![](http://obrazky.kudlanka.cz/porad.jpg) Je mi 43 a moji dva kluci z prvního manželství mají už vlastní život. Tak jsem se rozhodla ještě nebýt sama. Nedávno jsem se seznámila s Mirkem. Jemu je o dva víc, tedy 45, vypadá výborně, v práci je na dost významné pozici, zajištěný. Je moc fajn a je mi s ním velmi dobře. Postupně se sbližujeme, jestli víte, co tím myslím.
Ale ono je vždycky nějaké to ale. A to
vám napíšu: Mirek bydlí v nádherném střešním bytě se svou 18 letou dcerou. No,
tady to začíná být zvláštní. Jak si občas malé děti vlezou do postele k
rodičům, třeba se jen tak pomazlit, nebo když se jim něco ošklivého zdá, tak
oni to mají doteď. On třeba přijde pozdě v noci a ona spí v jeho posteli. Tak
nic, on si k ní lehne.
Nebo když spolu mluvíme, třeba o tom,
jaká jídla máme rádi, on hned nejprve vyjmenuje její oblíbená jídla. S tak je
to se vším. Úplně. Mluvíme o hudbě, o sportu, cestování, ale všechno je on a
ona. Prostě mi to přijde divné.
Mirek tedy občas přespává u mě, ale já
si neumím představit být u něj, v jeho posteli. Tam, kde občas spí i jeho 18
letá dcera. Moje narážky a dotazy se smíchem odmávne, že je to přece normální,
on je jen otec samoživitel, co vychovává dítě. Když malá za ním přijde, přece
nebude dítě vyhazovat.
Mě to přijde přinejmenším "neběžné". Asi
bych měla vzít nohy na ramena, co?
Mimo jiné, taky si říkám, co ta holka,
nebude nějak poškozena v budoucím životě? Ale zas, mám nějaké právo něco
rozviřovat?
JANINA
|