O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- FOTŘÍK - 10
- FOTŘÍK - 1
- FOTŘÍK - 3
- FOTŘÍK - 2
- FOTŘÍK - 4
- FOTŘÍK - 5
- FOTŘÍK - 6
- FOTŘÍK - 7
- FOTŘÍK - 8
- FOTŘÍK - 9
- FOTŘÍK - 11
- FOTŘÍK - 12
- FOTŘÍK - 13
- FOTŘÍK - 14
- FOTŘÍK - 15
- FOTŘÍK - 16
- FOTŘÍK - 17
- FOTŘÍK - 18
- FOTŘÍK - 21
- FOTŘÍK - 19
- FOTŘÍK - 20
- FOTŘÍK - 22
- FOTŘÍK - 23
- FOTŘÍK - 24
- FOTŘÍK - 25
- FOTŘÍK - 26
- FOTŘÍK - 27
- FOTŘÍK - 28
- FOTŘÍK - 29
- FOTŘÍK - 31
- FOTŘÍK - 33
- FOTŘÍK - 34
- FOTŘÍK - 36
- FOTŘÍK - 37
- FOTŘÍK - 39
- FOTŘÍK - 38
- FOTŘÍK - 42
- FOTŘÍK - 43
- FOTŘÍK - 46
- FOTŘÍK - 49
- FOTŘÍK - 50
- FOTŘÍK - 51
- FOTŘÍK - 53
- FOTŘÍK - 54
- FOTŘÍK - 55
- FOTŘÍK - 56
- FOTŘÍK - 57
- FOTŘÍK - 58
- FOTŘÍK - 59
- FOTŘÍK - 60
- FOTŘÍK - 61
- FOTŘÍK - 65
- FOTŘÍK - 66
- FOTŘÍK - 67
- FOTŘÍK - 68
- FOTŘÍK - 69
- FOTŘÍK - 70
- FOTŘÍK - 71
- FOTŘÍK - 72
- FOTŘÍK - 73
- FOTŘÍK - 74
- FOTŘÍK - 75
- FOTŘÍK - 76
- FOTŘÍK - 77
- FOTŘÍK - 78
- FOTŘÍK - 79
- FOTŘÍK - 80
- FOTŘÍK - 81
- FOTŘÍK - 83
- FOTŘÍK - 84
- FOTŘÍK - 85
- FOTŘÍK - 86
- FOTŘÍK - 87
- FOTŘÍK - 88
- FOTŘÍK - 90
- FOTŘÍK - 91
- FOTŘÍK - 93
- FOTŘÍK - 92
- FOTŘÍK - 94
- FOTŘÍK - 95
- FOTŘÍK - 96
- FOTŘÍK - 97
- FOTŘÍK - 98
- FOTŘÍK - 99
- FOTŘÍK - 100
- FOTŘÍK - 101
- FOTŘÍK - 102
- FOTŘÍK - 103
- FOTŘÍK - 104
- FOTŘÍK - 105
- FOTŘÍK - 106
- FOTŘÍK - 107
- FOTŘÍK - 108
- FOTŘÍK - 109
- FOTŘÍK - 110
- FOTŘÍK - 113
- FOTŘÍK - 114
- FOTŘÍK - 115
Přihlášení
Anketa
FOTŘÍK - 52 |
Pondělí, 15 září 2014 | |||||
Strana 3 z 3
Zločin: Zakusuje se do táty
Od té doby, co Čeňkovi narostly zuby, dělá akorát tak machry. Do všeho kouše, všechno hlodá a podobně. Nejhůř jsem na tom já, protože se rád zakusuje do mých horních partií. Nejhorší je, že se zakousne a nepustí. Z jeho malých úst pouze zasyčí zlomyslný smích a tím to hasne.
Gudrun Hermann ve své knize "Kynologie pro každého" radí v takovém případě buď udeřit zakousnutý objekt do slabin a nebo dloubnout do očí. Čeněk ale není tak úplně pes, takže na něj křičím tak dlouho, dokud ho to nezačne nudit a nejde si raději pro hokejku, kterou by mě mohl dorazit.
Zločin: Čůrá na podlahu
Ještě stále se nám nedaří vypilovat dovednosti v oblasti chození na nočník. Čeněk sice s velkou slávou usedá na nočník, ale místo nějakého výkonu se směje a dupe nožičkama. Patrně stále nepochopil účel nočníku. Jakmile dodupe, vstane a nahatý odběhne na příhodné místo, kde se vyčůrá na podlahu. Potom v tom máčí nohu a je šťastný.
Kynolog Gudrun Hermann v tomto případě radí živočicha přitáhnout k loužičce, namočit mu v tom čenich a říkat: "fuj, fuj". Když jsem namočil Čeňkovi v loužičce čenich, začal loužičku olizovat a vykazoval známky spokojenosti, takže zde jsem opět neuspěl.
Zločin: Šiju boty do roboty
Nataša učí Čeňka pořád nějaký nesmysly, jako jsou básničky, říkadla a podobně. Já osobně nechápu, k čemu mu to v životě bude dobrý, a považuju to za ztrátu času. Já třeba raději Čeňka naučím něco opravdu potřebného jako například jak přežít v divočině pouze s izolepou, a nebo jak chytit mamuta do pasti.
Nedávno si Čeněk velmi oblíbil básničku "Šiju boty do roboty". Nevím přesně, jak ta básnička pokračuje, protože je úděsná, a já jsem ji raději vytěsnil. Vím akorát, že končí slovem "kšááá". Čeněk k tomu umí i tematický taneček, kdy míchá ručičkama (asi jakože šije boty. Tady je vidět, že ho Nataša učí úplný nesmysly, protože takhle se boty stopro nešijou) a na konci, kdy je to "kšáá", ruce rozpřáhne a zapiští.
Teď mě s tím pořád otravuje. V rámci otcovství, kdy jsem naplno dřel v trenkách na gauči a sleduje televizi usrkával kafe s rumem (ano, naučil jsem se dávat si do kafe rum. Postupně, čím déle jsem na mateřský, přidávám rum do všeho a pak je život o trošku lepší), zase přišel oplendovat až ke mně a máchal ručičkama, jakože šije boty. V televizi zrovna dávaly něco zajímavýho, tak jsem ho moc nevnímal.
Čeněk chtěl očividně šít boty do roboty opravdu hodně, proto mě otravoval asi hodinu. Stál přede mnou, motal ručičkama a občas udělal kšááá. Lezlo mi to na nervy, tak jsem přes něj hodil osušku a byl pokoj.
Pak mi ho bylo tak nějak líto, tak jsem mu dal dudáka a on vesele běžel k televizi a začal do ní třískat kyblíčkem.
Holt jsem super táta. To musí mít člověk v sobě. S tím se už narodí.
DOMINIK LANDSMAN
(pokračování co nejdříve)
|
< Předch. | Další > |
---|