O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
HRNÍČKY, NEJEN NA DUŠIČKY - VI. |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 21 duben 2009 | |||||
Strana 2 z 3
Tak a teď o tom hrníčku.
Když jsem byla malá, jezdívali jsme s mými rodiči k strýci mého tatínka. Strejda byl svérázná vesnická figurka, byla s ním ohromná legrace a rád hrál karty. O peníze. Dřív, ještě za mlada, chodil hrát i do hospody, ale pak jednou - akorát na Vánoce - prohrál v kartách krávu. Kráva, to byl tenkrát ohromný majetek, a je nabíledni, že teta ho za to moc nechválila. Celý rok strejda nepáchnul do hospody, až přesně na den o následujících Vánocích tam zašel - a tu krávu vyhrál zpátky.
Od té doby už karban v hospodě neprovozoval, ale svrběly ho prsty. Tak prostě naučil hrát karty mé rodiče a mě, coby asi třináctileté dítě. A my s ním hráli „cvika" o chechtáky, a to natvrdo, žádný mazlení. Tenkrát ještě existovaly desetníky, základní vklad byl 40 haléřů, tj.desetník na štych. Ale stalo se, že najednou ležely na stole klidně i dvě stovky.
Pamatuju si z té doby jedno kartařské moudro. Když jsem totiž vyhrávala, náramně jsem se radovala a těm prohrávajícím se zlomyslně pošklebovala. A strejda mi pohrozil prstem a řekl: „Karta nesnáší furii." Byla to pravda. Po několika výhrách za sebou jsem tam najednou tvrdě spadla a musela cálovat...
A pak si ještě vzpomínám na tetu, jak se smála tátovi. Jeho ty karty totiž tak nějak moc nebraly, nebavilo ho to, nepřemýšlel u hry, a tak často prohrával. A teta mu říkala: „Jarko, ty bys v hospodě hrát nemoh. Ty by tě tam svlíkli do naha."
Proč to ale vyprávím. Strejda měl na peníze do hry takový buclatý keramický hrníček s plasticky vytvarovaným obličejem.Výraz toho obličeje bych nazvala poťouchlým. K tomu karbanu se ohromně hodil, on taky strejda dost často vyhrával (s oblibou fixloval). Ten hrníček, později s uraženým ouškem, slepeným izolepou, patřil ke strejdovi jak hřebínek ke kohoutovi. Mimo hru měl své přesně určené místo v kredenci a teta s ním nesměla ani hnout. Strejda mu říkal „Bakulínek", neptejte se mě proč. Vždycky poklepával prsty od hromádky peněz uprostřed stolu směrem k hrníčku a říkával: „Pojďte, penízky, k Bakulínkovi."
|
< Předch. | Další > |
---|