|
 Večer jdou dva kamarádi z divadla. Na ulici dojdou velmi přitažlivou dívku, krásně oblečenou. Jeden se otočí k druhému a řekne "Za noc s ní bych byl ochoten dát 500 dolarů". K jejich překvapení dívka poznámku zaslechne a řekne: "Tak to beru". Muž ji doprovodí domů a stráví s ní noc. Ráno jí dá 250 dolarů. Ona žádá zbytek a vyhrožuje, že to dá k soudu. On se jí vysměje: "To jsem zvědav jak to u soudu podáš".
Příští den opravdu dostane obsílku k soudu). Spěchá proto za svým advokátem a podrobně mu vše vypoví. Advokát mu řekne: "Soud by se asi přiklonil na její stranu, ale bude zajímavé, jak to předloží." Po obvyklých procedurách dívčin advokát osloví soudce: "Vaše ctihodnosti, moje mandantka vlastní malou nemovitost, zahrádku obklopenou hustými křovinami. Domluvila se s odpůrcem, že mu pozemek na pevně stanovenou dobu pronajme za 500 dolarů. Odpůrce zahrádku využíval v souladu s dohodnutým účelem, ale poté zaplatil mé mandantce pouze 250 dolarů. Nájemné nebylo nepřiměřené, neboť omezilo mou mandantku ve využívání vlastnického práva k nemovitosti. Proto žádáme, aby soud rozhodl, že odpůrce je povinen zbývající částku doplatit." Na odpůrcova advokáta to učinilo dojem a pobavilo ho to. Proto změnil připravenou obhajobu: "Vaše ctihodnosti, můj klient připouští, že žalobkyně vlastní krásnou nemovitost, že si ji pronajal a že mu z této dohody vyplynulo potěšení. Můj mandant však na pozemku objevil studánku, obložil ji vlastními kulatými kameny, zasunul do ní hadici a instaloval pumpu. To vše z vlastní iniciativy. Žádáme, aby soud uznal, že zmíněná vylepšení vyrovnávají část dohodnutého nájemného a rozhodl ve prospěch odpůrce." Advokát dívky vznesl námitku: "Vaše ctihodnosti, moje klientka uznává, že odpůrce na pozemku skutečně nalezl studánku a provedl uvedená vylepšení. Kdyby však o existenci studánky předem nevěděl, pozemek by si jistě nepronajal. Kromě toho - po ukončení pronájmu odpůrce odnesl své kameny, vytáhl hadici a odnesl si pumpu. Toto vybavení táhl křovinami a navíc otvor do studánky nechal větší, než byl původně, tím jej učinil snadno přístupný dětem. Doufáme proto, že soud rozhodne v náš prospěch."
A rozsudek byl jasný...
Jako bonus - poučné povídání o studánce: Leze myška po poušti a na krku má uvázanou velkou růžovou mašli. Po několika dnech se doplazí vysílená ke studni: "Studánko, studánko, dej mi vodu, nebo zhynu." A studánka na to: "Když mi dáš svou mašli, tak já ti dám vodu." "Ale já ti ji nemohu dát, ta je po babičce." Myška se tedy nenapila a po několika hodinách v poušti zemřela. Po ní se vydala do poušte druhá myška, také s růžovou mašlí kolem krku. Taky se po několika dnech doplazila ke studánce. "Studánko, dej mi vodu, nebo zhynu," prosí myška. A studánka na to: "Když mi dáš svou mašli, tak já ti dám vodu." "No, ona je sice po babičce, ale voda je přednější." Studánka dala vodu, myška se napila plazila se dál. Ale za pár dní stejně zemřela.
A to je konec bajky. A ponaučení? Dáš nebo nedáš - stejně nakonec chcípneš.
(internetová poezie)
|
