to je nádhera... takových krásných hrníčků a tak hezky nafocených... jo, Inko, ta láska k nim je až hmatatelná....

kolikrát vidím moc pěkný a ráda bych ho koupila, ale říkám si - kam ho dáš ??? Občas ale neodolám. A to je o té potrefenosti, že Inko a Vodoměrko. Já mám i k neživým věcem vztah nejen jako ke kusu materiálu.

Moc pěkné počteníčko.

Mám jen obyčejnou Fábii, ale když někam jedu, poplácám ji po prdeli a říkám, tak jeď, holka...

Padly mi do oka ty tři na fotce uprostřed, ty stejné, jen v jiných odstínech... mají krásná ouška... jestli já nebudu trošku úchylná na ouška? Myslíte, že to jde?

tak to já taky... prvnímu autíčku (červená felicie) jsem říkala rudá sršeň a když jsme to tlačili do kopce, tak já podřazeno na trojku a nohu na plynu jsem s očima na šťopkách tlačila tachometr a povzbuzovala "jeď, holka, jeď, máš na to"... teď své další autíčko jsem pokřtila na berušku (malá suzuki swift třídvéřová) a berušku jsem povzbuzovat nemusela, ta má odpich i bez povzbuzování, no není divu, malé, lehoučké autíčko, tříválec, motor pod litr, ale jede jak o život... zato posledního drobka taky nepovzbuzuju, jen sešlápnu plyn, v motoru to zahučí a drobek se hne kupředu... jinak ho ale nehoním, je to autíčko pro pohodové ježdění, takže si to v něm náležitě vychutnávám a oceňuji jeho jiné kvality, třeba že zvládne i díry na silnici a v porovnání s beruškou nemá kufr, ale hangár... ale úchylná jsem v tom, že když tankuju, tak se ho v duchu ptám, jestli mu tahle naftička chutná a že naplníme bříško a zase se hezky projedeme... tak nevím, jsem normální???

Je vidět,že Ti nechybí vkus.Z tvých hrnečků mě nejvíc zaujal na str.2 žlutý s kytičkami a hlavně na str.4 ty hnědé s vázou.Mám ráda klasické jednoduché věci.Já mám hrnečky všechny darované,takže nejsou sice uplně podle mého gusta,ale miluji je i tak.Jinak se mi líbí u jiných byt plný drobností,ale sama už se snažím mít v bytě minimum věcí,kde by mohl ulpět prach.V Roztokách jak píšeš jsem byla v září plus vaše Okoř,Levý Hradec,Nelahozeves.Chtěla jsem ještě Veltrusy,ale už jsme je nestihli a snad ještě od povodní nejsou ani opravené.Hezký den.

Ted koukám on je to džbán,já napsala váza.Už si v něm představuji zlatý déšt,větvičky břízy,tulipány,...Vloni jsem si vypěstovala a nasušila spousty kytek.Na pěstování kytek ujíždím.Uvidíme,co letos.Chci zkusit i nějaké bylinky.

je z čeho vybírat, což ?

To máš naprostou pravdu.Po smrti maminky si otec našel časem kamarádku,i když zemřel,stále se s tou paní navštěvujeme.Je to velice hodná paní a většinu hrnečků mám od ní.Já jí kupuji spíš praktické věci-drogerii nebo něco z potravin,těch drobností má za celý život už v bytě dost,takže něco dalšího by mi přišlo zbytečné.

Tak takových keramických hrnků mám taky plno, ale kafe ani čaj z nich nepiju. Trůní na policích a parapetech - manžel jim říká "lapači prachu". Až z nich někdy ten prach otřu, tak je taky nafotím a pošlu, protože mám mezi nimi i některé zajímavé kousky.
Závidím, Inko, ten "vajíčkovo-sluníčkový", je to vtipný a milý.

už mám objednané 2 kamarády, ty stejné jen jeden je růžový a druhý světlounce modrý, a ty 3 hrnečky se stejnými ornamety jen v jiném odstínu mají také svou historii. Jsou z Bretaně a měla jsem v kaspe 3 euro, šla jsem kolem nějakého obchůdku kde slevolali a co nevidím 3 poslední hnečky co mě padli do oka, kouknu jeden ks 1 euro, sáhnu do kapsy a vytáhnu 3 eura, tak to bylo daný, jako bych je měla předem připravené, pak se mnou cestovali do Prahy.
Ve Veltrusích jsem ještě nebyla, trochu nestíhám, ale Nelahozeves je krásnej zámek, má nádherně ozdobenou fasádu obrazy černým uhlem, je to nádhera.

porad mi nejde do hlavy, jak si muzes do pullitraku delat "kafickó". Ja kdyz si delam kaficko, tak to je tak na 4-5 loku a ta nadherna chut mi lezi dlouho na jazyku.
Ale kazdopadne mas hezkou sbirku, jenze ja ujizdim na boticky.......

a pak si ho dloooouho vychutnávám, zvlášť když dělám papíry, to se člověk zabere do práce a .... to se velké kafíčko hodí, nebo když se začteš do Kudlanky ... to je také podobný případ

v krátkosti, máš krásnou keramiku. Všechna ta modrá se mi líbí, ty snídaňové kafáče jsou kouzelné. I hrníček s lístečky a modrou miskou jsou fajn. I ty hnědé, i ty... Máš můj vkus. Já mám tedy ráda Maříž, to už jsem psala, ale vyfotit to nedovedu.

Jo a Vodoměrko, na ouškách sakra záleží. Jak mi nepadne do ruky, hrneček je "odsouzen" být květináčkem nebo mincovníčkem nebo ozdobou, nedá se nic dělat.

Inko a ten kytičkový plus jeho kamarádi - nádhera.
Ať vám doma chutná, příští ranní kávu si s manželem dejte prosím na dálku se mnou.Pa

to jsou mí oblíbenci, jinak mám keramiky ještě mnohem více, třeba krásné petrželáky z takové surové keramiky mám ještě v kartonech, také doufám, že baráček brzo doděláme a já konečně vybalím všechno a hezky si to rozmístím. Moc se na to těším.
S těma ouškama je to pravda, některý tak hezky padne do ruky, ale je to stejné i s konývkama, když je u ní nejen šikovné ouško, ale i zobáček nebo jak se tomu říká (nalévátko?), dost konývek cmrndá tak nějak vedle, děsně mě to rozčiluje.
Ten smetanový džbáneček s drobounkýma kytičkama na mléko je zrovna moc šikovný lije vždy tam kam je třeba, ať je plný či ne, je k němu vedle cukřenka, ty jsou manžela, ale mám je moc ráda.

myslíš konvice na čaj? Tak to bývá někdy velký problém. Koupíš krásnou konvici a pak při nalévání cmrndáš kolem nebo naopak nemůžes nalít, když více nakloníš, rozbiješ si víčko a spálíš si prsty.Vím, o čem je řeč. A v prodejně to tak nějak nepoznáš, vidíš krásnou konvičku a jdeš po ní.Je to možná jako s lidmi

Nedávno jsem si koupila zase velkou konvici z Maříže. Krásná na pohled, bytelná, nalévátko (možná hubička?) v pořádku, snad jen trochu těžká. Ale když přičichneš k prázdné konvici uvnitř, cítíš zápach jako je v čerstvě vykachlíkované koupelně. V koupelně to může příjemně vonět, u konvice je to smrad. Určite se to dá časem nějak přerazit, ale už se mi do toho čaje nějak nechce. Ta konvice působí jako sanitární potřeba.
Když jsem u sanitárních potřeb - snad to není zakázaná reklama. Pošlu odkaz na Maříž a zkus si najít (někde v užitkové keramice) nočníčky. Ty by se mi líbily - jenom bych potřebovala už skoro baráček jako máte vy.Ale jeden - dva nočníčky jako květináček by se mi do bytu ještě vešly

Moc hezký víkend s keramikou, baráčkem, pejskem, kočičkou a báječným mužským Ti přeji ze srdce, Inko ahoj

http://www.aokmariz.cz/index.php?lang=cs

což tu Tvou zkusit zalít horkou vodou do ní dát ocet, ten bere pachy, vymývám s tím sklenice od smaradlavých sýrů, lednici, nebo mrazák a funguje to docela dobře. No a s těmi konvicemi na čaj to je teda věc, já měla jednu takovou hezkou, ale když si do ní dala čaj, tak jsem jí vůbec nemohla udržet v ruce, uplně mi klouzala ruka po oušku sotva jsem jí udržela rovně, když jsem z ní nalévala, čaj byl všude jen ne tam kde měl být a když jsem hodně nahnula, tak na stůl vypadlo poklůpko. Byla děsná po praktické stránce, už je rozbitá a není mi to vůbec líto. Fakt, je že v obchodě to vůbec nepoznáš.
Jdu se mrknout ba tu Maříž

naši známí měli takové hrnečky, je to rodina umělců fotografů, každý si tam namaloval svůj, dlouho jsem u nich z těchto hrnečků pila čaj, bylo to strašně milounké.
Také sis už namalovala svůj hrneček Iris? Docela si ten svůj dovedu představit. Jeden čas jsem chtěla malovat na hedvábí, už i barvy mám, jen nějak nestíhám, no do důchodku času dost

ja jsem zjistila, ze maji na konvice s hubickou, takovou asi 3cm nastrcku, ktera se po naliti horkeho! caje (nebo vody) pekne zformuje, prilne a nekape. Je bila. Podivejte se az budete v Ikee.

krásné povídání,krásné fotky a už na pohled příjemné hrníčky...taky bych si nejraděj vozila odevšad další a další,ale není prostor...už tak mi spousta porcelánu leží ve sklepní kóji,protože to nemám kam dát...no,"živé" hrníčky bych tam ale nedala,s těmi bydlím.
A kafe z půllitru piju taky,ale ne po ránu,to by se do mě nevešlo,to až odpoledne,po návratu z práce.Dvě třetiny vody,třetina mlíka. Snesu si ho o 3 patra níž,na zahrádečku u paneláku,koukám na čapí hnízdo a doplňuju tekutiny...pohoda.

že je takové udělátko na konvice, tak to se schválně mrknu až zabrousím do Ikey, díky Baru.
no já už také moc prostoru nemám, občas si sama dám stopstav, ale pak mám zase takovou chvíli jako onehdá a je to hned , i my máme doma porcelánu a keramiky, že bychom ho mohli prodávat, ze 3 domácností jsme udělali jednu a tak to také vypadá. Ale ty své oblíbené stále nějak používám ten v práci, ten na večer k postýlce, ten na kakao, ten na čajík, ten na kávičku....nějak bych se jim nedovedla vzdát, patří ke mně a k mému životu a každý má svou historii a svůj důvod proč ho mám.

vždyť já to o Tobě vím, že jsi šikovná a kreativní, už jsme se bavily o šití a tak jsem to malování hrníčku na Tebe zacílila.
Až ho namaluješ, slib mi, že mi ho vyfotografovaný pošleš.
I kdyby to mělo být až v důchodu

nějak nestíhám, ale musím se Ti přiznat Iris, že jsem se dívala v tom linku, kde si ten hrneček můžeš udělat
No teď jsem se vrátila ze zahrádky, byla jsem s pejskem v lese a našla jsem tam moc pěkné malé stromečky na bonsaje, no a jak jinak to bych ani nebyla já, jsem je donesla domů, pak nasázela do květináčků, navrch dala mech a umístila na zahrádku, mám tam malý doubek, modřínek, lípu a habr. Vypadají moc pěkně jak budu mít chvilinku čas a kreativní náladu, trošku je ostříhám....

tak jak Tě znám, jsi obdivuhodná. Věřím, že všechno co zasadíš jenom kvete a prospívá.
Je to i tím, vyzařuješ štěstí a máš prima zázemí.Jistě to víš a jistě si toho náležitě vážíš, nebylo to hned a zadarmo, viď? Mám z každého fajn osudu nebo dobrého konce velkou radost.

Tak ty prťavé stromky mi Inko prosím vyfoť také, jo?
Hezký večer a hezký víkend, ahoj

Já si na zahrádce hrozně moc duševně odpočinu, ráda se rýpám v hlíně a pak sleduju kytičky, stromky a keře jak rostou a kvetou, dělá mi to velkou radost, mám v hlavě představu o magické, tajuplné, staré, krásné zahradě , ale jsem cvok z lesa vozím staré ztrouchnivělé pařezy, ze zahradnictví a od kamarádů a rodinky vše co mi dají odkopky rostinek... a doma mám od loňska tedy již upravený po stavbě (zbagrovaný holý plácek), na skládce s hlínou jesm našla nádherný menhir, tak už tady také je instalovaný ...tak se pomalinku z toho snažím něco udělat dle svých snů. Tento víkend bych potřebovala založit aromatickou zahrádku, mám tu na to mrak bylinek v květináčcích a květináčích a ještě mrak semínek, tak snad se to vydaří. jinak to ani nejde....

v rostlinné říši, předevčírem mi říkala známá, jestli by jí šikulka nepodřízl na zahradě dvě staré asi 5 ti metrové tůje. Já se podívala na šikulku, šikulka na mě a bylo jasné, že je zkusíme přesadit ke mně, asi je na půlku zkrátíme a vykopeme, tak to jsem zvědavá jak se to vydaří, ale bude to ukrutná práce

Muj den zacina tim, ze nejdrive zajdu na zahradu, to jsem jeste vetsinou v pyzamu, projdu kolem vsech zahonku a pokoukam co povyrostlo, co se dobre uchytilo, zaleju kvetinace, pak zjistim, ze neco musim presadit, atd...... pak jdu teprve snidat a neco delat.
Moje kamaradky o mne rikaji, ze mam zelene prsty, ale ja si myslim, ze jen vic zkousim a kdyz se povede, mam ohromnou radost. Napr. koupenou uz trosku povadlou ruzi zapichnu do zeme a ona se uchuti. Jinak jsem trosku asocialni typ, vsude kde uvidim neco zajimaveho co jeste nemam, tak si kousek vyhonku ukradnu. A vubec nejhorsi je, ze z toho nemam spatne svedomi. Ted mi lezou Kapske hyacinty (Jihoafricka rep. Ty jsem ovsem koupila, jedna cibulka 2 eura) Jsou metr vysoke a kvetou bile az v cervenci a srpnu. Bylo to nove na trhu, tak jsem strasne zvedava.
Tak si hezky uzijte vikend zahradnicenim......

tohle je pro mne smutné téma.
Původem jsem z vily s velkou zahradou. Jako malá a mladá jsem byla zvyklá ráno vstát, třeba v noční košili si sednout na zahradu a dát si čaj nebo kávu - absolutní rozkoš, nemusím to vyprávět nikomu, kdo má možnost to zkusit. Potom jsem se vdala, odstěhovala se do starého činžáku u řeky - byt krásný, ale zahrádka žádná. I když tou řekou končí město a před domem je krásný kus přírody až k řece, není to ono. Děcka jsem musela převést přes silnici, posadit se na lavičku a být s nimi. Samozřejmě - domů vteřinka, pro noviny, pro pití, vyčůrat - co by za to jiné maminky daly..

No a v rodném domě se zahradou po smrti milovaného otce zůstala matka s mou neprovdanou sestrou. Máti je 83 let a těší se výbornému zdraví, ségře je 46 a je s mámou svázaná pupeční šňůrou. V té obrovské funkcionalistické vile žijí samy a mají pocit, že všechno zvládají. Nezvládají, kdo má barák, ví. Takže to všechno začíná padat, uhnívat apod. Na zahradě už je všude jen tráva, kopřivy a možná tak pažitka. Táta se musí obracet v hrobě. On byl takový pěstitel..

Víš, zprvu jsem tam na zahradu chodila.S kočárky na kávu, posedět, něco jsem okopala, něco sklidila. Ale to je totéž, jako jít před barák k řece. Navíc sestra má pocit, že tam je doma ona a ne já a časem to začínalo být divné. Když jsem přišla a natrhala pár jahod pro děti, koukala na mě ošklivě, protoža ona ty jahody plela. Když jsem něco udělala, nebylo to tak, jak ona chtěla - no chápu. Nebudu to tady dále rozvíjet.

Před 10 lety jsem já i manžel zatoužili po domku se zahradou. Jezdili jsme, sháněli, ptali se. Až nám jednou přišel do cesty domek na samotě ve stráni pod lesem. Už jsem tady o tom i psala. Je to vesnička 19 km od našeho města.Domek je vlastně až za cedulí , čili o samotě. Kousíček dál už je vojenský prostor, čili příroda, přenádherná, tajuplná, bere dech - zvláště nám, kteří jsme jen o pár kilometrů dál obklopeni komíny a dráty elektráren. Je to zázračné místo.

Koupili jsme to obyvatelné a zařízené - i když s jiným vkusem. Ale spát a vařit se dalo.K domku zahrada, k zahradě obrovský sad a za sadem už louky a pole. Ráj. Oba jsme se nadchli, manžel nakoupil spoustu nejlepší techniky (sekačky, pily, sekery), nakoupila se literatura o jezírkách, zahradní architektuře, ptácích, krmítkách, chovu ovcí, koz, slepic, psů a koček.Dokonce se měl kopat vinný sklípek ve stráni, literatury mám na to až až.Já si tam skoro sehnala zaměstnání,kluka jsem tam chtěla dát do první třídy.

No nevyšlo nic. Manžel Inko je takový měnič zájmů (a žen..) Nevydrží - tenhle dům je třetí v pořadí - dva předtím jsme koupili, nechali udělat projektovou dokumentaci a pak manžel splasknul a já s ním.

Ale tenhle poslední s celou to nádhernou přírodou kolem, ten se mi zaryl do srdce, tam je mi překrásně, tam se léčím a medituji.Tam jsem sice pohořela se zeleninou a ovocem (bydlí tam příliš mnoho zvířecích obyvatel z luk a lesa..), ale kytičky a dřeviny jsem zvládala. Jen já, protože manžel nakonec splasknul i v tomto případě.

S tou drahou sekačkou jsem ho tam kromě prvních několika let dokopala vždycky až po velikém dohadování tehdy, když tráva už sahala nad kolena (v sadě).Jako aktivní skoro profesionální cyklista závodník musel přeci každý hezký víkend trávit na kole. Napřed se snažil, pak už prohlašoval, že než sekat blbou trávu, radši bude jezdit na kole. Moje argumenty, že po jeho ježdění na kole nic hezkého nikde nebude vidět odmítá. Není to prostě šikula a já Ti toho tvého jen tiše závidím. A všem ženským, které mají chlapy do práce u domu a na zahradě. Jezdím tam, jak jen to jde. Ale sama na to nestačím a kluci mi tam prostě nechtějí, byli už velcí, když jsme to koupili a nevím proč mají k tomu takový odpor. Navíc je jeden větší alergik než druhý.

Inko a já teď po odchodu manžela jezdím do toho nádherného místa za krásou, ale se smutkem v duši a sama. Vidím, jak ten dům už také začíná upadat tak, jako náš rodný, zahrada je nějak větší a větší. Hrozně bych toho chtěla stihnout, když tam přijedu, ale po krátké době fyzicky nemůžu - kdepak porazit mrtvý strom, posekám trávník před domem vypleju záhony nebo zasadím kytky apod. Ale na větší práce mi prostě schází chlap.Ani tu velkou benzínovou sekačku neutáhnu, ani ji nenastartuju - neporadím si.Minulý víkend se mi udělalo úplně šoufl, bála jsem se, že tam zůstanu ležet bez pomoci. Přehnala jsem to a nějak si zablokovala záda, zapomněla jsem se najíst a tak.
Nenaštípám dříví, nesklidím jablka. A nemám si s kým dát při přestávce na odpočinek kávičku. Rozumíš mi, viď? A spát sama se tam bojím.
Když jsem se ptala manžela, co bude s tímhle místem, řekl mi, že ho to nezajímá a nechce ho, že to můžu zapálit, jestli chci.On teď teprve žije a tohle ho dříve přeci naprosto brzdilo.

Takže představy o magických tajuplných, starých krásných zahradách si lechtám u časopisů Chalupář apod. Vydržím do toho hledět jako malá do pohádek. Prohlížím si ty krásné chalupy a domy se zahradami a představuji si z těch fotek jaké to je třeba i dál, za rohem nebo ve sklepě, na půdě..Pouštím uzdu fantazii.Jako malá jsem milovala knížku Květuščina zahrádka - myslím, že s ilustracemi pana Trnky. Tak přesně tyhle obrázky mě formovaly. Ale už se mi asi nepodaří nikdy tuhle vášeň s někým správným zrealizovat.

Opakuje se mi sen - sedím na terase obkopená stromy, kytkami a rodinou. Všechno uklizené a zářivě barevné, kvetoucí. A z terasy můžu rovnou do krásného domu, kde je všechno útulné a čisté, všude jsou řezané kytiky a spousta, spousta krásné keramiky... Jak já bývám šťastná - než se probudím.

No Inko, tohle byla velmi osobní zpověď. Věřím, že mě neodsoudíš za ty moje řeči.
Teď se jdu obléknout, vytáhnu fabii, naložím nějaké věci a pojedu makat - zničím se tam, večer mi bude blbě a budu vědět, že jsem zase nic moc nestihla. A jenom doufám, že cestou nepotkám manžela s milenkou na kolech.

Pozdravuj Tvého šikulu - je to vůbec manžel? Neznám ještě všechny pojmy.. A buď strašně moc šťastná, že Ty se svojí vášní, která je podobná té mé, jsi k sobě našla toho správného člověka a včas.

Inko díky za vyslechnutí a ahoj.

nebud smutna, vsechno spatne je k necemu dobre. Urcite potkas krasne pratelstvi s nekym, kdo tam s tebou bude rad jezdit, aktivne odpocivat a vychutnavat si pohody a klidu. Takovy moment prijde vzdy, kdy ho nejmin cekas. A ja ti to moc preju.

Prace na zahrade je porad, na jednom konci skoncis a na druhem uz je potreba znovu zacit. Vsechno nejde najednou zvladnout, tak to provadej po kouskach a na tu tezsi praci by se klukum zily nezkratily - jednou za cas.
Navic je spousta mestkych lidi, kteri za vypomoc hledaji takove mistecko v prirode a travi spolecne vikendy aniz si lezou na nervy. Treba by to stalo za zamysleni. Vis mam jedny zname, kteri maji obrovskou zahradu a nezvladaji. Takze si udelali u baracku "kus" co zvladaji a ten zbytek je dzungle, kde si to ridi priroda sama....sem tam neco upravi a vubec to nevypada strasne.
Iris, hlavu vzhuru bude lip! Zdravim

po zahrádce v pyžamu a koukám co je nového, také jsem ten typ co nechá na dovolené půl kufru a doplní ho naštípanými rostlinkami, odkopky a semínky , naši říkali, že kdybych zasadila hrábě jistě brzo pokvetou a v Bretani říkali, že mám zelené ruce. Kytičky miluju a ony to asi vědí, tak se jim u mě daří. Ujímání z toho rozhodně nemám též si je uštipjuji, občas o to i požádám, kytičky rostou a nikomu neubyde a i já dávám tomu kdo chce.

Nebuď smutná Iris, buď ráda že ten domeček máš a jak říká Bára, většinou když to nejméně čekáš, tak se objeví někdo ... jsi mladá holka, máš život před sebou, nalaď se trochu pozitivně ať přitáhneš prima chlapa
Šikulka je človíček co mi pracoval na baráčku a moc jsme se skamarádili právě proto, že je šikulka, nad vším přemyšlí a dokáže mé myšlenky a nápady uvést do reálu, nic není nemožné. Stali se z nás velcí přátelé a to tak, až jsme se rozhodli, že budeme spolu pracovat a tak se také stalo, za nedlouho to bude rok co spolu děláme a funguje nám to velmi dobře, přes týden děláme na jiných domečkách a o víkendu doděláváme ten můj. Mít domeček s tajuplnou magickou kouzelnou zahrádkou je můj sen a já si ho prostě splním, nikdy se od toho nenechám odradit, potřebuju žít v kontaktu s přírodou, potřebuju dýchat čerstvý vzduch, cítit jak voní les a tráva, potřebuji chodit do lesa, slyšet zpívat ptáčky a cvrkat cvrčky. Jsem tu šťastná. A když se mi nechce tak, nedělám, ale to je málokdy.
Iris jestli máš chuť tak mi napiš na mejlík: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

jsem na ně také zvědavá, já zase sehnala semínka Stévie, to je rostlinka co sladí, je vhodná pro diabetiky jsem na ní tedy zvědavá, chci si jí zasadit do aromazahrádky.

O tehle rostlince jsem uz slysela, ale jak se podomacky pouziva? To se rozseka nebo nejak rozmelni? To mi totiz neni jasne. Vim, ze se da sladidlo ze stevie objednat pres internet, neni to zrovna lacina zalezitost, ale pro urcity druh lidi s diebetes nebo alergii na cukr, ale i lidi, kteri chteji zit moc a moc zdrave, je to jedinecne. I kdyz pry cukr, jako takovy, vubec nepotrebujeme k zivotu. Kdyby neexistoval, tak se nic nestane. Jenze pak bychom byli ochuzeni o tu bajecnou chut na jazyku.

přišla jsem k nim náhodou, sháněla jsem cibulky šalotky na výsatbuzato dortíčky miluju. Spíš jsem na ní zvědavá, jakou bude mít chuť, vůni, jestli jen třeba jako čajík z čerstvé rostlinky. Moc info nemám, vlastně jsem o ní četla poprvé tady na Kudle. Dám Ti pak vědět.

víš jak se to říká?Přej si a když si budeš přát dostatečně intenzivně,ono se to splní.....Sni a v představách až do konkrétních detailů formuj svá přání....věř a třeba se to podaří...mně se takhle už splnila spousta přání,prostě jednou přijde chvíle,klap,něco se přepne a všechno je jinak,až to bere dech,až člověka mrazí,ale funguje to...

můžu potvrdit :-)

jo, přesně tak, je to jako kouzlo, ale když si dostatečně dlouho přeješ konkrétní věci, stanou se... můžu potvrdit na vlastní zkušenost... až je to neskutečné... ale funguje to...

mám pocit,že stejné je to i s pohledem na svět.Když jsem žila s přítelem,který byl sice hodný,ale vysloveně bubák,věčný remcal,nic mu nebylo recht,necítila jsem se u něj dobře.Všechno bylo šedivé,protivné,já mrzutá,složila jsem se dokonce s nervy. Odstěhovala jsem se,koukám na svět optimisticky a...potkávám pohodové lidi,dostala jsem nabídku nové práce,raduju se z takovách ptákovin jako je slunečný den,rozkvetlá kytky v květináči....a vůbec mi nevadí,že jsem momentálně sama.Užívám si to.A vím,že až si začnu pořádně přát tak .....

to jsou blbý chyby:takových,kytka...

jste všechny zlatý, fakt hodný holky. Před chvilkou jsem přijela z té zahrádky, trochu pojedla, pomyla - a honem na Kudlanku, jak jinak. A tady spousta krásných slovíček. Moc děkuji Baro, Ivčo, Vodoměrko, bb.
Inko díky za emilka - určitě napíšu, jen hledám nějakou fotku k poslání. Aby byla zároveň tematicky kytičková

Vím, že to tak funguje - když člověk k sobě pustí štěstí a dobrou náladu, všechno nakonec funguje šťastně a pozitivně. Ale když to nejde a tlačí se na pilu - nepřijde to. Známá věc. Něco jako "jak se do lesa volá.....".Jenože ta aura té ublíženosti nebo smutku nebo jak to nazvat, ta člověka obklopuje jako smrad a nejde to a nejde odhodit.Už už se vždycky zdá, že je dobře - a najednou něco zaslechneš, uvidíš, vzpomeneš si - a zase slzy.
Ale věřím tomu, co píše Ivča - že to jednou klapne, přepne a bude to.Ale člověk se nějak musí napřed očistit nebo co.

Jo a stévii mám tady u PC, jsou to takové dlouhé suché lístečky jako třeba čaj, zelené a na jazyku je to sladké. Ale nevím, jak tím osladit čaj - vlastně to by se jenom možná nechalo louhovat s čajem? Ale jak osladit stévií kávu, to už je asi nad moje síly
A na krabičce není návod. Ale je tam odkaz na stránky diochi, tam to určitě bude.

Jste prima, ahoj a dobrou noc

Chci Tě jen pozdravit,poslat smajlíka,aby Ti bylo veseleji.

já byla dnes taky na zahrádce, sbalila jsem děti, co byly doma, psa, tátu, pozvala kámošku, a hlavně mísu naloženého masa a grilovali jsme... pes se vyřádil, teď leží a chrápe nahlas, jako pokaždé po celodenním řádění na zahradě, Gabulík je taky řádně vyvětraný a malej Tom je hlavně pořádně najezený... aby taky ne, celý den včera do mě hučel, kdy už naložím to maso a abych ho nachystala moc moc moc...

teď tě to sice obklopuje a v nejméně vhodné chvíli to člověku skočí za krk a připomene se, ale to chce čas, bohužel nic jiného na to nefunguje, a pak to bude lepší a lepší, bude se to vracet méně a méně, až jednou ráno vstaneš a ucítíš, že je to pryč, že už tě to nechává chladnou a slzičky nepotečou... jo, podvědomí je pěkná potvora, uchovává si ty nejmenší podrobnosti a nejde označit a vydeletovat...

Věřím tomu,že až si odžiješ smutek,tak si Tě štěstí najde.Hodný,laskavý muž,který Ti dá pocit bezpečí,jistoty,bude Ti oporou a bude si Tě vážit. Jinak zahradničím taky "fest",ten africký hyacint neznám,scháním liliochvostec nikde není k mání.

to je právě to zarytě fungující podvědomí, co nám potom způsobí i fyzickou nemoc, když se včas nesebereme - bavily jsme se o tom s Evou, vzpomínáš?
A vydeletovat je krásný výraz.
Někdo to zkouší s prášky, ale já nevím, zdá se mi, že tím procesem se musí projít, musí a hotovo. Ale zase třeba ty prášky zabrání té nemoci..no nic, hnusné téma, pryč od toho.

Včera večer jsem se musela smát, jak tě Tomík uháněl s tím nakládáním masa - skoro bys ho holka jedna zaspala. Ale ja čtu, chrochtá si nakonec blahem, bříško napapané - to je fajn.Dnes byl nádherný den na takovéhle akce, jsem ráda, že vám všechno krásně vyšlo.

Jo a mám pocit, že Kudlanka je od roku 2003, někde jsem to dole viděla u Danielina jména -jestli se nepletu, hi hi

ahoj, dlouho jsem tě neviděla, asi jsi pořád na zahrádce, viď?
Odžiješ smutek - to je ten pravý výraz. Kdysi v "mé" debatě hodně holek mluvilo o 2 letech jako o takové přiměřené době. To je zvláštní - psychologové tvrdí, že po této době zpravidla odezní zamilovanost. A ona odezní i bolest. Je to asi doba potřebná na emoční onemocnění .
Jako na rýmu je třeba týden

Kde zahradničíš? Máš dům se zahrádkou, nebo někam také pendluješ?
Já bych strašně ráda viděla fotky těch vašich zahrádek, to by byla galerie. Ale já bych se musela stydět, vy jste tu samá odbornice.Hyacin sem, liliochvostec tam, kam se hrabu !
Jediný zážitek, ve kterém jsem se velmi poznávala byl, když někdy zpočátku jara se Kudlanky rozepisovaly, jak mají nakoupená semínka - jenom neví kde. Musela jsem se smát, protože to přesně znám. Dnes jsem našla předloňské kytky - a to je ještě poměrně dobrá doba, bývá hůř. No uvidíme, jak si povedou nebo nepovedou

Mio hezký večer a zítřejší možná také krásný den, pa

Máme jednogenerační dům se zahradou a starší chalupu po manž.rodičích.ted mi kvetou modřence,kamzičníky,tulipány,narcisy.Z trvalek tu mám chrpy,bergénie,pivonky,kapradiny,dlužichu,medvědí česnek,kosatce,slézové růže nigra,denivky,oměj,konvalinky,šuškardu,pak tygří hvězdy,kalokvět,růže,cikánské květiny,lilie,okrasnou trávu,jiřiny,pak budou mečíky a letničky.Pár kytek neznám název.S tím,že si s něčím nevíš rady se netrap,ono to lépe odsejpá,když je víc rukou.Starší dcera dnes vařila,mladší malovala ložnici,chlapi dělali dřevo,já žehlila.Přes týden jsem tu celé dny sama,už jsem si zvykla.To zas máš výhodu Ty jsi mezi lidmi.Jinak po rozvodu jsem byla taky šest let sama,tak tvému smutku trochu rozumím.Jdeš zítra hrát do kostela??

usnula jsem utahaná u televize a teď to teprve všechno vypínám - a píšu.
Tak ty máš dvě zahrádky? Rozumím dobře?

Ale že máš dvě dcery, tomu rozumím dobře jistě, protože ti je závidím. To ty ses mě ptala, jestli mi není líto, že nemám dceru - kámošku, viď? Tedy jedna holka uvaří - no super, já nerada vařím. A ta druhá maluje - to jsou skvělý holky !! A chlapi - tím myslíš zeťáky s manželem jo? Dost pomocníčků, to je příjemné.
Mio, takže také rozvod? No mohla bych to od kudlanky čekat, že?
Je dobře, že jsi ale zase obkopená lidmi.
Já doufám, že až ti moji kluci projdou nějakými stadii, budou zase rádi u maminky a také přiloží ruku k dílu - alespoň tak, jak jim to půjde. Teď je jeden zaláskovaný, pomáhá jinde No a s druhým není řeč - ale vím alespoň, že se ho nedotýkají takové ty nešvary doby, jako drogy, alkohol apod. Jediným nešvarem je puberta jako poleno.

Já si myslím, bojím se, že už zůstanu sama. Vždyť chlapy neseženou ani mladší exempláře, chlapi jsou nedostatkoví, nerostou na stromech. Ale bylo by dobře, kdybych si to alespoň beze smutku dokázala užít, no. Některé ženy si to chválí. Já bytostně potřebuji žít v páru - Eva by mi na to tady odpověděla po svém, už na to téma psala. Ale my Váhy to tak máme. Nelíbí se mi to, být sama, vůbec.Ale život si jde po svém.

Do kostela chodím každičkou neděli, pokud neležím v nemocnici, nebo nejsem za hranicemi. Takže jdu, a docela ráda - je tam totiž velká spousta lidí, které po týdnu ráda vidím, dáme pak třeba čaj nebo kávu v cukrárně cestou domů a tak.V neděli a o svátcích je tam dole asi 150-200 lidí (podle počasí..), kteří jsou mi vděční za moji hru - i s chybama
Protože jinak je to v tom velkém kostele úplně bez hudby, a to není hezké ani sváteční.Ten jejich vděk je povzbuzující, fajn motivace. Dělám to zcela dobrovolně a zadarmo, kdyby ještě nějak prskali nebo mrmlali, určitě bych to nedělala ráda.
Takže jdu spát, nebo budu za těmi manuály zívat

Mio díky, že ses ozvala, hezkou neděli v kruhu rodiny, pa

vnitřním nastavením, že nutně potřebuješ žít v páru. Já se to snažím brát jak to přichází a říkám si, že vždy přijde nějaké období, které mám přijmout tak jak je, je to pro mě něco jako "životní výzva" zkusit zase něco nového. Po rozvodu jsem byla moc něšťastná, cítila jsem to také jako svou prohru .... dokonce jsem měla velké deprese (a to nebyla má vnitří přirozenost, jsem normálně optimistický člověk se stále dobrou náladou co si dokáže poradit s ledasčím), strašně mě bolelo u srdce a vůbec jsem nespala, že jsem si nakonec na nějaký měsíc na zklidnění kupovala v lékárně volně dostupné přírodní léky Kozlík lékařský, který jsem jedla 3x denně, hodně mi to pomohlo, najednou jsem se zklidnila, neplakala a mohla jsem víc reálně přemýšet....později mi pak bylo dobře jen občas to přicházelo ve vlnách ale stále míň a míň, snažila jsem se i vědomě na sobě pracovat, chodila jsem mezi lidi zaměstnávala se, chodila se bavit s kamarádkami na vínko, tancovat, na výlety jak v létě tak v zimě na hory, snažila jsem se vrátit v myšlenkách do dob kdy jsem byla šťastná a spokojená a to mi dost pomohlo, začala jsem si plnit sny z té doby a najednou jsem byla někde úplně jinde, byla jsem šťastná, začalo a se mi to líbit: nemusela jsem domu, nemusela jsem vařit, prádla jen trošku, najednou jsem mohla spoustu věcí a život mě začal bavit, zahrádku jsem neměla, tak jsem se chodila realizovat k mamince a po zahrádkách mých přátel .... a teď už vím, že by mi nevadilo být sama, bylo to hezké a jsem ráda za to, že jsem to prožila. Možná i to mé vnitřní nastavení - po tom zklamání to u mě bylo "hlavně už nikdy žádného chlapa"!!! No a měla jsem co dělat abych se je naučila slušně odmítat a zůstali jsme přátelé. Také co si budemem povídat valná většina byla k nepoužití, byli ženatí tak ti by tak častý sexík, nebo to byli nějaký mamánci, to by také nebylo dobré, nebo takoví Ti nešťatníci co jim manželka doma nerozumí, tak tohle nebyli mé krevní skupiny, tak takhle jsem to necítila, ale v globálu bylo mi jako ženě příjemné že je zájem, co si budemem povídat.
Chlapů není málo, je jich mrak a občas se tam najdou i prima exempláře, co jim třeba také život nevyšel. Zkus na sobě zapracovat, tak nějak se k tomu vědomě přinutit, nasměrovat se a nenechat se vláčet emocemi nahoru a dolu. Také mi hodně pomohlo, že jsem úplně přerušila kontakt s exmanželem a odstěhovala se z domu kde jsme spolu bydleli jinam, tam jsem ho už prostě neviděla, snažila se na něj nemyslet a vyplnit si čas něčím jiným co Tě pak v závěru nabije pozitivně. Jsou i tací co by rádi zralou ženu a váží si jí, uvidíš sama, dej si to do myšlenek ....

No a co se týká fotek zahrádky, já jí teprve zakládám na 2000 m2, tak to ještě není krásné, je potřeba aby trošku zarostla, plot a dotáhnout to celé do konce, já už to v hlavě vidím jaké to bude. Ještě mi sem za nedlouho přijede bagr a bude mi tu dělat dvě díry jednu na sklep pod terasou a druhou na čističku odpadních vod. A to už bude finále těžké techniky zde, manžel byl teď dva měsíce bez práce, takže se práce poněkud zbrzdili, dělali jsme jen takové ty finančně zvládnutelné, natíralo se co se dalo, brousilo a restauroval se starý nábytek co máme. Také se uklízelo v podkroví a na zahradě, protože na to tu mic času není, pořezalo se dřevo ....

V tomhle hezkém počasí také stále grilujeme, včera to bylo hovězí a na dnešek je naložená nějaká ryba, stavíme plot tak si i při té práci snažíme trohu zpříjemnit život a víkendy, vypadá to, že bude nádherný den.

začnu tou zahrádkou - jak ses zmínila o tom bagru - přesně takové plány rozvíjel můj muž. Přijede bagr, udělá SE septik, zavede SE voda, tenhle val SE srovná, tahle díra SE zavalí - no a na všechno se vyflákl. A proto já mám asi pocit, že to moje pinožení se v hlíně je sice krásné, ale k ničemu.Bez těchto prací to tam nebude dobře obyvatelné.On muž je takový velkoformátový snílek, peníze má, co by do toho nešel. Kdybys viděla ty projekty, které máme na přestavbu toho domku - viděla jsem to v barvách. Nádhera, jako v těch časopisech.Ve dřevě, v souladu s mým ekologickým a ezoterickým cítěním.

A to je to, čím mi nejvíc ublížil jeho odchod..Ztráta plánů, snů - víš, jak jsem psala, nebyl to první jeho projekt. Jediné, co dotáhl do konce je dům na náměstí, ve kterém podniká. Ten musel dodělat. Ale jinak..No a já jsem každou tu "přestavbu" prožívala, těšila se, nespala, plánovala. Nakupovalo se - máme složené parkety do domu, který už nemáme. Máme složené kachličky do koupelny, která se nekonala. A nic. A já jsem taková moc submisivní, neměla jsem na to, abych někdy něco rozhodovala za něj nebo bez něj, on tu byl lev a já jsem se vždy přizpůsobila.
Ale co jsem se zbytečně nasnila!!

Jak píšeš o té samotě - už po prvním rozvodu jsem to zažila. Napřed smutek a pak najednou po určité době jsem už "uměla" být sama, šlo to. Chlapi se chovali tak, jak píšeš. No ale bylo mi třicet. Manžela jsem poznala ve 33 a nechtělo se mi ani moc měnit ten svůj zaběhlý ženský život , on mi do něj vtrhnul, nastěhoval se se svým kolem a gramofonovými deskami k nám - a že už nikdy neodejde. Víš, že jsem si musela zvykat ?

Dnes je mi 52 a měla jsem pocit, že ten druhý svazek je navždy, že to je to štěstí, které mě čekalo po tom prvním selhání, že to je ten osud.Neměli jsme svatbu v kostele, ale já si dala do hlavy, že to je navždy.
Dva takové exempláře, jak píšeš zklamaných mužů kolem sebe mám, oba jsou velmi přijatelní, bráno zdravým rozumem, a myslím, že bych nebyla bez šancí alespoň na vztah založený na společném trávení času, kulturním vyžití apod. Ale zatím nic nepřeskakuje, žádná jiskra a je to zcela jistě tím, že jsem zablokovaná, že toho mého "nechci pustit", bráním tomu a mám kolem sebe tu ublíženou auru, jak jsem se už vyjádřila. Inko, myslím, že to fakt chce ještě chvíli čas.

A je svatá pravda Inko - a teprve teď to vidím - že ten kontakt s manželem mi ubližuje. Myslela jsem že ne, hodně jste mi v mé debatě na toto téma spílaly.Dříve sem chodil téměř denně, teď sem chodí už mnohem míň často, ale každá ta návštěva mi udělá zle.Je na něm jasně vidět, jak ztrácí naši společnou řeč, jak je ovlivněný tou dámou. Nedodrží, co slíbil, nedá se mu už věřit ani pozdrav - pokud něco slíbí a za 2 týdny to vidí jinak, říká tomu vývoj. Je za tím ona a mě to ničí.
Už jen čekám, až přijde s žádostí o rozvod a začne to martyrium. Ach bože, kde čerpat krásno..

Ale vy Inko, dejte si dneska do nosu, pochutnejte si na rybách, popijte, zasmějte se.Už to, že na vás budu myslet, mi pomůže.
Jo a plot bych také potřebovala udělat - on SE zatím nějak nepostavil Kdybys viděla těch plánů - od živých plotů až po mrtvé - a nic nestojí.

Jo a ráno popijte s manželem kávu s modrých hrnečků i se mnou, jo?
Na mailík ti pošlu fotku své představu o "šikulovi" - už přesně rozumím tomu, co a kdo to pro tebe je. Až uvidíš moji představu, určitě mi dáš za pravdu
Pa

to je presne to, o cem mluvim. jste dospeli lide a nebudete se pred sebou schovavat - tebe to sice depta, ale budes to absolvovat furt dokolecka. tak tomu teda rikam masochismus. je ti ho lito nebo si ho uz nevazis, ale v kazdym svym komentari ho zminujes, nebo tu jeho slecnu nebo aspon kritizujes mlady holky. cekas, az ti prinese navrh na rozvod. proc jsi ho uz nepodala davno sama???

no nic, zrovna jsem domyla okna, vylila si v predsini 10 l kyblik plnej vody, jdu obalovat syr a sekat travu, tridit bordel neb mame pristi tyden odvoz srotu, zsazet matu a stevii, sekat travu, uklidit zviratum... at zije nedele

jsi také dobře vytížená, chtělo by to milence na tu práci..
Hele ty tu stévii pěstuješ? Bavily jsme se tu o tom, já jí jenom sušenou kupuji, popiš, jestli se ti bude chtít, jak se k ní dostat a jak ji pěstovat, prosím

Ten rozvod já nikdy nechtěla, pořád jsem myslela, že manžela tohle jasné poblouznění přejde. A vím, že on je takový zbabělec, že ho do toho kroku (který pro něj mimochodem není moc výhodný) musí některá z nás dohnat. Pomohlo by mu, kdybych ten návrh podala já. Ale nepomůžu mu.

Jojo já jdu také makat - není špatné se fyzicky "zrušit", psychika si potom už tolik nevyskakuje. Ahoj

ted tu padlo slovo do pranice - rozvod. Jemu nechces pomoct(to chapu) ale mozna pomuzes sobe. Urcite by ses lepe osvobodila, ale takhle se to potaaaaahne a kde nic, tu nic.....
Promin, nechci ti pri krasne nedeli kazit naladu, ale podivat se na to i z druhe strany neni na skodu.

jsem ráda, že ses mi připomněla. Něco k té zahradě jsem ti ještě chtěla napsat.

Z toho rozvodu mám prostě hrůzu,normální strach a hrůzu, pořád si myslím, že k němu nedojde - ale je to zhoubné myšlení, já vím, jenom mě to brzdí. Ale nejsem připravená, počítám s rozvodem, ale zároveň asi nepočítám, děsím se okamžiku, až to budu mít na stole. Eva to v jednom trochu drsném příspěvku napsala velmi, velmi pravdivě a já si ho často čtu. (v rubrice dopisy - kamarádský rady).
No ale třeba v tom svém pomalém vývoji dojdu k tomu, že se nas...u a udělám to. Zatím na to ale nemám - to je prostě fakt. Klidne mi nadávejte.

Baro, já jsem ale chtěla reagovat na tu tvou radu ohledně zahrady. Víš, že už jsme se vážně zamyslela nad tím, koho tam přizvat, aby to tam nebylo tak smutné. A komu také trochu naložit práci - třeba v rámci brigádičky ? A na závěr třeba buřtíky a pivko nebo tak něco.
Myslím, že to není špatný nápad.
Dříve tam jezdili rodiče manžela, pak se odstěhovali daleko a babička navíc nedávno zemřela. Příbuzní manžela tudíž už nejezdí (možná by i chtěli, co já vím?) a moje rodina má co dělat s vlastní zahradou a domem tady ve městě.

A klukům budu muset poručit. To máš svatou pravdu. Já mám pořád tendenci někoho šetřit nebo ochraňovat, ale budu muset dupnout.
Starší syn teď žije s rozvádějící se paní a jejím pětiletým klučinou v paneláku - možná bych je mohla na tom také zainteresovat.

Když já ti mám pocit, že tuhle věkovou kategorii (24,16) ta příroda vůbec nebere. leda tak, když někam potřebují zalézt ke slavení a pařbám - to je pak baráček celkem dobrý.
Nenapadám tu teď mladé (jojo ), pamatuji se sama na sebe - jezdit na chatu s rodiči bylo šíleně protivné. A teď to mám úplně jinak. K zahradě jakoby člověk - většinou - nějak musí dospět.

Náladu mi nekazíš, já o víkendech stejně nějak extra doboru náladu teď nemívám, lépe je mi v práci. A navíc tě ráda vidím
Baruš ahoj

Já to taky moc nechápu,že tak pasivně čekáš.Jsi celá léta jakoby ve vleku,necháš s sebou vláčet.Copak máš metrák,8 dioptrií.obě nohy křivé,že máš o sobě tak nízké mínění?Neříkej mi,že v nemocnici nebo i v tom kostele co hraješ bys nepotkala chlapa co za něco stojí?Příbuzné odešel za mladší manžel po 17 letech,pak narazila asi na 3 s prominutím voly a ted má už asi 4 roky skvělýho super chlapa vdovce a to je o 7 roků ona starší než Ty.Jediný problém je,že ani jeden nechce odejít ze svého bydliště a tak pendlují 150 km vzdálenost.Já myslím,že u vás ve špitále by se nákej ten postarší doktůrek pro Tebe taky našel a nákej ten pacient Tě už určitě taky omrknul.Píšu s trochou nadsázky,ale myslím to upřímně.No fakt je,že chlapi jsou nevyzpytatelní.Byli jsme s manželem v zimě na tanečním odpoledni.Měla jsem trochu větší výstřih než je zdrávo.A byla tam manželova známá-vdova a představila nám přítele.A on hned tak se tu Jiřinku bav s kamarádem/mým mužem/ a já tady vyvedu paní.A už se na mě tisknul jak kdyby mi chtěl dát umělý dýchání. Holt musíš desetkrát prověřit než si někoho zas pustíš do svého nitra.

to je krásný, pobavilas mě s tím umělým dýcháním

Hele a víš, že doktůrek je? Celá léta odmítal - resp. jeho matka odháněla všechny potencionální nevěsty od svého syna, který je přeci PAN doktor. Až on zestárnul, maminka umřela a pan doktor je sám jako kůl v plotě. A pláče. Nabízel mi partnerství naposledy na Vánoce - oba jsme byli v řiti, tak za mnou přišel na kůr a chytal mě tam. Ale mě se to nejenom nelíbí, ale ekluje.I v mé situaci chci chlapa, ne slzící a alkoholem páchnoucí trosku.

Mio, jsem natvrdlá, já nevnímala ta poslední léta manželství jako vláčení - i když to teď vašima očima musím také uznat. Byl to proces a já doufala v dobrý konec, no..
Jsem pasivní, jsem Váha. Jak psala Alena puntíkatá - vycmrndlé vzdušné znamení
Jo a ten můj popis sedí Ahoj

Alkoholika nebrat!Někoho inteligentního,skromnýho,..

víš jak jsme se bavili o těch zelených rukou, udělala jsem si kafíčko a šla se kouknout po zahradě, na podzim jsme brali fůry dřeva na topení, z jednoho polena mi Šikulka udělal budku pro ptáčky, nevím zda to je vrby či co, ale to krmítku má dva pupence a vyráží

dobrá, dovedu pochopit, že se zatím necítíš na to, uchopit (možná poprvé v životě) opratě do svých rukou a začít rázně konat a například mu sama omlátit o hlavu tebou sepsanou žalobu o rozvod z důvodu opakovaných nevěr. To chápu. Ale opravdu nechápu, proč si považuješ za povinnost trpělivě poslouchat představy a plány dotyčné slečny... vždyť tě to jenom zraňuje. Jasně že se před ní nebudeš nedůstojně schovávat, když na ní přičiněním muže narazíš, ale vybavovat se s ní - to opravdu ne. Kde ta osoba bere drzost obtěžovat tě svými názory, dokonce svou kritikou tebe (tvé výchovy)? Tohle bys ji fakt neměla dovolit a manžílkovi sdělit minimálně to, že si nepřeješ, aby tě s ní konfrontoval. Oni si snad z tebe dělaj legraci!

dotyčná má prý dvě vysoké školy - ale někdy mám dojem, že životní moudrost a nadhled se nedá ve škole získat. Ale je mladá a tudíž v některých věcech přirozeně nezkušená, chtělo by se říct, že snad ani netuší, jak zraňuje.

Myslím ale, že on ji měl zarazit a okřiknout, to bych od chlapa o 15 let staršího čekala. Jenomže se jí a o ní bojí, stojí tolik o její vrtkavou přízeň, že by zaprodal všechno, i kluka.
Včera jsem mu to řekla a měli jste vidět ten vztek a zlobu v jeho očích. Dovolila jsem si říct, že slečně není absolutně nic do výchovy našeho syna, i kdyby měla stokrát pravdu.
Poprvé odešel naprosto naštvaný a hnusně zlý - popadla mě hrůza, takhle jsem ho ještě neviděla a napadají mě scénáře rozvodu a dělení firemního majetku v černých barvách..
Pro spravedlnost - za tu konfrontaci si můžu částečně sama, mohla jsem se jí vyhnout. Ale zapracoval vztek a zbytky hormonů ...

Eriko ale i tyhle naše hovory a vaše rady či odsudky mi pomáhají dělat si jiný názor, formovat ho jinak. Víš, on je pod vlivem milenky a ostatních kamarádíčků. Já byla se svými názory a myšlenkami (a iluzemi) zcela sama. Kolegyně v práci je mladá a sťastně vdaná maminka a tyhle žalmy ji nic neříkají.A teď Kudlanka. A najednou spousta přátelských rad a doporučení, někdy také dostanu virtuálně "za uši". Nejsem na to už sama se svojí důvěřivostí a naivitou.No hlavně, že jsem zpočátku pomlouvala nadhled a moudrost mladé holky, že?
Prostě jsem ho měla ráda (nebo jen svou představu o něm..) a nevěřila jsem, ani nedávno,ani včera, že by pro nás někdy nemohl chtít jen to nejlepší..Je to pomalé a hnusné prozírání.

Eriko pa - máš taky zahrádku?

Ja mam taky zeleny prsty, ale tohle se mi jeste nepodarilo. I kdyz, loni mi vykvetly k memu prekvapeni krasne cervene velke maky, ktere jsem vubec nevysadila a letos uz lezou zas. No ja celou zimu krmim ptacky, v lete se chodi ke mne koupat, tak jako protisluzbu mi prdi zajimava seminka.
Chtela jsem si dnes trosku slunit moje snezne nozky a slunicko ke zteku vubec nevylezlo. Je teplo, ale sedivo. Mohlo z toho tedy zaprset, tady u nas je dost sucho, vecer budu muset kropit. Zjistila jsem, ze tady u nas jsou meteorologove desne prolhani !!!

vypadlo mi vecko - ke vzteku...

jak to děláš?
Já si tě snad zaplatím a přivezu, abys mi ošahala nějaké ty chcípáčky, které nemůžu vzpamatovat.To krmítko je krásné.
Poslala jsem ti maily - v jednom je fotka mé představy o šikulovi - vypadá jako strýček Pompo.
Mám takovou sousedku - ona ti vypěstuje strom i z francouzské hole. To je nějaký dar z nebes, to by se mělo zkoumat.A konzervovat a prodávat.

Ne, jsi prostě krásná duše, jsi nastavená a naladěná na přírodu, universum. Jsi s nimi na stejné frekvenci a zpíváte spolu.Už vidíš auru rostlin a stromů? Jestli ne, tak to brzy přijde.Mám takového přítele, chce napsat knihu o pocitech rostlin, jejich energiích a přátelské submisivitě..Bez problémů s nimi komunikuje.

Inko zatím ahoj, práci na zahradě čest.

kde to je - u vás? Tady na severu Čech není tedy tak blankytně modrokrásně, jako včera, ale je fajn.
I když na slunění to většinu dne také není, to je fakt.

Ja bydlim v Holandsku v provincii Brabant uz od roku 1983.

teď jsi mě dostala.Tak to tam opravdu může být trochu jinak, než tady. Ale koukám, že meteorologové jsou tam podobní těm našim
Ahoj

rostliny skutečně reagují na myšlení lidí, fakt je, když máš nějakého chcípáčka a dáš mu dobrý základ, odlehčíš mu, dáš mu dobou hlínu, světelné podmínky, vodu a denně k němu chodíš a dáváš k němu ruce, tak mu dáváš sílu. Tohle fungujeje i ze zvířaty. Auru nevím, nebo alespoň nemám čas to trénovat, ale cítím jí a to i u lidí, ale to asi většina z nás.
U nás v Čechách se Baru teď objebilo spousta holandských květinářství, já tam ani nemůžu, určitě bych si zase něco domu přinesla
Dávala jsem ptáčkům do krmítka slunečnice a čekala jsem kdy začnou vylézat dole pod krmítkem, ale nic, asi jí jedli poctivě. Musím holky do práce tak krásný den

Ahoj tak jsem se tu prokousala Vaší debatou a úplně drze se do ní vmísím ..
První co je, tak mě je 26 a přírodu i zahrádku mám ráda, takže věkem to nebude, že tvoji kluci teď nejeví zájem o baráček.. spíš tím, že jsou kluci Jinak určitě zapoj lidičky, každý kdo Tě napadne,že by ti s ním bylo dobře a že přiloží ruku k dílu.. Určitě přijdeš na spoustu lidiček, co Ti budou vděčni za únik z tvrdé reality do krásy Tvého pohádkového království.. A hlavně se tolik nepřepínej, divoká elegance přírody je taky pěkná a nestojí za to se přepínat a potom marodit..

Jinak jsem po x letech v období, kdy jsem sama s tím mým chlupem a musím tě uklidnit, že té samoty, svobody a života "jinak" jsem si začala vážit až po cca 10 měsících a přestala jsem se ohlížet zpět..A vše to,co tu bylo řečeno je pravda

Když já ti mám pocit, že tuhle věkovou kategorii (24,16) ta příroda vůbec nebere.

spis nez priroda je spis nebere sekani travy, pleti zahonku a prehazovani hliny, ne? a proc by jako melo? a coto ma spolecneho s prirodou?

jo, posakaj a poprehazujou, kdyz jsou pozadani. ale fakt necekam, ze u toho bodou zpivat budovatelske pisne.

tam nechtěli jezdit i když se po nich nechtělo přehazování a plení - to je ostatně moje doména a nestěžuji si na to.
Ale i na zahradě jsou určité práce tzv. chlapské, a na to nestačím.
Čili já se rochnila (ráda) v záhonech a po domě, manžel sekal, štípal dříví a podobně, a kluci si mohli jen hrát. Zpočátku (před 10 lety) ještě běhali kolem domu a stříleli po sobě z těch kapslíkovek anebo jiných "zbraní", šermovali se klacky apod. Pak ale jeden dospěl a druhý dopubertil a prostě je tam nic netáhne. Doma je PC, kluci na fotbaláku, lásky..

Co na samotě u lesa. Hele já to i chápu, vždyť jsem psala, jak jsem ani já nechtěla jezdit s našimi na chatu - jenom jako malá jo, pak už se mi zdálo, že den strávený po boku rodičů v přírodě je ztracený - doma mi přece uteklo tolik aktivit My dospělí spatřujeme romantiku třeba i jen v tom, že jinde spíme, jinde vaříme, že ráno můžeme vyběhnout do orosené trávy, dát kávu na zahradě. Ale děcka - tedy alespoň ty moje v tom nic moc nevidí. Chtějí o víkendu chrnět co nejdéle, jakápak ranní rosa, nemají ICQ

A že to tam nemá s přírodou nic společného - ó jé, to tedy má a hodně, přála bych Ti, aby ses tam mohla jenom projít po okolí, začmuchat ty vůně lesa, hub, borůvčí, posečené trávy, o podzimu ani nemluvím.
Děti to nezajímá a na tom trvám.
A jednou ale bude a tomu také věřím, věřím tomu, že to patří k vývoji člověka.
Moje kolegyně, které je 30 a má malá děcka donedávna nadávala, že její chlap by chtěl "furt ňákej barák" a ona je tak spokojená v tom paneláku, vždyť jí tam nic neschází, do prodejny blízko, hřiště před domem.

A hele - zrovna dnes se zasnila - já bych tak chtěla baráček se zahrádkou....
Ahoj

tak zrovna tyhle tři zahradnické činnosti mě neberou ani teď :-) můžu si aspoň říkat, že mám mladistvého ducha

Iris, to souvisí taky s tím, že to není jejich věc, ale "matčino hobby". Tebe by možná taky nebavilo makat půl dne na jejich motorkách, třeba :-)

A jednou ale bude a tomu také věřím, věřím tomu, že to patří k vývoji člověka.

Nebo ke genetické výbavě? :-) Jako dítě když jsme si říkali co bude až budeme velcí, jsem měla jasnou představu - domeček, zahrádka, maminka s tatínkem, 2 děti, psí boudy, psi kočky a možná kůň. Nevím kdy přesně mě to přešlo, ale následující období "dítě možná někdy, ale nanejvýš jedno, a rozhodně byt ve městě, s kinem, divadlem, klubem po ruce" trvalo dost dlouho. V dětství jsem si venkova, zahrádek, chalupy a chalupaření užila do aleluja, teď jsem "chtěla žít" a to se "uvázaná u baráku nedá". Pak byla fáze podobné té u tvé kolegyně - byt je pro nás tak akorát, jsme na venkově, les louka za námi, zahrada jen na grilování a pár jahod kousek od nás, přitom máme na všechno čas, kdepak pachtit se kolem baráku nebo nedejbože na zahradě. No a přešlo 35, byt se pro naše potřeby smrskl a každý kousek parapetu zaplnily květníky a truhlíky. A přišlo 38 a bylo rozhodnuto o domku i o ostatním. Na kedlubny asi nedojde, ale vyjít si francouzskými dveřmi z obýváku rovnou na trávu, posnídat na terase a pozorovat ptáky na tom obřím stromě, nádhera. Když projíždím městem přes sídliště, lituju ty lidi v králíkárnách, musí být na budku. Každý by měl po 35ce nafasovat domek, strom a kus trávy :-)

jaképak drze vmísím..už jsem si říkala, kde jsi? Taková dušička, která miluje přírodu i zvířata i historii Scházelas tu!
Ty jsi takové mládě, holka, to si musíš s námi krimplenovými babami užívat!

Můj první manžel se narodil na hájovně, tam také prožíval dětství se dvěma dalšími , věkově blízkými sourozenci.Chodili jsme spolu jako mladí a je tedy fakt, že u něj ten zájem a znalosti přírody byly jasně patrné. Dodnes čerpám z toho, co mně naučil.
A protože jsme spolu a jeho novou ženou zadobře, občas je navštívím v jejich letním sídle kousek za městem.Ten mužský je takový pracant, je to až neuvěřitelné. Je samozřejmě myslivcem, nebo jak se tomu říká - amatér. Má na starosti nějaký ten revírek, nebo jak to chodí. Co ten jeden člověk z té bývalé pustiny dovedl udělat, je skutečně úžasné - nepokazil přírodní ráz krajiny, ale opravdu trvdou prací ji vyčistil a zušlechtil- žádné klestí a suché stromy a čurbes kolem cest a podobně. Špatně se to líčí, chtělo by to vidět.
Jasně, že si pořídil traktůrek a nejmodernější techniku - ale jenom v tom to není.
A manželak má krásně udělanou zahrádku, jen tak, aby se nepředřela a aby bylo pár jahod a pár rajčat a šnitlík. A gril.

Druhý manžel je původem horal a k přírodě měl také blízko. Ale k zahrádce nepřilnul. Přírodu vidí nejradši z kola.
Bude to jistě asi částečně výchovou, ale i nějak založením, nevím.
Někteří lidé milují sluníčko a moře, jiní ho nemusí a milují hory, no a i jinak se lišíme.
Ale to už tu plácám. To zahradničení a rochnění v hlíně někdo může dřív, někdo později, někdo nikdy

Ale to, že s věkem jakoby se člověk k přírodě radši obracel, to je myslím obecně platné. Co myslíš Justí a děvčata?
Justí ahoj

teď jsme se minuly, psaly jsme proti sobě. Souhlasím s tebou absolutně.

To víš jaro je v plném proudu, tak mě to táhne ven, za sluníčkem.. Ale na Kudlánky dohlížím Možná soudím hloupě podle sebe, ale myslím, že děvčata mají k tomuto všemu nějak blíže a dospějí k tomu dříve.. Svým způsobem jsem mládě (díky za krásnou poklonu, po těch posledních narozeninách se mi hodí,že si to někdo myslí) .. A svým způsobem se tak cítím (no jo pořád zastydlá puberta a neschopnost postarat se o sebe dle svých představ) a svým způsobem stará (dík bohatým zážitkům ne vždy příjemného rázu). A věř x nevěř je mi tu s váma moc dobře a čerpám tu chuť do životního boje

Omlouvám se toto není moc stylisticky přínosný komentář
A čárky taky poskakují nějak zběsile ..

Tvůj komentář je fajn, za co se omlouváš?
A napadlo mě, že bys mohla být dobrou nevěstou pro mého syna. Bude mu letos 25.
Tak jestli se uvolní, ozvu se

A taky mě napadlo, že bys mohla být i mou dcerou, kdybych si Tě pořídila v 26

A taky mě napadlo, že můžeš být klidně i fajn kamarádka, protože jsi sice hodně mladá, ale naladěná na mojí (a zdejší) notu.

Tak hezké slunečné dny a koukej pořádně dohlížen na Kudlánky, jak píšeš, abychom Tě tu zase tak dlouho nepostrádaly (li).
Ahoj

kamarádka se mi líbí, a adoptovat na "dálku" se klidně taky nechám (jinak mi lichotíš akorád musím sebekriticky přiznat, že v kombinaci s Justem jsme lehounce detruktivní jednotka ) brigádník jsem taky zdatný, tak kdyby jsi potřebovala pokácet ten strom ... Všechno se dá vyřešit a já jsem si nějak zvykla řešit i bez chlapa, když to jinak nejde .. A postrádám Kudlíky taky, to jen když neukočíruju chaos svého života, tak stihnu "pouze" nahlédnout do komentářů..

až po rozvodu jsme ho prodali, rozdělili se a já musela do bytu v Praze, první půl rok jsem tam probrečela. A mým snem bylo se vrátit na venici kousek od Prahy a ten jsem si teď splnila. Dnes jsem zrovna byla ve městě, ó jak já jsem vděčná, že můžu bydle tady. Voní tu les, je tu krásně ticho a klid, nějak čím jsem starší, tím víc potřbuji konatkt s přírodou, to město by mě zabilo, nějak tam ztrácím energii, je tam smrad a strašnej hluk, dost mi to vadí.

ta první věta mě až zabolela, doufám, že náš se nebude muset prodávat. Dnes se mi tam při budování terásky v hlavě vylíhnul plán, jak to tam trochu oživit - přišlo to úplně shůry,
Až si to proberu, dám vědět.
Nedivím se, žes v pražském bytě po domku plakala.
A vidíš, někteří se strašně hrnou do Prahy, potřebují ten šrumec a venkov by je údajně zabil. Ale nevím, možná že s věkem se i tihle nějak zklidní a zatouží po přírodě. Dnes se tu krásně vyjádřila bb:

No a přešlo 35, byt se pro naše potřeby smrskl a každý kousek parapetu zaplnily květníky a truhlíky. A přišlo 38 a bylo rozhodnuto o domku i o ostatním.

No ale třeba moje báječná babička, matka mamky zemřela v 97 letech v brněnském činžáku . byla do konce života městskou dámou, když neslyšela cinkat šaliny pod okny, byla nervozní.Pokud jsme učinili pokus vzít si ji na chvíli k nám do domu se zahradou, chátrala a scházela před očima. Museli jsme ji honem vrátit do města, bez té své Ryšánkovy ulice byla moc smutná.

Inko Ahoj

babička to holt měla v krvi, tak jako já mám v krvi ty generace a generace z venkova. Rodiče to přerušili na 20 let kvůli studiu a práci, ale jak mohli, utíkali na venkov, až tam utekli docela. Já ve městě už jen udělala školy a šup zpátky ke kořenům Ale kolem 15-17 jsem si bez města neuměla život představit.