to musim vecer predvest svym borderkarum!!!
starsi dcera tuhle naucila alika foukat bubliny, ale koukam, ze ma jeste rezervy

už mi to též přišlo na e-mail.. Obdivuji práci ovčáků a jejich psů.. Tohle je nádherná a vtipná presentace jejich umu.. Můj pes je též ovčácké plemeno, dokonce blízce příbuzné borderám,ale zatím se tak neprojevuje ( a bohužel myslím, že ani neprojeví). Když jsem ho poprvé jako malého čokoládového štěníka vzala na vzdělávací výlet kolem kravské ohrady, byla jsem zbaběle opuštěna (poté co se zvědavé kravky daly do pohybu)a proběhl můj životní sprint za kuličkou s ušima v dáli, rychlostí světla mizící za obzorem.Dohnán byl tehdy v bezpečí chodby naší bytovky, kde s laxním výrazem čekal, až též pochopím nebezpečí a otevřu dveře k jeho pelíšku.. Vzdala jsem tedy své i jeho ambice v této oblasti

že kdyby měli udělat velkej nákup,uvařit večeři,zapnout automatku,vykoupat děti,umýt nádobí,zkontrolovat úkoly,vyvenčit psa,přečíst pohádku na dobrou noc,vyžehlit,zašít drobné prádlo a přes net zaplatit účty,ani by se jim do toho hraní moc nechtělo...

Klidně bych těm hračičkům odpustila všechny domácí práce, když jsou schopni zorganizovat takovouhle show. Kdyby nebylo těchhle cvoků, život by byl šedý a my bychom se prouklízely, provařily a prožehlily...k smrti.
Tihle pánové neznají slovo nuda.

No jo. Mužský.
# #
# # Ti nestárnou.
# # Šediny je zdobí, brýle jim svědčí,vrásky jsou sexy.
# # Žádné křečové žíly.
# # Žádná celulitida.
# # Žádné klimakterium.
# #
# # A pak z ničeho nic zdechnou.
# # (Věra Chytilová)

tak tohle je naprosto úžasný! kéž bych si to zapamatovala! patří to sem, neboť o tom to přeci je! Hračičkové hrajou si od narození až do zdechnutí a jak napsala Ivča, tak my jsme jen donáškový, prací, starající se servis s bonusem! Jako kdybychom před čtrnácti dny vylezli z jeskyně, prostě FURT stejný!

mně osobně by vyhovovalo daleko víc, kdyby hračičkové zuklízeli, leštili, bleštili, žehlili apod - a my jsme si mohly hrááááát!!!!

ty z těch světýlek musejí mít nervy v kýblu.

Alčo:

Překvapilo mě, že nikdo nezaregistroval, že se jedná vo reklamu a tudíž je velmi pravděpodobný, že v onom klipu nekoukáme na záznam reality, ale mnohem spíš na ukázku filmařskýho a trikovýho umění. Ale budiž, krásný to je.
Co mě navopak nepřekvapilo vůbec, je styl části komentářů: Když někdo něco vopravdu umí a já ne (a mám z toho mindrák), když je to navíc chlap a já ne (a mám z toho mindrák), tak to jeho umění místo pochvaly shodím nějakejma tzv. vtipnejma kecama. Těch pár řádek na pisatelku dycky tolik prozradí...

já nemám pocit,že by tu někdo shazoval někoho,kdo umí víc...Já osobně svým příspěvkem chtěla říct jen to,že chlapi opravdu mají ve svém životě tak nějak víc času na hraní...Kolikrát bych si tak ráda se svejma klukama mnohem víc hrála,ale pro domácí povinnosti(když byl tatínek zaneprázdněn hospodou a podobnými aktivitami)na to nebylo tolik času nebo pak i sil...člověk byl rád,že sebou bacil do postele...A myslím,že je víc ženských,který to měly taky tak...ale už jsem se poučila..snažím se udělat si víc času na zábavu...ale to až teď,když neskáču kolem chlapa a nedělám dokonalej servis..

jen mi ten citát přišel vtipnej.A asi víc lidem. Prostě - máš asi potíže se sebereflexí, nebo co. Nicméně i já považuju cvičení oveček a pejsků za lepší zábavu než luxování, úklid, či žehlení.a taky mně maně napadlo, kolikpak času tihle úžasní hravímpánové pak byli schopni věnovat svým ženám a péči o své děti.

to bylo jen konstatování faktu. Asi máš potíže nejen se sebereflexí, ale i s pochopením psanýho textu, ale nic si z toho nedělej, tak tomu je u většiny populace.

trochu si rejpnu - ale KDO TĚ NUTIL dělat DOKONALEJ SERVIS? To jsi nemohla být trochu zdravý sobec už od začátku?

Nedávno jsem prvně v životě viděla starý film Vražda ing. Čerta a zůstal mi nad tím rozum stát. Paní Krumbachová si tím evidentně vyřizovala s někým účty, ale moc jsem nechápala, proč ta ženská neustále pečuje o chlapa, který ji nestydatě zneužívá a ani se moc nesnaží to zakrýt, proč ho nevyhodila okamžitě, ale neustále mu vyvařovala, svůdně se oblíkala - a pak ho nakonec zavraždila. Heslo filmu - lepší sněžný muž, nežli žádný muž - taky není zrovna mé motto.

luxování, úklid i žehlení nejsou takové činnosti, aby se zhroutila rodina proto, že se dá občas přednost něčemu jinému.

je dobré vzít to z druhého konce, tj. že domácí práce jsou až to poslední důležité v životě. Protože fakt jsou to nejmíň důležité :-) Děti máme na chvíli půjčené a proč je mít a pak jejich dětství strávit úklidem, žehlením a vařením. Špagety s trochou dušené zeleniny můžou být klidně 3x týdně, jednou sypané sýrem podruhé ořechy potřetí petrželkou, bez polévky se taky v poledne dá obejít, obzvlášť od května do října, uklízet pro zdraví ne o zdraví, prádlo dobře pověšené se nemusí žehlit, atd. Utřídit si prostě priority a říct si, že až se děti rozletí z domova do světa, stačí 25 km, a budou doma 1x za 14 dnů a nám bude 50, 60 a víc, tak budeme trávit doma víc času a můžeme domov pucovat do aleluja, ať jdeme do futrálu v uklizeném. Ale proč rajtovat kolem domácnosti když jsou doma dva tři malí člověci a od 0 do 7 let se mění takovým fofrem a jsou tak kouzelní, že je škoda to věnovat něčemu jinému. V 10-12 už to nepůjde, často dají přednost kamarádům před rodiči. A zase ten získaný čas je škoda věnovat domácnosti. Ono to taky funguje tak, že když je člověk doma, vidí spousty práce, co by se dala udělat a řekne si, že pro tu práci nemůže jít přece ven na kolo apod., protože kdo by to udělal. Ale když se prostě sebere a jde na to kolo, nebo cokoli jiného mimo domov, zahrádka, tancovat, psi, to je jedno, a přijde domů večer utahaný jak kotě, je mu fajn, dá si sprchu, spráská fofrem něco na pávni k večeři a konečně si přečte noviny nebo týden odložený časopis, tak v tom přítmí a únavě ten koš s prádlem nebo tři měsíce nemytá okna ani nevnímá. Prostě se sebrat a jít dělat to, co chci a co v 70 určitě dělat nebudu, a to ostatní se nějak zvládne.

vím o čem píšu, mám s tím osobní zkušenost, při prvním dítěti jsem měla strašný fofr a ještě jsem brzy chodila na brigády kvůli penězům atd., mateřskou jsem v podstatě neměla. S druhým jsem si užila 4 roky, dotáhla jsem všechno co jsem potřebovala, řidičák, školu, další věci, ale pořád bylo spousta času - to víš, venkov a hodné klidné děti, které strávily půl roku venku hraním s ostatními, takže se chodily domů akorát najíst a vykoupat. Takže jsem se přistihla, že myju okna každý měsíc, peču 22 druhů cukroví, že v ro. 94 ! látám ponožky tak pečlivě, že mi děravá pata spolkla celý díl s Džejárem a Bobbym (nikdy si nevzpomenu, jak se ten seriál jmenoval), atd. Pekla jsem obden a vařila denně, občas i snídaně na vidličku, takže brzy lezly rodině teplá jídla krkem a toužila po housce se salámem :-) No, děti byly malinké, domácí servis jim prospěl a dneska na ty časy občas vzpomínáme :-))
Na druhou stranu, když se to ddělá jak jsem popsala o komentář výše, tak pak přijde víkend, kdy se ani nikam nejde, ani nikdo nepřijde, a člověk se docela s chutí pustí do nastřádané domácnostní práce.

tvůj muž? a ty sis fakt mohla celou neděli vymýšlet voloviny a hrát si s kamarádkama? A muž dělal ty nastřádané domácí práce a postaral se o děti? A jaktože se ti nastřádaly, když teda nejsou důležité, a tudíž se tedy dělat nemusí? A proč takové blbosti vůbec děláš? Proč radši necvičíš ovečky? A proč vlastně vůbecd něco vaříš...a proč žehlíš nakonec to prádlo zase ty?

člověk si ty priority srovná časem a věkem...Já měla první dítě chvíli před 21.narozeninami,chtěla jsem být ta dokonalá žena,co ukazovali v televizi,ha ha(seriál Dallas,mimochodem).Do toho jsme bydleli s tchýní a tchánem,kteří měli patent na rozum,takže jsem musela pořád poslouchat,co a jak se má dělat,co a jak dělám špatně...,spoustu věcí jsem dělala,abych měla klid....žehlila jsem tenkrát úplně vše krom ponožek apod.Do toho jsem později ještě studovala po nocích vysokou.Nemytá okna a spoustu jiných věcí jsem musela přehlížet i tak... Ale děti jsem nešidila,snažila jsem se jim vynahrazovat ,to,oč je obíral tatínek gambler...
Dnes žiju jinak,víc v klidu a spokojeněji...Jako babička za pár let určitě budu mít víc času na hraní,už vím,jak si ho udělat...

nějak nechápu tvůj poslední komentář...

Jinak já už taky přišla na to, že čas se dá využít lépe a spokojeně a tak díky domácím pomocníkům a novým prioritám raději vezmu kolo, kočárek a hurá ven, nebo si lehnu na zem k malé a hrajeme si a smějeme se... a když přijde táta, tak si lehne k nám a nechá se tahat za vlasy, vousy a jiné části obličeje a směje se s námi a nezlobí se, že nic nedělám a jen se válím... a je to paráda... kdo nezažil, nepochopí... nebo nechce pochopit...

"jaký člověk" - ten, který je doma a který to obvykle dělá. Měnilo se to postupně jak rostly děti, přibylo ubylo zvířat atd. Zahradu jsme měli vždycky, ale pro mě byla jen na grilování a opalování, jahody, rajčata a hrášek pěstoval muž, protože ho to narozdíl ode mne bavilo a po náročném dni plném lidí, práce a problémů s firmou si tam krásně vyčistil hlavu. Co si pamatuju, tak jsem plela a okopávala dvakrát. Na druhou stranu jsem ho nehonila do pečení cukroví, zašívání prádla a žehlil jen v mém šestinedělí :-) Teď je ze zahrady tankodrom kolem domu, ale třeba stromy kvůli stavbě pokáceli, pařezy vytahali a parcelu připravili chlapi o víkendech, protože najímat si na to firmy by se prodražilo a naši zaměstnanci si o víkendu musí taky odpočinout. Takže když celý víkend stráví kluci takovou prací, tak by mi bylo trapný se válet u kafíčka a čekat, že někdo z nich ještě uvaří, vyžehlí, vytře. Když jsou doma, má každý svoje, pravda je, že jsme doma dvě dospělé ženské a některé práce nám jdou lépe od ruky, takže si je raději uděláme samy a po svém. Oni radši zapojí a správcují každou technickou hračku doma, a ne radši, ale smířeně luxují, uklízejí nádobí z myčky, třídí a vynášejí odpady a do aut doplňují olej, vodu. Když byly děti malé, jejich tatínek běžně máchal skládal pleny, luxoval jedině on, myl utíral nádobí když jsem předtím vařila, prach a vytírání jsem dělala já, schody taky, on zase drbal koupelnu a záchod, děti koupal častěji on, já zatím chystala večeři, někdy naopak uvařil večeři a já koupala a četla pohádky, dokud jsme čistili koberce sami, tak zaklekl dvakrát do roka a drbal koberce, jeli jsme každý z jedné strany bytu proti sobě, on toho vydrbal víc, protože měl širší záběr :-) V noci během týdne jsem k dětem vstávala já, protože vstával brzy, o víkendu on, abych se dospala.
Běžně jsem si vzala auto a vyrazila někam s kamarádkou, sestřenkou apod., zatímco tatínek vzal děti na fotbal, který ony rády, jelikož tam si mohly dát opékanou klobásu jaká doma nebyla a hrát si v dětském koutku s ostatními dětmi a po fotbale šly na kreslené filmy do kina, třeba. No a zase když jsem se dozvěděla, že by mohl jet na první fotbalové něco jako soustředění do SRN, tak mě nenapadlo říct nic jiného než koukej jet, totéž když vypadne se starou partou na vodu nebo na fotbal do Londýna.
Když se práce nastřádají, tak je udělá teda ten, kdo je dělá obvykle a komu jdou. Když se nastřádá práce kolem domu, protože jeden víkend se slavily narozky, druhý přijela návštěva a třetí byl sportovní od pátku do neděle, tak ten čtvrtý jdou a zaberou a udělají to v jednom tahu. Když se nastřádá žehlení,protože dcera měla tři týdny všechno možné kromě školy a jaksi jí nezbyl čas, tak pak žehlí třeba dva obří koše najednou, ale nevadí jí to, protože si to tak zorganizovala a nepřišla kvůli pravidelnému žehlení o výlet s klukem nebo sraz s kámoškou nebo na kurz němčiny.
Ovečky necvičím :-) proto, že mě to nebaví, cvičím své psy, ale důležitý je, že na to, co mě baví, si čas udělám, což je teď už asi dva roky hlavně náš nový dům.
Co jsou "takové blbosti" - jako vaření, úklid atd.? No jsou to blbosti, ale nutnosti, a děláme je teda všichni, celá rodina.
Prádlo nakonec nežehlím zase já, protože už roky ho z 85% věší, žehlí a skládá dcera, my jí k tomu pořídili sušičku, tu si moc pochvaluje :-)
A proč vlastně vůbec něco vařím? protože rádi jíme, rádi jíme vařená jídla, rádi jíme vařená domácí jídla - protože mě většinou vařit baví a když zrovna nemám chuť, nebyl nikdy problém dát doma k večeři chleba s máslem, plátkovým sýrem a rajče, a neměl s tím problém ani alfa samec :-))
No, a nejvíc se těším na pátek, protože máme oba volno a razíme na náš první letošní dopolední piknik u řeky. Udělám těstovinový salát s olivami, kuřecí nudličky se švestkami a ořechy, pikantní vepřové nudličky, opečené tousty, kafe do termosky, džus s vodou do druhé termosky, on sbalí víno, deku a odpuzovač klíšťat a ten pocit, že lidi jsou v práci, děcka ve škole a my jsme za školou, ááá. Páteční úklid provedeme v odpoledních hodinách, a všichni, Aleno, u nás to tak funguje, pokud teda nepůjdou chlapi přesívat písek nebo tak něco.

Do toho jsme bydleli s tchýní a tchánem,kteří měli patent na rozum,takže jsem musela pořád poslouchat,co a jak se má dělat,co a jak dělám špatně...,spoustu věcí jsem dělala,abych měla klid....

chápu, u nás na vsi je to dost časté a ty holky jsou kolikrát víc na nervy, někdy skoro s nervama na hadry :-( z toho soužití, než z práce a povinností. Zpočátku se snaží trochu přizpůsobit zvyklostem rodiny, do které se přistěhovaly, přivdaly, ale když není úplně soudná tchýně, tak nároky narůstají a pak slyším "nejradši bych se na to vykašlala, ale Martinovo máma by zase remcala, tak to udělám". Toho jsem naštěstí byla ušetřena, asi by mě z toho kleplo, ani by nemuselo jít o tchýni, naše mamka by byla totéž, tedy v té plné palbě sil od 45 do 55 :-) na druhou stranu jsem neměla hlídací babičky, protože jedna zemřela před dětmi a druhá pracovala ještě dlouhá léta na plný úvazek.

taky se mi osvědčilo nečekat, že druhého napadne udělat něco, co já sama vidím jako naléhavé a do nebe volající. To dělávala sousedka v paneláku, hrozně pracovitá holka, jenže si nevychovala děti k pomoci a manželovi si nemuěla říct, uměla jen do éteru lehce vyštěkávat "ty zadělaný schody zase čekaj na mě, zase musim vyluxovat já, nikoho to nenapadne" , takže byla otrávená a manžel si nakonec našel stejně jinou. Mně nedělá potíž si říct, řeknu prosím tě, mohl bys vyluxovat, zatím umyju schody..no a protože je to normální člověk, tak v nejhorším řekne Hmm, je to tak akutní, luxovalo se předevčírem? já vím, není to akutní, stačí za dvě hodiny:-) Srandovní je, že takhle odpovídají velcí i malí chlapi :-)) já řeknu něco jako že samozřejmě není, taky to můžeme odhazovat nohou do stran...no a je to.

palec nahoru

dík, ale opět musím dodat - není to selankovitá idylka.
Jako aktuální perličku zkopíruju výměnu sms z mobilu a icq s dcerou z předchvíle. Předcházela tomu ranní provozní porada cestou do práce a školy, kdy z mojí strany mj. padlo, že by dnes měla vyžehlit, protože 1) zítra má být větší horko a nebude se jí tuplem chtít, 2) pozítří je pátek a to se opět bude prát a taky se uklidí byt, abychom si večer mohli každý jít po svém, 3) pak je víkend, to jsou lepší věci na práci, 4) po víkendu pondělí a když nevyžehlí aspoň dnešní koš, vyrazíme do ulic do půl těla nazí.
Argumenty uznala s tím, že přijede domů busem už ve 4 a vyžehlí než půjde na rande. Ok. A teď sms:

16.20 Bus mel zpozdeni,prijela jsem az ted!! Vis kolik bude, nez vyzehlim?
16.21 Vim,tak to nech na sobotu.
16.23 Blaznis?
16.24 Neblaznim,nech to teda na patek vecer, po uklidu. Nebo na nedeli.
17.03 Tss, patek !! uz mam vyzehleno.
17.04 Teda, rychlik, vidis,ani to nebolelo A jsi si jista, ze se nektere uterky trika neutekly schovat pred zehlickou k tobe do skrine?
17.15 Tak uz mam opravdu vyzehleno.

bydlení s tchýní bylo kolikrát opravdu o nervy,ale zas musím uznat,že kdykoliv jsem potřebovala,vždy mi děti pohlídala,bylo o ně perfektně postaráno...když jsem se rozváděla,chovala se ke mně tak,že jsem se s ní na čas přestala úplně stýkat,ale po čase se to mezi náma srovnalo aspoň na formální konverzační úroveň,je ráda,když jí čas od času dovezu kluky na návštěvu...ale NIKDY nechci bydlet s rodinama svých synů...nejsem si totiž jistá,jaká budu tchýně...

hele, co blbneš - do půl těla nazí? Trička nežehlím od doby, co mám děti

A žehlit UTĚRKY? To už je fakt škoda času. Proboha, proč to?

tím si asi nemůže být jista žádná z nás :-) ovšem, samozřejmě, já vím, že budu dobrá tchýně - stačí když ony/oni budou na mého chlapečka, holčičku hodní a budou mít pro ně dost pochopení :-))
Tuším, že budu podobná tchýně jako moje máma. Sice doufala, že spolu jen tak chodíme a "nic z toho nebude", ale volbu naprosto respektovala, všechny partnery svých dětí bez výhrad přijala do rodiny, vychází s nimi moc přátelsky a protože zná své poklady, tak v podstatě vždycky chybu nebo skřípající místo hledá spíš u nich, tj. u nás - jejích dětí, než u našich partnerů. I toho, co byl rozveden, dál do rodiny počítá a přátelsky spolu vycházejí, o rodinných svátcích, vánocích apod. je zván a účastní se.

jedna z drobných úchylek, no :-) tak ráda tahám vyžehlené utěrky z komínku :-)

to je taky pravda, i když 12 let co mám myčku, používám utěrky spíš na utírání rukou než nádobí.

Tak to mě vůbec nenapadlo.Já utěrky vyvářím a žehlím a stejně některý potvory sajou málo,utěrky a ručníky jdou pračkou pořád.Ale ty naše maminky měly práce kolem domácnosti nesrovnatelně víc-kolik věcí jde dneska udělat s daleko menší námahou.Kde braly tolik síly a energie ty naše mámy?

pěkně prosím, ta utěrky dokonce škrobí. Je nabíledni, že jsou potom jak prkno a při žehlení se s nimi stráví 3x tak delší doba. Ona si taky totiž potrpí, aby nikde nebyl ani faldíček nebo náznak nerovnosti. Byla takhle vycepovaná od své maminky, kterou zase cepovala její maminka (tj.moje už prababička), která sloužila u Židů. Tam měli všechno včetně vaření s obštrukcema a cirátama, o jakejch se nám dnes nesní ani v těch nejčernějších snech.
Naštěstí se mámě nepodařilo vycepovat v tomhle směru i mě, takže klidně použiju jednu utěrku na sklo i na kastroly. (Z toho by měly všechny ostatní ženy v našem pokolení smrt.)

taky jsem utěrky škrobila :-) dokud jsem neměla myčku a utěrky sloužily na utírání nádobí. Teď už škrobím jen ubrusy, lněná prostěradla co používáme v létě a madeirové a damaškové povlečení, obojí je taky jen na období tropických nocí. Ale nevařím hrnec škrobu jako to dělala máma a bábinka, ale naliju tekutý do pračky. A napařovací žehlička to zvládne bez kropení.