U maminky mám bílý půllitrák s modrýma větrnýma mlýnama a když tam jedu, tak jí už předem volám a říkám, maminko udělej mi prosím čajík s citronkem do mlýnů, ju? Je letitý, ani si netroufám odhadnout, jak moc.

Připomíná mi tátu a tu jeho větrnou, divokou a  nespoutanou povahu, také ho měl rád. Po něm jsem zdědila pár starých obrovských kameninových džbánů, ale to už by bylo zase jiné vyprávění.  

U šikulky mám žlutý půllitráček s červenými puntíky, je veselej jako šikulka sám, sálá z něj pohoda a jistota, že všechno bude jen dobré.

Spřádáme u něj se šikulkou velké kreativní a pracovní plány, je z těch hrnečků vlastně nejmladší.

A kdykoliv tam jedu, než dorazím, mám i v něm čerstvý čajík.

To je strašně moc milé.  

A zase šikulka má u mě půllitráček z šedobílé keramiky s modrými lístečky, nechává si do něj dělat kafíčko a pije z něj pouze on.