 Tři psi se potkají na veterině: pitbul, rotvajler a doga. Doga s pitbulem se ptají rotvajlera, s čím tam je: "To bylo tak, sousedovic kluk, takovej malej hajzlík, pořád mě tahal za ocas, za uši, tak jsem mu jednou prostě ukousl nohu." "Strašný! A co s tebou teď bude?" ptají se oba psi. "No jo, holt injekce a smrt..." Pak se zeptá doga pitbula, proč on je u doktora? "Listonoš. Dvakrát zvonil, noviny mi házel na hlavu, děsně mě štval, tak jsem mi ukousl půlku zadku a byl pokoj." " A co s tebou teď bude?" ptají se doga s rotvajlerem. "Co by, injekce a smrt." "A s čím jsi tu ty?" Obrátí se oba psi na dogu. "Panička vytírala chodbu a jak tam tak kroutila zadkem, neudržel jsem se a ...." "Tak to taky čekáš na injekci a smrt?" ptají se pitbul s rotvajlerem. "Kdepak, jen na broušení drápků..." Víte, jaké by to bylo, kdyby dnes Hospodin přišel za Noemem a řekl:
 „Za šest měsíců na zem sešlu déšť, který bude trvat 40 dní a nocí. Voda zaplaví celou zemi, hory i údolí, a všechno zlé bude zničeno. Chci, abys postavil Archu a zachránil pár zvířat od každého druhu. Tady na ni máš plány.“
Šest měsíců uplynulo jako voda. Obloha se zatáhla a začal padat déšť. Noe seděl na dvorku a plakal.
„Proč jsi nepostavil Archu, jak jsem ti přikázal?“ Zeptal se ho Bůh.
Odpusť mi, Pane,“ řekl Noe. „Snažil jsem se, seč jsem mohl, ale stalo se tolik věcí.
Plány, které jsi mi dal, město neschválilo, a tak jsem musel nechat udělat nové.
Pak jsem měl další problémy, protože město tvrdilo, ze Archa je nepovolená stavba, takže jsem musel běžet na katastr sehnat si k ní povolení.
Lesnická správa požadovala povolení ke kácení stromů, a byl jsem žalován ochranáři zvířat, když jsem se snažil pochytat ta zvířata.
Ministerstvo životního prostředí požadovalo vyjádření o ekologických důsledcích záplavy.
Vnitro ode mě chtělo předběžné plány šíření vody.
Na finančním úřadě zablokovali má aktiva, protože tvrdili, ze se snažím vyhnout placení daní tím, ze opustím zemi.
Úřad práce měl podezření, že ilegálně zaměstnávám Ukrajince, takže jsem musel dokazovat opak.
Je mi líto, Pane, ale nemohu Archu dokončit dříve než tak za pět let.“
Najednou přestalo pršet, obloha se vyčistila a vysvitlo slunce. Noe se podíval vzhůru a zeptal se:
„Pane znamená toto, že nebudeš ničit náš svět?“
„Správně. Úřady to už udělaly za mě.“ Postarší manželský pár si vyrazí na dovolenou do Izraele, když však vtom nebohá žena zemře. Muž se jde zeptat do pohřební služby, co a jak a zaměstnanec mu vysvětluje: „Necháte-li ji převézt zpět do Čech, bude vás to stát 30 000 korun, ale jestli ji pohřbíte zde, bude to za 5 000 korun. Vdovec chvíli váhá, ale nakonec se rozhodne pro převoz. „Jste si tím určitě jistý, pane? Převoz je opravdu velmi drahá záležitost.“ „Jsem, podívejte, před 2000 lety jste tu pochovávali chlápka a ten vám za tři dny vstal z hrobu a já nemám zapotřebí nic riskovat.“ Mladý pár, těsně před svatbou zahyne při autonehodě. Oba vystoupají do nebe a hned se ptají svatého Petra, zda je možné se v nebi vzít? "No, to jsme tu ještě neměli, počkejte, zeptám se." a na ta slova odejde. Snoubenci čekají týden, měsíc, dva, tři, když se objeví spokojený svatý Petr a říká jim: "Je to zařízené, můžete se vzít." Chlapec, zmožený dlouhým čekáním, se ptá svatého Petra: "A Petře, kdyby nám to nevyšlo, je tu nějaká možnost, dát se rozvést?" To se svatý Petr dopálí a zahaleká: "To teda nebyla, čtvrt roku chodím po nebi, abych našel kněze a vy si myslíte, že jen tak tady najdu jediného právníka?" 
Domluví se dva staří kamarádi, že ten, který umře první, přijde tomu druhému říct, jaké to tam nahoře je. Jednoho dne zaklepe duch jednoho z kamarádů na přítelovo okno, ten otevře a napjatě poslouchá, jaké zprávy přítel nese ze záhrobí: „Je to slast Rudolfe, je tam teplo, moře, vzbudím se, posnídám nějakou lehkou zeleninku a až do oběda souložím, tak si dám salát a zase souložím, až do večeře, k večeři mám pak nějakou mrkev nebo jablko a souložím, dokud neusnu.“ „No né, Karle, takové je to tedy v nebi?“ diví se Rudolf. „Ale já nejsem v nebi, já jsem se reinkarnoval a jsem králík v Austrálii.“ Na pohřbu věhlasného kardiologa zajíždí rakev bránou ve tvaru velkého srdce. V tu chvíli se jeden ze smutečních hostí začne nemístné nahlas smát. „Co se smějete?“ ptají se udivení hosté. „Já jsem prosím nebožtíkův kolega, gynekolog a jen jsem si představil, kam bude zajíždět moje rakev.“ Muž, přivázaný k vlakovým kolejím a s roubíkem v puse se zmítá z posledních sil, zatímco maminka pobízí děcka: „Děti, zamávejte tatínkovi, už mu to jede!“ Na pustém ostrově ztroskotá loď s třiceti námořníky a jednou ženou. Po měsíci trosečnického života, žena celá vyčerpaná, prohlásí: „Já už takhle dál nemohu!“ a zabije se. Za další měsíc řeknou námořníci: „Ne, takhle už nemůžeme a ženu pohřbí.“ Uběhne ještě další měsíc a námořníci se usnesou: „Takhle už dál nemůžeme.“ a ženu vykopou. Když jsem na zahrádce kopal jámu, našel jsem krabici plnou peněz. Měl jsem ze svého objevu takovou radost, že jsem to chtěl honem běžet povědět manželce... až pak jsem si uvědomil, proč jsem vlastně tu díru kopal.
|
