Ale abych to vzala pěkně od začátku... Zdejší nový zámecký pán - tedy současný majitel Vráže - je nejspíš druid. Pokud není opravdu, tak rozhodně svým založením. Dokonale se do své role vžil a nebýt nepředvídatelného "zásahu z hůry"...

     Už během dne se dole v zahradě připravovalo velké ohniště, ve velkém proutěném koši byly naštípané špánky dříví na budoucí malé ohýnky, kus opodál byly umístěny dva barevné terče, do kterých později, pod vedením zkušeného lukostřelce, mohli odhodlaní návštěvníci zkoušet svůj střelecký um; velký stan se chystal na večerní trachtaci. O pár metrů níže byla vztyčena štíhlá májka se zavěšeným věncem.

     Oslavy keltského svátku byly plánované do šesté hodiny ranní.

     Kolem osmé bylo na místě druindského přivolávání jara shromážděno už dost lidí - jak lázeňských hostů, tak místních, tambydlících vrážských.

     U zatím nezapálené vatry se svižně pohybovali tři Keltové v hnědých kutnách, mezi nimi drobná čarodějná havěť (místní dětičky). Opodál v loukách už do tmy zářily dříve zapálené malé hořící hraničky...

     Velký Hlavní Druid se úvodem jal přednášet o historii - o způsobu života Keltů, o oslavách tohoto jejich svátku... a mezitím předváděl, jak se co koná. Měl to velice dobře naučené, přednášel zpatra a ne jen nějaké úsečné poznámky. Jednoznačně - Kelty a jejich život ovládá!

     Jeho malí famulové na jeho přání pak nosili na jím namalované znaky kolem velké hranice kopičky naštípaných dřívek, které pak byly postupně zapalovány - jako symbolické uctění jednotlivých stromových znamení. Vypadalo to na super večer.

     Do toho se v podkresu linula ze stanu zajímavá muzika, pěkná, keltská, lidová...