Každoročně obletí svět fotografie umírajících velryb, které moře vyplavilo na pláž. Je to velmi smutné a v podstatě záhadné: co vede tyhle velké ryby k hromadné sebevraždě? Stalo se to i letos v prvních dnech února - dobrovolníci v zátoce Golden Bay na Novém Zélandu se pak snažili zachránit alespoň některé ze stovek kytovců, kteří uvázli na pláži.

Ano, podle zpráv z médií moře vyplavilo okolo 300 až 400 těl, nejčastěji kulohlavců příbuzných delfínům. Většina z nich však zahynula. Záchranářům se podařilo vrátit do moře asi 50 kytovců. Další desítky zachráněných zvířat o několik hodin později znovu uvázly na mělčině.

Mj. - když se dostali evropští kolonisté za oceán a usídlili se v Nové Anglii, měli problém s nedostatkem potravin. Právě pobřeží Nové Anglie je ale (ze zatím neznámých příčin) jedním z míst, kde velryby páchají sebevraždy vůbec nejčastěji. Pro vyhladovělé osadníky nebyla mrtvá těla krásných mořských savců děsivá, naopak, znamenala pro ně požehnání. Když se našly desítky mrtvých velryb, byla to pro lidi velká radost. Z tuny těžkých kytovců mohli získat maso pro své děti na celou zimu, a to ani nemluvě o tuku, ze kterého se dělaly svíčky. První zmínky o hromadných sebevraždách velryb máme už ze starého Řecka – popisuje je již Aristoteles. Spoustu dokladů o stejném fenoménu zaznamenali i středověcí kronikáři. 

ooooo

Víte, co jsou  vampýři? Vampýrismus? Ne, nemusí to být zrovna zvláštní fantomové, „nemrtví“, mnohdy se jedná o nekrofily. Jeden z těch známých žil ve Francii, v Paříži. Při obchůzkách strážci hřbitova v Pere la Chaise nalezli pozůstatky „fantomovy“ činnosti: otevřené hroby, mrtvoly vynesené z místa svého posledního odpočinku a k tomu zohavené a znásilněné. Po čase přízrak zmizel, ale jen proto, aby místo své působnosti přenesl na pařížské předměstí. Tam si vyhlédl čerstvý hrob sedmileté dívenky, který byl pouhou noc po pohřbu objeven rozkopaný, rakev byla násilím otevřena a tělo zesnulé opět znásilněné a zmrzačené.

Ani jeden z pokusů vampýra chytit se nesetkal s úspěchem. Na hřbitově byla zavedena přísná opatření, byl zesílen dozor a nařízeno pátrání po pachateli. Ale ten se „přestěhoval“ na hřbitov Montparnasse. A to ještě ve větší míře než kdykoliv předtím. Autority byly v koncích. Nakonec strážci hřbitova nalíčili na zjevení past. Počkali si na ně se zbraní v ruce. Sice jim na poslední chvíli unikl, ale podařilo se jim ho vážně zranit.

Krvavá stopa a nalezené útržky vojenské uniformy dovedly muže zákona až k 74. regimentu. Zde několik vojáků potvrdilo, že jeden z jejich poddůstojníků se krátce po půlnoci vrátil zraněný, načež byl převezen do vojenské nemocnice. Jeho jméno znělo Bertrand, měl hodnost seržanta a při výslechu doznal, že k ničení hrobů a znásilňování mrtvol ho vedla nepřekonatelná touha, která se při a po vykonání aktu měnila ve stavy transu…