavý chlápek se ptá: "Můžu dál?" Muž neodpovídá. Tak si myslí, že to znamená souhlas. Vejde dovnitř, vidí v kuchyni celou rodinu. Ptá se: "Víte, já už se dva roky nekoupal, nemohl bych k vám do vany?" Opět bez odpovědi, tak si vleze do koupelny, vykoupe se, potom přijde do kuchyně, kde pořád všichni sedí a koukají na sebe. "Prosím vás, já už týden nic nejedl, nemohl bych si vzít trochu jídla z vaší večeře?" Zase ticho. Tak se nají, potom se zadívá na mužovu krásnou dcerku: "Prosím vás, já už dva roky neměl sex, nemohl bych si "zatento" s vaší dcerou?"

S příchodem podzimu a stale větší zimy nastává perfektní čas pro pravou českou kuchyni. Tradiční česká jídla se ale zdají ve své oblibě poslední dobou poněkud upadat. Česká klasika není v současné moderní gastronomii vůbec “in”.Většina českých jídel je prý příliš těžká a tučná. Smetanové omáčky, bůček, knedliky…versus různorodé saláty, plody moře, nebo italská pizza,či obyčejná čína?

Jedno pekné ráno si takto kráčajú Edo, Boris, Veronika a Richard po ulici, keď tu zrazu sa potknú a spadnú. Ukázalo sa, že to bola porážka. A pretože podľa hesla „Zdravie nie je biznis“ nemala blízka nemocnica dostatok personálu, tak všetci zomreli. Onedlho stáli pred nebeskou bránou a Svätý Peter ich privítal: „Vitajte na nebesiach Edo, Boris, Richard aj ty Veronika, no skôr, než sa tu usadíte, tak sa zdá, že tu máme malý problém. Málokedy tu máme slovenských politikov a tak si nie sme tak úplne istí, čo s vami.“

Všichni mu drží palce, aby se co nejdříve uzdravil - i ti, co ho posílali pěkně dlouho bůhvíkam a přáli mu i to nejošklivější bůhvíco. Alespoň tím všechny proslovy (snad každý náš chytrolín musel několikrát denně být slyšen) začínají. Kdyby to nebylo myšleno vážně, kdyby se to neustále neomílalo, tak si myslím, že je to jen absurdní divadlo; konkrétně, že sleduji kocourkovské městské radní, kde není jen jeden příšerný Nácíček, ale kde jich je víc než přehršel.