bankert = panchart = parchant
knackwurst = buřt
burgzinne = cimbuří (tam je zajímavé přehození těch dvou půlek)
zwalch = cvalík

u zbytku bych to musela hledat a to by nebylo fér

Pamatuji na svou radost, když jsem za studentských let objevila v jednom zastrčeném knihkupectvíčku oba díly Chrámu i tvrze, a okamžitě jsem za ně utratila část svých hubených příjmů. Dodnes je opatruji jako jeden z pokladů své knihovny.

A to sbíráš v češtině nebo i v jiných jazycích?

ač mi to zní povědomě. O té holce ze zámku, jak se jmenovala Krásná? Nebo Pět holek na krku?

Jinak se mi vybavilo úplně nelogicky:

Chci hasit žízeň kapkou deště
A potom slíbat růžím růž
Chci říkat ještěrkám své ještě
Chci říkat užovkám své už

je z knížky Marie |Majerové : Robinsonka. Četla jsem ji jako úplně malá holka a dost jsem si u ní pobrečela. Ten básník jezdil na kole a pískal jisté Blažence pod okny.

Ale co se vůbec nad tím pozastavuju. Tady to bývá normální.

Přispěji svou skromnou troškou do mlýna - výsek z básně, u které brečím zase já:

Zrcátko v zlatém oválu
ztrácelo stříbro pomalu,
až bylo nakonec slepé.
Půl života snad bezmála
maminka se v něm česala.
Kdys ukazovalo lépe.

U okna visí na skobě
dívá se po mně, po tobě,
proč by se neusmívalo ?
Maminka byla veselá
a žádné vrásky neměla
a když tak určitě jen málo.

Čas utíká, je šedivá
už na sebe se nedívá
a zvyká na samotu.
Když někdo klepe na dveře
přijde v klotové zástěře
v té černé zástěře z klotu.

Vcházím. Dnes nemám odvahu,
nikdo nestojí na prahu,
nikdo mi netiskne dlaně.
A rozhlížím se zmateně,
zrcadlo visí na stěně.
Pro slzy nevidím na ně...

která mi utkvěla v hlavě také z jedné dívčí knížky... a mám ji tam dosud...

V březové kůře srdce a dvě jména.
Pak stoupání schod po schodu.
A pozná muž, a pozná žena,
zda nepsal vítr na vodu.

Ovšem, víte, co je nejhorší? Já přesně vím, jak ta knížka vypadá, kolik má dílů, jaký je obrázek na titulní straně, jen si nemůžu právě teď vzpomenout, jak se jmenovala.

No ne, tady je to úplná nedělní chvilka poezie....! Škoda, že mě zrovna teď nic podnětného nenapadá...

ty jsi taky pamětník...poezii nahradila akce.

Pohřeb aranžéra z Bílé labutě

Houpací bílý kůň
zapřažen v černém pohřebním voze
za rakví krouží pierot
requiem zpívá podle not
sbor aranžérů ve výloze

Z oblasti poezie se mi vybavují akorát verše Francoise Villona z období mé puberty, kdy jsem tíhla k nihilismu :-)
Milujem špínu,
špína je nám vhod,
život nás vypliv,
plijem na život.
A pak se mi ještě líbila od Wolkera Balada o námořníkovi a Balada o očích topičových, a pak taky:
Smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je,
to umírání je...
Asi jsem nějaká divná.

zemřela spisovatelka Zdena Frýbová. Kolikrát jsme tu jen zmiňovali její naprosto skvělou knihu "Den jako stvořený pro vážnou známost"... Ach jo.

nemá ten Brendreck být Baerendreck (to ae má být "a" s umlaut) - tedy jako medvědí lejno?

nez na poezii...ale navzdy mi zustal v hlave napis-grafiti neznameho autora na omitce jednoho brnenskeho kostela. Jeste z dob hlubokeho socializmu.

Bojime se toho dne
snad nebude to bolet
az slunce vyhasne
a tapajice v tme
si odpustime...

Byla jsem prave na vysce, delala jsem filosofii a uporne tinejdzersky hledala smysl zivota - ach kde ty doby jsou? a tohle mne zasahlo.

A pak miluji "Verse psane na vodu" a aspon jedna z haiku
Neni to sice ceske, ale myslim, ze je to prebasnene velmi hezky.
Mesice odraz hladinou vodni
chveje se, mihota.
Chyt si ho, je tu!
Chyt si ho, kde je?
Mesici, nejsi obraz ty zivota?

Je to tak lehké, sedět u klavíru
a etudy hrát v ústraní

je to tak lehké, udržet si víru
když nikdo nám v tom nebrání

je to tak lehké, být si jistý
když jistotu smíš z prsu sát

je to tak lehké, zůstat čistý
když neměl ses kde umazat


před asi 25 lety mě hodně oslovila v mladém světě Petra Těmínová nebo podobně omlouvám se za případné přejmenování a také si nejsem jistá zda tam bylo lehké nebo snadné.
Také jsem na internátě měla půjčenou knížku Nemusí pršet stačí když kape. Už si vůbec nepamatuju kdo to napsal (možná víc autorů), o čem byla, jen že se mi líbila.

Plihalovi pisnicky. Mozna to sem nepatri, ale napadla me tahle:

Sedi topic u piana,
preluduje potaji
a pod prsty toho pana
bile klapky cernaji.

Slavi cely rozesmaty
konec topne sezony
a kyslicnik uhelnaty
rozlozil se na tony.

se mi vzdycky libila Mrcha od Charlese Baudelaira. Zvlaste preklad Vitezslava Nezvala, ktery se sice pozdeji trochu zprofanoval, ale basnit skutecne umel.

Umela jsem ji celou nazpamet a jeste dneska bych toho vetsinu odrecitovala.

Ja vim, je to plne celkem nechutneho popisu zdechliny, ale ta napadita prirovnani a hlavne to poselstvi na konci basne se mi libilo.

ta Mrcha mě taky kdysi zaujala, ale nepamatuji si z ní už nic.

Aleno P-H, Verše psané na vodu, nádhera - tahle by se obzvlášť hodila k některým dotazům na tomto fóru:

Marno je na vodu plynoucí psát,
písmena začnou tancovat.
Marnější ještě na duši psát
muže, jenž nechce tě
milovat.

A co Federico García Lorca a Cikánské romance, třeba ta o Amnonovi a Támar:

z přaden husté krve mé
noc na tobě šaty tkala...


Robinsonku jsem naposledy četla těsně po tom, co mi umřela máma. A už ji nikdy neotevřu.

od dávné korejské básnířky a gisaeng (něco jako gejša) Hwang Čin-i:

"Z tmy nocí podzimních

utrhnu půl jak z vlny.

Svinu ji ve stříbrný

vítr, v němž taje sníh.

Až v krátké noci letní

přijdeš, to stříbro přetni..."

Paměti zpaměti:

Když jsem býval mlád,
měl jsem holky rád.
Pak jsem trochu povyrostl,
chtěl jsem s nimi spát.
Ony všal jen chichi chacha,
dej si na nás chlapče bacha.
Chceš-li nás i milovat,
musíš krásně tancovat.
A tak jsem šel do tanečních.
Učil se i polku.
Hlava se mi zatočila,
pustil jsem svou holku.
To byl malér dámy, páni.
Rovněž smíchu plný sál.
Vzpomínám si na ta léta,
která vítr dávno svál.
Když jsem býval trochu starší,
miloval jsem paničky.
Jejich krásná plná těla,
Markétky i Haničky.
Přeskočím tu dobu střední,
není čím se chlubit.
Je to krásné býti věrný,
s babičkou se zubit.
Vychovávat malou Báru,
učit ji i blbiny.
Těšil jsem se na to k stáru,
jistě nejsem jediný.

Že jsem to ani neslyšela ve zprávách. Miluju taky jejího Robina...
Jako bych to tou pohřební básničkou od Seiferta přivolala.

A to jsem ještě chtěla dneska ráno zvesela s Mathurínou, co uměla víno pít...když jsem narazila na toho Villona. Ach jo.

v tuleni skole je snadne uceni,
uci tam tulene samemu tuleni.
tuleni tuli se i cestou ze skoly,
cimz maji napsany domaci ukoly.

kamarad tuhle doma zarecitoval basen "rodice":
nezivi a nesati,
sedivi a plesati
coz byl dost odvazny pocin, protoze je stale jeste ziven i sacen

Je studánka a plná krve
a každý už z ní jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil

A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil: kamenuj

A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál

Thákurův Zahradník je podle mě celý krásný, ale zvláštní je, že někomu se nelíbí vůbec a ti, co se jim líbí, jsou určitě starší pětadvaceti... V hodně mladém věku to člověk tak nějak nepochopí.

Hraješ si se mnou, abych tě nemohl příliš snadno poznat.
Oslepuješ mě záblesky smíchu, abys ukryla slzy.
Znám, znám tvé úskoky,
nikdy neřekneš, co bys chtěla říct.
Unikáš mi tisíci cestami, abych tě nemohl chválit.
Stojíš stranou, abych tě v davu nepřehlédl.
Znám, znám tvé úskoky,
nikdy nejdeš, kudy bys chtěla jít.

Máš větší nároky než ostatní, a proto mlčíš.
Vyhýbáš se mým darům s hravou bezstarostností.
Znám, znám tvé úskoky,
nikdy si nevezmeš, co by sis chtěla vzít.



Zašeptal: "Zvedni oči, drahá!"
Odbyla jsem ho, řekla jsem: "Jdi pryč!" Ale on zůstal.
Stál přede mnou a držel mě za ruce. Řekla jsem: "Nech mě být!" Ale on nešel.
Přiblížil tvář k mému uchu. Pohlédla jsem na něj a řekla jsem: "Jaká hanba!" Ale on se ani nepohnul.
Jeho rty se dotkly mé tváře. Zachvěla jsem se a řekla jsem: "Příliš si dovoluješ!" Ale on se nezastyděl.

Vetknul mi květinu do vlasů. Řekla jsem: "K ničemu to není!" Ale on se nehnul z místa.
Vzal mi věnec ze šíje a odešel. Pláči a ptám se svého srdce: "Proč se nevrací?"

mně se Thákur líbí od 18...a Džibránův Prorok taky. Neříkám, že jsem si z nich v 18 vzala tolik jako později, ale líbíli se.
Citacemi teď nepřispěju, napadá mě jenom "Láska, páska, bič..."

s tím Skácelem jsi mě předběhla

A co tahle báseň - Rudyard Kipling, překlad Otokar Fischer?

Když

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,

když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,

když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“,

když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: „Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“,
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi —
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!


Myslím, že to s klidem na sebe mohou vztáhnout i dámy...

Kdysi jsem asi rok pracovala jako ucitelka materinky a moje kolegyne byla vzdelana v logopedii. Pri spolecnych aktivitach jsem mela moznost sledovat chvilky logopedie a hrozne se mi libila basnicka, kterou se procvicovalo "r", kdyz uz se konecne umelo:

Povidala pracka:
"Prat je pro me hracka,
elektricky motor mam,
motor vrci,
pere sam."

No neni to kouzelne?

moc hezký!

Když jsme u té logopedie (a na jiné diskusi byla řeč o špatném vlivu školek na mluvu dětí), co tahle logopedická říkanka?

Roztrhaná chalupa,
vrabci do ní se*ou,
strčte si ji do p*dele
i s tou vaší dcerou!

Tak ta je taky moc hezka, ale nevim, jestli by ve skolkach prosla.

a přidám-li slova ze známé Hašlerovy melodie, můžeme si i zanotovat:

...ta naše čeština česká,
ta je tak hezká, tak hezká...

a při troše fantazie a při určité délce poetova střeva by se dalo i pokračovat.

jsem studovana zaba mici
a potrpim si na mluvnici,
moc veci delam jedine
jen kvuli spravne cestine.
vylezu treba z kaluze
a jdu se divat na plze,
to proto, ze bych v kaluzi
hledela chybne na plzi.
(a je to fajn i kvuli tomu,
ze plzi rada, u sta hromu.)

Pověz, milá žábo Mici,
co potrpíš si na mluvnici,
co mám dělat s těmi plži,
kteří se tu stále plží?

Je jich hodně, žábo Mici,
v létě je to na palici.
Přemluv prosím všechny (plži)
ať se někde jinde plží.

Když vylezeš z kaluže,
nedívej se na plže.
To je přece času ztráta,
to ti neřek žabí táta?

Pokud vím, tak žáby, Mici,
co potrpí si na mluvnici,
mají také rády (plži),
slastí se jim očka mlží.

A tak milá žábo Mici,
vykašli se na mluvnici,
snídej, večeř, tyto plže,
šneky, také hnědé mlže.

Ještě dotaz, milá Mici,
co potrpíš si na mluvnici.
Jaký jsi druh žabičky?
Také kvákáš z tlamičky?

Jsi ropucha či rosnička?
Jsi zelená jak travička?
Potrpíš si, milá Mici,
na fyziku, na rovnici?

moooc pekny

jj, plzi jsou svine...

z údivu. Básničky vlastní i nevlastní. Tu od Giussi jsem si už opsala. Procvičujeme "r". Ta od Petronily je taky dobrá ale nevím, jak by prošla ve školce.