O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
PES LAMSÁK A DOCENT H. |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 09 únor 2016 | ||||||
Strana 2 z 2
- Podívejte se, vysvětlil mi situaci pan cvičitel Buřt. Vy jako jdete se psem – a já jako do vás strčím. Strčil do mne.
Mufánek zpozorněl.
Pan cvičitel Buřt do mne strčil ještě jednou.
Mufánkovi v očích zahořely plaménky, jaké jsem neznala.
- Je to lemra, mávl beznadějně rukou pan cvičitel Buřt a já jsem zaprosila: Raději toho necháme, ano? Jenže s tím nemohl pan cvičitel Buřt souhlasit. Já, řekl, jsem dokázal vycvičit každého psa. Nevím, proč by tenhle balík měl být výjimkou! – Ha! Dupl proti mně pan cvičitel a odkudsi – snad až z hlubin země – se ozvalo temné zavrčení. Když jsem si vzpomněla, jak Mufánek svými bílými tesáky rval ze starého kanape cáry popruhů, které by udržely vola, uleknutě jsem mu nasadila náhubek a zaprosila znovu: Myslím si, že pro dnešek bylo výcviku dost. Myslím, že to stačilo.
- Stačilo? zasmál se pan Buřt, popadl prut a mávl jím proti mně.
V tu chvíli se stalo něco, co nikdo neočekával, nejméně ovšem pan cvičitel Buřt.
Lemra skočila.
Jsem sprintérka, mám rychlé reakce, a tak se mi podařilo bleskem otočit dvojité vodítko kolem betonového sloupku. Marně. Ocelové kroužky z obojku odlétaly, jako by je přesekal mistr Šaolín, karabiny se rozskočily, dvojité vodítko bylo na cucky a Mufánek jediným mocným skokem dostihl prchajícího pana cvičitele Buřta, aby ho nekompromisně skolil do šípkové houštiny plné kopřiv. Než jsem Mufánka s několika Nebojsy dostihla, už stačil náhubkem uštědřit panu cvičiteli Buřtovi pěkných pár ran na pamětnou. Jakmile jsem ovšem své milované štěňátko konečně chytila za kůži na krku a začala ho chlácholivě drbat mezi ušima, zjihl, naposledy varovně zavrčel a pak už se bez odporu a se slastným vrněním, bez obojku i vodítka, přitulil k mé ruce. Obdivné pohledy všech psích cvičenců, včetně ještě nezadaných slečen, se ani nedají popsat.
Myslíte si, že tím všecko skončilo?
Neskončilo.
Mufánek měl ve zvyku za horkých dnů chodit se koupat k blízkému rybníku. Někdy jsme ho doprovázeli, jindy odběhl sám a vrátil se vykoupaný. Tolerovali jsme mu to. Husy ani kačeny nehonil, živáčkovi by neublížil, nikdy si na něj nikdo nestěžoval. Jednou se ovšem nevracel podezřele dlouho, a tak jsem se za ním vypravila, jako že se také vykoupu.
Nevykoupala.
Naskytla se mi zvláštní podívaná. Mufánek bez hnutí seděl u zdi Fořtikovic statku a zíral vzhůru. Když jsem se podívala stejným směrem – ustrnula jsem. Na samé špičce střechy, až u komína, seděl pan cvičitel Buřt a zle se na mne osopil: Slečno, kde se flákáte!? Ten váš hajzlík mě zahnal na prasečí chlívky. Myslel jsem, že to stačí. Kdepak! Skákal na střechu dva metry vysoko, takovej je to prevít! Pamatováka má jak africkej slon, zmetek jeden! Musel jsem teda až sem, ke komínu. Ale sed si dole a číhá! Už tu dřepím nejmíň dvě hodiny! To si zodpovíte na úřadě! A s tímhle pacholkem, ukázal roztřeseným prstem dolů, mi už na cvičák nikdy nechoďte!
Jakmile jsem si všimla jeho kalhot v rozkroku provlhlých, hned mě napadlo, že pan cvičitel Buřt nedržel v klíně u komína nevycválané štěně, ale pár půllitrů piva z blízké hospody. To, že s tím pacholkem na cvičák už nikdy nepřijdu, jsem mu pochopitelně ochotně slíbila.
Když teď náhodou s Mufánkem někdy pana cvičitele Buřta potkáme, nikdy nás nezdraví.
Nevíme, proč.
MARCELLA MARBOE Z knihy „Utrpení docenta H.“
|
< Předch. | Další > |
---|