 Princ jel na lov a ztratil se. Po dvou hodinách potká žábu a ta povídá: "Polib mě, princi." A princ na to: "Nepolíbím, žabičko." Ale žába se nedá tak snadno odbýt: "Polib mě princi... nenech se tak dlouho prosit... pak něco ode mne dostaneš." Princ si po myslí, že je to zakletá princezna a políbí ji. Když se nic neděje, tak se zeptá: "A co dostanu?" A žába na to: "Ekzéééém!"  
Stalo se: Jednoho dne, hned po večeři, za mnou přišel náš syn a řekl mi, že se děje „něco špatného“ s jednou z ještěrek, které vězní ve svém pokoji. „Leží tam a vypadá, že je nemocný,“ řekl mně. „Vážně, tati. Mohl by ses na něj podívat?“ Nasadil jsem do tváře svůj nejlepší výraz léčitele ještěrek a následoval jsem jej do jeho ložnice. Jedna z malých ještěrek skutečně ležela na zádech a vypadala, že se s ní něco děje. Okamžitě jsem věděl co nám udělat. „Miláčku“, zavolal jsem, „pojď se podívat na tu ještěrku!“
„Ach můj bože!“ zvolala manželka. „Myslím, že bude rodit.“
„Cože?,“ podivil se syn. „Jmenují se Bert a Ernie, mami“.
Mě to pobouřilo stejně jako našeho syna. „Hej, jak je to možné? Myslím, že jsme řekli, že nechceme, aby se rozmnožovali“, řekl jsem vyčítavě manželce.
„No, a co chceš, abych s tím dělala, vyvěsila v jejich kleci ceduli?“ zeptala se (mám pocit, že jsem to řekla sarkasticky!)
„To tedy ne, bylo nám řečeno, že kupujeme dva chlapce!“
"Ano, Berta a Ernieho!“ souhlasil syn.
„Hm, u některých samců se to těžko pozná, však víš,“ informovala mě (opět se sarkasmem!).
Teď už se shromáždila kolem ještěrky celá naše rodina. Pokrčil jsem rameny a rozhodl se ze situace vytěžit to nejlepší.
„Děti, to bude báječný zážitek,“ oznámil jsem. „Budeme svědky zázraku zrození nového života.“ - „Odporné!“ ječeli všichni.
Všichni jsme zírali na pacienta. Po velkém úsilí se objevilo něco jako malinkatá nožka, která však za okamžik zmizela.
„Nedělá moc velké pokroky,“ poznamenal jsem.
„To malé je ve špatné poloze“, šeptla manželka zděšeně.
„Něco, tati, udělej!“ naléhal syn.
„Dobrá, dobrá.“ Štítivě jsem natáhl ruku a chytil nožičku, když se zase ukázala, a jemně za ni popotáhl. Zmizela. Zkusil jsem to ještě několikrát se stejným výsledkem.
„Mám zavolat pohotovost?“ zeptala se nejstarší dcera.
„Možná by se jim podařilo nám naše trauma rozmluvit.“ (Všímáš si, jak všechny osoby ženského pohlaví v mé domácnosti jsou stejné?). „Vezmeme Ernieho k veterináři,“ řekl jsem zasmušile. Syn si v autě položil klec na klín a jeli jsme.
„Dýchej zhluboka, Ernie, zhluboka dýchej,“ naléhal syn na ještěrku.
Veterinář si vzal Ernieho do ordinace a zkoumal malé zvířátko pomocí lupy. „Co myslíte, doktore, císařský řez?" navrhoval jsem znalecky.
„Velice zajímavé", šeptal si pod vousy. „Pane a paní Cameronová, mohu s Vámi na chvíli mluvit soukromě?“ Polkl jsem a kývl na syna, aby šel ven z ordinace. „Bude Ernie v pořádku?“ zeptala se manželka.
„Ale jo, perfektně,“ ujistil nás veterinář. „Tato ještěrka nerodí. Abych řekl pravdu, k tomu NIKDY nedojde. Ernie je chlapec. Víte, Ernie je mladý sameček. A příležitostně, když dospívá, jako všichni mladí samci .... um …. um …. masturbuje. Začervenal se a podíval se na mou manželku. Byli jsme zticha a snažili jsme si to srovnat v hlavách.
„Takže, Ernie byl prostě jenom … jenom … vzrušený,“ vyjádřila se manželka.
„Přesně tak,“ odpověděl veterinář a bylo na něm vidět , jak se mu ulevilo z toho, že jsme pochopili.
Další chvíle ticha. Pak se má zlomyslná, krutá manželka začala chichtat. Chichtala se čím dál víc. A pak se začala skutečně hlasitě smát. Smíchy slzela. „On prostě … Vidím, jak tahals za jeho … jeho … maličkého …“
Smála se tak, že začala lapat po dechu. „To by stačilo“, varoval jsem ji. Poděkovali jsme veterináři, chvatně nacpali ještěrku a syna do auta … Byl velice rád, že s ještěrkou je všechno v pořádku. „Vím, tati, že je ti Ernie skutečně vděčný za to, cos pro něj udělal,“ řekl mi syn. „To tedy ano, to si ani nedovedeš představit“, souhlasila manželka a znovu se hlasitě rozesmála. Dvě ještěrky: 140 €
Jedna klec: 50 €
Návštěva veterináře: 30 €.
Vzpomínka na to, jak manžel tahal ještěrku za pinďoura: K nezaplacení!
Poučení z příběhu: Dávej pozor na hodině biologie. Ještěrky kladou vajíčka …
Jde takhle pocestný a zastaví se u prasečí farmy a vidí ohradu plnou prasat. Jedno prase má dřevěnou nohu. Protože to ještě nikdy neviděl, přijde k domu zaklepe a zeptá se:
"Proč má to prase dřevěnou nohu?"
A farmář na to:
"O tom vám povím takový příběh. Jednou jsem oral na poli a můj traktor najel do příkopu. Převrhl se a já jsem skončil úplně bezmocný pod ním. A tohle prase přiběhlo, uvidělo to, vrátilo se do domů a tam kvičelo tak hlasitě, až někdo vyběhl, a pak přivedlo pomoc až ke mně."
"Dobře, to je zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"To není všechno. Jednou ke mně přišel zloděj, když nikdo nebyl doma. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou až na pole a tak dlouho kvičelo až jsem šel za ním a ono mě dovedlo k pušce v kůlně, takže jsem pak mohl toho zloděje vyhnat."
"Dobře, to je taky zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"No vždyť mě nechte domluvit. Jednou jsem spal s manželkou v ložnici a náš dům začal hořet. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou a tak dlouho kvičelo, až jsem se probudil a v poslední chvíli zachránil manželku a děti."
"No to je velice dojemný příběh, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"Vždyť vám to celou dobu vysvětluju. Přece když je prase tak hodné, když vás má tak rádo, tak ho přece nesníte najednou!"
|
