O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


FOTŘÍK - 52 PDF Tisk E-mail
Pondělí, 15 září 2014
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 52
Strana 2
Strana 3

 

 

 

 

 

Zločin: Zakusuje se do táty

 

Od té doby, co Čeňkovi narostly zuby, dělá akorát tak machry. Do všeho kouše, všechno hlodá a podobně. Nejhůř jsem na tom já, protože se rád zakusuje do mých horních partií. Nejhorší je, že se zakousne a nepustí. Z jeho malých úst pouze zasyčí zlomyslný smích a tím to hasne.

 

Gudrun Hermann ve své knize "Kynologie pro každého" radí v takovém případě buď udeřit zakousnutý objekt do slabin a nebo dloubnout do očí. Čeněk ale není tak úplně pes, takže na něj křičím tak dlouho, dokud ho to nezačne nudit a nejde si raději pro hokejku, kterou by mě mohl dorazit.

 

 

Zločin: Čůrá na podlahu

 

Ještě stále se nám nedaří vypilovat dovednosti v oblasti chození na nočník. Čeněk sice s velkou slávou usedá na nočník, ale místo nějakého výkonu se směje a dupe nožičkama. Patrně stále nepochopil účel nočníku. Jakmile dodupe, vstane a nahatý odběhne na příhodné místo, kde se vyčůrá na podlahu. Potom v tom máčí nohu a je šťastný.

 

Kynolog Gudrun Hermann v tomto případě radí živočicha přitáhnout k loužičce, namočit mu v tom čenich a říkat: "fuj, fuj". Když jsem namočil Čeňkovi v loužičce čenich, začal loužičku olizovat a vykazoval známky spokojenosti, takže zde jsem opět neuspěl.

 

 

Zločin: Šiju boty do roboty

 

Nataša učí Čeňka pořád nějaký nesmysly, jako jsou básničky, říkadla a podobně. Já osobně nechápu, k čemu mu to v životě bude dobrý, a považuju to za ztrátu času. Já třeba raději Čeňka naučím něco opravdu potřebného jako například jak přežít v divočině pouze s izolepou, a nebo jak chytit mamuta do pasti.

 

Nedávno si Čeněk velmi oblíbil básničku "Šiju boty do roboty". Nevím přesně, jak ta básnička pokračuje, protože je úděsná, a já jsem ji raději vytěsnil. Vím akorát, že končí slovem "kšááá". Čeněk k tomu umí i tematický taneček, kdy míchá ručičkama (asi jakože šije boty. Tady je vidět, že ho Nataša učí úplný nesmysly, protože takhle se boty stopro nešijou) a na konci, kdy je to "kšáá", ruce rozpřáhne a zapiští.

 

Teď mě s tím pořád otravuje. V rámci otcovství, kdy jsem naplno dřel v trenkách na gauči a sleduje televizi usrkával kafe s rumem (ano, naučil jsem se dávat si do kafe rum. Postupně, čím déle jsem na mateřský, přidávám rum do všeho a pak je život o trošku lepší), zase přišel oplendovat až ke mně a máchal ručičkama, jakože šije boty. V televizi zrovna dávaly něco zajímavýho, tak jsem ho moc nevnímal.

 

Čeněk chtěl očividně šít boty do roboty opravdu hodně, proto mě otravoval asi hodinu. Stál přede mnou, motal ručičkama a občas udělal kšááá. Lezlo mi to na nervy, tak jsem přes něj hodil osušku a byl pokoj.

 

Pak mi ho bylo tak nějak líto, tak jsem mu dal dudáka a on vesele běžel k televizi a začal do ní třískat kyblíčkem.

 

Holt jsem super táta. To musí mít člověk v sobě. S tím se už narodí.

 

 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz/

 

(pokračování co nejdříve)

 

 

 

 

 

Komentáře (0)add feed
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]