Dost velký problém byly zatím noci... Já se připravila téměř na všechno, jen na cirkulárku ne...Ano, ta milá příjemná paní se vstupem na své lože proměnila ve vrčící mašinu. Napřed jsem decentně zamlaskala, abych ji jen tak malinko probudila, ale zase ne úplně... Jak to mám natrénované, když náhodou zachrápne můj Jiřík.

      Pche - mlaskala jsem jak Otesánek, ale bez úspěchu. Když už jsem se téměř proměnila v hlasitě chrochtající prase - a všechno stále bezvýsledně, začala jsem tleskat... Nic. Já vám nakonec zoufale bouchala rukou do pelesti, už mi ani nezáleželo na tom, že můžu probudit zdejšího bezhlavého rytíře, ale - neměla jsem šanci... Takže první noc jsem celou probděla. Druhou noc jsem chvilkama i chodila po chodbě, Bílá paní hadr. Odpoledne jsem si od sestřiček vyprosila Stilnox.

     Třetí den byl den báječný, protože jsem byla vyspalá a tak se mi povedlo jakžtakž přežít noc další, v naději na lepší příští: dotyčná paní odcházela domů. Dnes přišla jiná a já teď, co to píšu, jen pevně doufám, že mé noci následující budou jen tiché...