vochočený ryby!!!!To vám tedy fakt závidím. A ty kachny jsou taky vochočený???

i durman i straky a sousedi...To je míšo fakt nádhera. Ono je znát, když má zahrádku člověk
u baráku a ne u chalupy. Máte to u vás kouzelný, nic přeplácanýho, nic jen na efekt, chválím a tiše závidím. Rozkvetlou zahrádku pošli, ať vidím, jak to správně vypadat.
A co kačenky - ty taky asi nepečete, žejo.

opravdu nádhera, je opravdu vidět s jakou láskou je to všechno tvořené a opečovávané,..moc krásný! díky Míšo!

Původně jsem měla v úmyslu poslat taky pár fotek našich latifundií, ale teď se hluboce stydím za tu naší neuspořádanou džungli.
Jak píše wendy, je znát, jestli máš zahrádku u domu, nebo sad s rekreační, užitkovou a okrasnou částí zahrady u chaty. To akorát v pátek přijedem, za víkend jakž takž traktůrkem posekáme trávu, trochu vypleju zeleninu a kytky, sesbírám amerického brouka v pyžamu, co bydlí na bramborové nati...a je konec víkendu.
Ve chvíli, kdy to tam konečně vypadá upraveně, nakládáme bagáž a kočky do auta, a směřujeme k domovu, abychom příští týden začali zase u toho sekání trávy.

Teda Míšo, klobouk dolů! Nádherná zahrada a ten rybník, ten vám tuze závidím. Kamenná koryta, zimní zahrada, ten babiččin plůtek je nádherný ... hned bych se přestěhovala k vám... Hm, to asi ne, ale pošlu nákladák a něco si odvezem, ju?

není čas se kochat. Na naší zahradě-džungli se aspoň tráva nemusí nikterak šetřit, je to takový lesopark, však to sem Daniela taky prskne. Kdybych to měla u domu, tak by mi to nedalo a pořáde bych to vylepšovala a vytinťávala. Takhle spíš člověk vychutnává ten fakt, že není zavřený v čižáku. Ale klidně to mamčo pošli taky - proč ne ?
Jo míšo máš tam celou zoologickou, všchno to dá práce a starání. Kdo se stará, když lítáte po horách ?

moooc hezké! Moc se mi líbí ten sklípek z kamenů. A rybníček s dřevěnou lávkou. Tam by se dalo i veršovat - čili inspirace, že jo?

Ono to na fotkách vždycky vypadá líp než ve skutečnosti. Není vidět tu pampeliška, tu bodlák, kopřiva, přeslička, svlačec či jiný neřádstvo.
Wendy, když odjíždíme pryč, stará se vždy jedno z našich dítek. No, stará... Zahrada si žije svým životem, což o to, ale horší je to s kytkami v truhlíkách a květináčích. Naši mladí totiž zalévají stylem: týden nic, pak si vzpomenou, že už se budeme vracet, a tak chrstnou ke každé už skomírající kytce kýbl vody. Takže pak máme úhyny, přežijou ty nejotrlejší.

Kachny jsou ochočené, ale ne že by se nechaly hladit. Přijdou až ke mně a žerou mi z ruky, to jo. Teď už se přestaly bát i ty mladé a také se nechají krmit. Tuhle byl u nás jeden kamarád a ten když to viděl, chtěl abych mu tu kachnu chytila, že si ji upeče. Vůbec nemohl pochopit, že krmíme nějaká zvířata, aniž bysme z toho měli užitek. Pro něj to jsou prostě zbytečně vyhozené peníze. Jenže jak bych to mohla udělat? Zabít zvíře, které si ke mně vytvořilo důvěru? Tuhle dlouze získávanou důvěru zklamat, to bych prostě nedokázala. A už vůbec ne jen kvůli nacpání si pupku.

Strejdo, jak bylo na cestách?

roztomilá, útulná zahrádka

já takhle skoro z ruky krmím kachny na našem rybníku Biřičce. Jsou kouzelné a mají pořád hlad. A labutě, ty když jsou hladové, klidně přijdou na břeh a šacují ti tašku a deku. To není moc příjemné, jsou to přece jenom velicí ptáci. Ale stejně bych je taky nesnědla...

Zahrádka krásná, taková vymazlená - já mám sice zahradu u domu ale na ten náš lesopark nějak nestačíme:-(( Dětí se týká jen volejbálek na hřišti - ale abych byla spravedlivá, je fakt, že moc doma nepobudou a my když se vrátíme vyjímečně brzo z práce, zaručeně leje. A pokud se k tomu přidá pár víkendů mimo, je o prales místo záhonků postaráno.
Co se domácí havěti týče hlásím psa - labradora, v současnosti 8 koček - 3 jsou jen na výchovu, 2 suchozemské želvy, činčiláka a prababičku morče. Děti jsou čím dál tím víc z baráku, tak asi abych se měla o koho starat
Zvířata nekupujem, nějak se nám vždy "přihodí". Že na vesnici pěstujem jen mazlíčky a ne "užitečná zvířata" naši sousedi za 9 let co jsme tu stále nějak neskousli - holt nezapadáme do průměru.

ty latifundie jsou tak krasny.. uplne z nich dejcha pohoda... Jenom mi vrtaj hlavou ty kacky - ja mela nekolik bilejch i malardek a vzdycky byly monogamni = na koho nevysel stalej partner/ka/, ten sice zil v hejnu, ale sam. To teda ten vas kacer musi bejt peknej Cassanova!
No a vodu, tu ti teda zavidim!!!

Se mnou je to tak, že nejprve se mi nechce, žádné předcestovní těšení se nekoná, spíše naopak, ale když už jsem tam, tak se mi tam moc líbí. Némlich to samé jako loni. Co loni, jako vždy.
Dcera měla 14 dní dovči, z toho týden byla doma a zde, na chajdě, odkud jsme pořádali výlety na kolech kousek za hranice. Okruh tak kolem 20ti – 25ti km. Tam jsme trošku poseděli a jeli zpět. A každý den jiná trasa.
No a další týden dovolené dcera obětovala rodičům a letěli jsme s ní do Londýna. Že prý se musíme i my, dříve narození, opět zrekreovat. A tak jsme se rekreovali. Tentokrát jsme ovšem vynechali centrum Londýna, protože tam už to znám z minulých návštěv a je to tam pořád stejné a pořádali jsme raději výlety do okolí a do přírody. Měli jsme kliku. Počasí nám přálo až na jeden den, ale to se odpoledne vyčasilo. Jeden den jsme jeli lodí z Westminsteru do Greenwiche. Pomalu, procházkou, jsme došli až nahoru k observatoři. Tam jsem se se ženou i s dcerou vyfotil, a pro obveselení i tak, jako rozpolcená osobnost. Rozkročmo. "Kolega", nic nevnímaje, vznášel se přesně nad poledníkem. Jednu nohu jsem měl na východě a druhou na západě. A nevěděl jsem kam...
Prohlédli jsme si starou observatoř, občerstvili se, protože mě to bez kafe a bez piva nemyslí a vydali se stejnou cestou, po Temži zpět. Další den byl delší celodenní výlet, po dálnici M4, na severovýchod, do městečka Henley on Thames. Tam si dcera půjčila motorový člun, nechala se poučit od půjčovatele a vyrazili jsme po Temži sami. To byla nádhera. Chvíli řídila ona, pak já, ale dokonce se nechala přemluvit i moje žena. Nejprve se vymlouvala, že prý nebyla poučena co smí a co nesmí, že prý mu nerozuměla, ale nakonec se přece jen posadila za volant. Přidala plyn, předek člunu se nadzvedl a vlasy jí vlály ve větru. A přitom jela krásně rovně. I po silném pivu. Tam jsme byli až do večera. Další den jsme šli do Richmond parku, kde se volně pasou stáda velmi krotké vysoké zvěře a tam jsme si udělali piknik v trávě pod stromem. Nádhera. Samozřejmě, že jsem věnoval i čas nutné údržbě bytu dcery a žena zase zahrádky, kde jsme mezi obrovskými bobkovišněmi a rododendrony objevili i dvě chudinky, asi dvoumetrové palmy. Tak jsme je vysvobodili z pralesa a dodali jim trochu slunce. Já jsem pak posekal zahradu, sedl si ke své kávě a pozoroval jsem nad sebou nízko letící obry, které šly jeden za druhým na přistání. No a při loučení na letišti se oběma ženským orosily oči. Jako vždy. V Praze pak – teplotní šok, z 23 na pouhých 15 st. a slejvák.
Bylo to hezké i příjemné zpestření tohoto mého, stále pracovního, jednotvárného, horalského, způsobu života.

viděla jsem krmit z ruky spoustu zvířat, ale kapra teda ještě neee....to je super... Už se nedivím, proč se ten Hliník přestěhoval do Humpolce...

daj se taky třeba pohladit, nebo pochovat?

takovou tu babiččinu, dělanou se srdíčkem na dlani a s láskou.

Tak Ti řeknu mám ústa jak váš kapr a říkám si "Ty bláho" čí to bude?Podle prvního obrázku plůtek s keramikou jsem tipovala Inku a pak čtu,že zahrádka je Tvé rodiny.Dojem ze zahrádky?Cítím z ní pozitivní energii,pohodu. vodníci asi u Vás na Vysočině frčí vid?Příbuzný od Pelhřimova už vyráběl dva a kapry též mají a nezabíjejí.Taky Ti závidím olověnec /hořcový stromek/ kvete nádherně.Jen si tak říkám-kolik té Míše asi zabere času zalévání, truhlíků tam je požehnaně.Vloni jsem měla v závěsných květináčích aztécké zlato je moc vděčné,neublíží mu ani lijavec při bouřce.Bohužel obchodníci už mají ceny sazenic přemrštěný a tak letos to bude slabší s truhlíky.Za to se brzy na dně skříně začnou objevovat věci na miminko,bude první vnoučátko a náká korunka bude třeba.

Strejdo, to sis to tam musel náramně užít. Cestu na člunu po Temži ti závidím, to mohlo být super.

Alčo, letmo pohladit kapra lze, ale že by sis ho chytla do ruky a pochovala, tak to ne. Ovšem chytit ho do podběráku, to by byla brnkačka. Jinak bys nevěřila, ale takové "kousnutí" od kapra není nic příjemného. On tedy nemá samozřejmě zuby, ale takovou nějakou zkostnatělou chrupavku, a když tě čapne za prst, docela je to cítit. Takže strkat prsty u nás v rybníku do vody nedoporučujeme - kapři jsou stále hladoví. :-)

Mio, olověnec a hořcový stromek jsou dvě různé rostliny (mám obě). Olověnec má drobné bleděmodré kvítky v takových jakoby klasech, hořcový stromek má květy samostatné a tmavě fialovomodré. Zatímco olověnec kvete hojně, hořcový stromek je na květy skoupý, vlastně mi bohatě kvetl jen první rok, co jsem si ho koupila (asi řádně vyhnojený).
S tou péčí se to má asi tak, že každý den, pokud je hezky, přijdu z práce, dám si kafčo a cigárko, a pak už jsem celé odpoledne až do večera na zahradě. Ty fotky tady jsou vlastně jen určitý úsek, jinak mám kytky kolem celého baráku a ještě zeleninovou zahrádku. Já to ale neberu jako práci, spíš zábavu. A jsem ráda venku, když svítí sluníčko, tak by mě doma nikdo neudržel. No a pak se nahromadí třeba tři vrchovaté koše vypraného nevyžehleného prádla, prach na nábytku už je zřetelný na pohled apod. - a to pak doháním, když prší.
Na vnoučátko se těš, budeš si to užívat. Kolegyně v práci se teď stala čerstvě babičkou a je z toho naprosto - jak to říct slušně - vykakaná. :-)

máš pravdu.Už jsem si vybavila foto z katalogu S..L /abych nedávala reklamu/olověnec tam byl u branky bohatě kvetoucí,tak já bych chtěla hořcový stromek.

dlouho jsi tu nebyla, už jsme si s Miou mysleli, že jsi v tom Irsku zůstala. Tak co, připravuješ pro Kudlanku nějakou reportáž?

Ted na ty obrázky znova koukám a napadá mě,že ještě žádnej chlap nevynalez elektrickou nebo benzínovou škrabku na plevel Pro sebe už mají sekačky a kosy na pohon Inko už se těším na "cizinu",ráda si počtu.

to jsi mi připomněla, že můj tchán byl jedinej chlap, kterýho jsem kdy znala, co plel zahrádku.

nemám co dodat, je to krása, kdo je přes zahrádky, cítí to z těch obrázků všechno naprosto jasně.Skutečně závidím.

jakožto obyvatelka panelového bytu mohu jen závidět, jsem také příznivce zahrádky babičky kořenářky. Umím si představit, kolik práce zahrádka obnáší. A na zahradní architekty se vykašlete - oni s Vámi nebydlí...

fakt moc hezký,přirozený.nepřeplácaný...a je za tím vidět ta spousta lásky i práce...

jsi zpátky? Už jsem přemýšlela,jestli jsi v pořádku,když ses tu moc neukazovala...

ještě kafíčko a je to lepší než lázně.... ,
kolik má zahrada metrů? - jen pro představu

jsem snad zpátky, i když dnes jsem zase celé odpoledně prospala, je tu vichřice a divno, každý spí nebo ho bolí hlávka.
Ivčo, a co Tvoje minizahrádečka, všechno vzešlo?
Tohle tady, co poslala Míša je nádhera,krása, ale chce to pracovníky a denní péči, nebo alespoň skoro denní Moc bych to také takhle chtěla mít. I s tím rybníčkem a kapry..
Ivčo zatím pa I.

jsem úplně ujetá na vodní plochy, takže Tvoje jezírko a rybníček, to je balada pro mou rybí duši Ty rostlinné závěsy u jezírka! A zpracování kamene a včlenění do zahrady! Úplně jsem z toho paf! Takoví šikovní lidé jsou na Vysočině?
A ten Tvůj průvodní text mne moc mile též pobavil
Obdivuji, že to stíháš všechno udržovat, já už latifundie nestíhám a už vůbec ne tak, jak bych chtěla. Ale mám úplně stejnou zkušenost, jak tu někdo psal, že na fotkách to, když je to šikovně vyfoceno, vypadá lépe, než v reálu
Iris ahoj, holka, jak je?

a to je jen dobře. Nikdy se mi nelíbily ty stejnakosti od zahradních architektů a marně vysvětluju že to těm lidem fakt, ale vážně nezávidím, mám jen jiný vkus.
A taky si myslím, co to dá práce ! Že Míšo ?

celá zahrada má cca 1200 m2 plus rybník.

Evi, o té klamavosti fotek jsem to psala já a fakt to tak funguje. Na fotce máš Průhonice, v reálu zarostlou džungli. :-)
Jinak všechno pintlich udržovat nestíhám, obzvlášť pak v těch letních měsících, kdy na víkendy jezdíváme pryč anebo pak vyrazíme na dovolenou. Sekání trávy má na starost manžel, rovněž udržování plochy kolem rybníka, tj. regulaci bujících vodních rostlin. A šikovnej je především on, s tím já nemám nic společnýho. :-)

Wendy, práci to dá. Ale práce má výrazný podíl na polidštění opice. A tak je to třeba brát. :-)

ty vodní plochy závidím. Nejradši bych z celé zahrádky udělala jezero, vody na to ve studni dost, okolí to sice chápe, ale zavile trvá na vyšším podílu suchozemě. Nejradši bych bydlela na hausbotu na řece.

snad i líp, ale pořád se mi nechce.....bleble, ani blebleble, ani bleblebleble udělat, když má splín - jak zpívají Ebenové v písničce o smutném čertovi.Ale čtu a bavím se, tohle tady je moc krásný kousek země, balzám pro oči, duši i představivost.
Jenom když si vzpomenu zase na ty MÉ latifundie, pojímá mě děs... Ahoj

vypadá stejně děsne v reálu i na fotce. Růžové kvítky odvál vichr, takže ani ta vrba už nekvete - ale - rajčata dosud nechcípla - dokonce snad i vykvetou