O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ PDF Tisk E-mail
Středa, 21 květen 2008

Může za letu dojít k poruše? Co když nám vysadí motor? To je velice častá otázka - a neptají se jenom ti, kdo se létání bojí. Motor samozřejmě vysadit může, a to z různých příčin. Každý dvoumotorový dopravní letoun je ale konstruován tak, aby spolehlivě letěl i s jedním motorem! Motory jsou na sobě naprosto nezávislé a téměř nebyly zaznamenány případy vysazení obou motorů současně.

 

 

 

 

 

    

Co víme například o turbulencích?

 

     Intenzita turbulence může být různá, rozlišujeme je podle intenzity - od mírné až po silnou. Mírná turbulence je pociťována jako mírné chvění letounu a nevyvolává zpravidla u cestujících negativní pocity. Střední turbulence se již může projevit snahou volně ložených předmětů měnit své místo - posouvat se (např. šálek s kávou na vašem stolku). Silná turbulence je charakterizována intenzivními poryvy ovzduší na letoun. Volně ložené předměty by se již mohly vznášet v prostoru. Letoun při silné turbulenci může i mírně změnit letovou hladinu. Vlétnutí do oblastí se silnou turbulencí se piloti snaží v maximální míře vyhnout, a to i za cenu např. přistání na jiném letišti, vyčkání na uklidnění povětrnostních podmínek na letišti přistání a v neposlední řadě i odložením letu.

 

 

     Je tedy téměř jisté, že při svých cestách silnou turbulenci neprožijete.

 

     Je plno dalších a dalších otázek, na které jsou vyčerpávající odpovědi v nové knížce z nakladatelství Smartpress - „Létání bez strachu" autorů Miloslavy Čechové, Vladislava Pružiny a MUDr Oldřicha Trusky. Autoři - kapitán dopravního letadla, zkušená letuška a letecký lékař - zodpoví všechny v ní otázky, které si v souvislosti s létáním kladete, a umožní tak nahlédnout do pilotní kabiny i do každodenního provozu letiště a práce pilotů i palubních průvodčí.

 

 


  

 

JE TU PRO VÁS DALŠÍ SOUTĚŽ,

o tři knížky z vydavatelství Smart press:

 

 

napište

svou (tragickou, komickou atd.) příhodu

spojenou s létáním,

s pobytem

v oněch nádherných velkých strojích,

zvaných letadla....

 

 

 


 

   

 

 

 

UPOZORNĚNÍ:   

Soutěž trvá do 30.  6. 2008

 

 

 

Prosím, své texty posílejte na adresu:   

redakce - zavináč - kudlanka.cz

 

 

díky, d@niela 

 

 

 

 

Komentáře (9)add feed
to může být docela zajímavé, : moose
moje tchýně má z létání fóbii - třeba by jí to pomohlo...
květen 21, 2008 12:11
No a pro ty, který chtěj bejt naopak zase trochu vystrašený, : Krakonoš
je i na you - tube dostupný nepřeberný množství dílů seriálů o vyšetřování leteckejch neštěstí. Závěry jsou dost pesimistický - za katastrofu mohla často úplná blbina, která se zřetězila s dalšíma blbinama do smrtelnýho průseru. Přesto se lítat nebojím - zatím jsem letěl v životě 4x a počítám, že tak ještě 10x poletím. Pravděpodobnost, že to nepřežiju, se tudíž asi ani nedá spočítat smilies/wink.gif.
květen 21, 2008 12:34
létání : kolemjdoucí
je statisticky nejbezpečnější způsob dopravy. Mnohem větší hazard je jízda autem. A jízda autem po D1 už je přímo ruská ruleta.
květen 21, 2008 17:41
ok, napíšu, : ivanka
o své první cestě letadlem - huh, nejhorší bylo to všechno "před tím"!
květen 21, 2008 19:32
no zrovna včera jsem se po 12 ti letech : Inka
znova setkala se svým leteckým instruktorem dali jsme kafíčko v milé kavárně, už má něco nadrandíno 72 let, ale je to prima chlap typ Robert Redford v letech, všechny ženský do něj byly zamilovaný, ale on byl do mě. Jó já se s ním něco nalítala, byly to krásný a dobrodružný chvilky..... smilies/wink.gif
květen 22, 2008 10:11
Můj příběh z vojny je spíše pro zasmání, : strejda
do vypsané soutěže se asi nehodí a proto ho nebudu posílat na zavináč kudlanka.cz, ale napíšu ho přímo sem.
Už jednou jsem tu někde psal, že jsem sloužil v Plzni. Já na tu vojnu docela rád vzpomínám, protože mě mnohému naučila, a pokud se nějakému odpůrci vojenské služby nebude zdát slovo mnohému to pravé ořechové, určitě mě naučila pořádku a zodpovědnosti. Sloužil jsem dole ve městě, na tehdejším velitelství divize a z toho plynuly jednak povinosti, ale i určitá volnost s vycházkovou knížkou stále v kapse i určitá benevolence ze strany velitelů k ústroji, také tam nebyly rozcvičky, buzerace od zamindrákovaných poddůstojníků jako ve velkých kasárnách, tam se chodilo normálně do práce. Mojí odjištěnou zbraní bylo elektromagnetické vlnění.
Jednoho dne mi velitel povídá, že si mám nabít baterky, že zítra pojedu na letiště na Bory a poletíme někam za Stříbro. Pilot mi prý řekne podrobnosti. Uf, řetízkový kolotoč mi jako klukovi jednou za život neudělal dobrou náladu a proto jsem na něj nikdy více nelezl. Stejně tak houpačky či lochneska. Přijel jsem na Bory, představil jsem se, ptám se a čekám. Pilot je prý na obědě, přijde za chvíli. Zatím si to dej dovnitř a připoj se na venkovní anténu a ukázal na mou radiostanici. Asi mechanik... Vrtulník, Mi 1, takový malý ruský pulec, pro tři osoby, včetně pilota. Tak ty jedeš se mnou? Otázal se po chvíli pilot, který si ještě sirkou vyšťourával zbytky oběda ze zubů. Jo letím. Plán byl jasný. Měli jsem letět někam za Stříbro, do palpostu. Ve vzduchu jsme měli dělat jakési blbiny, tedy nálety nad dělostřelci - bažanty, kteří se na nás měli učit mířit. No nazdar... Let do Stříbra byl nádherný. S ptačí perspektivy jsem pozoroval krajinu, malé lidi i malá autíčka. Přistáli jsme na louce mezi spoustou kanónů. S jejich velitelem jsme si sjednotili frekvenci, s pilotem si popovídal o výcviku bažantů, co od něho potřebuje a opět jsme startovali. Pokyn, který jsem dostal ze země, jsem měl napsat tiskacím písmem na papír a dát to pilotovi před oči. Přepad od lesa, velké kruhy, malé kruhy, kličkování mezi kanóny, nálety střemhlav na jednotlivá děla a rychlé zmizení za lesem... Udělal jsem dobře, že jsem nešel na oběd. Toho pilota jsem obdivoval. Obrovská síla mě tlačila do sedadla. Obzor jsem měl jednou vpravo, podruhé zase vlevo, vzápětí jsme padali dolů jako šutr, pak jsme zase sekali vrtulí vzduch tak, že ona byla přímo vertikálně a vrtulník ležel ve vzduchu jakoby na boku. Jen jsem doufal, že ten blázen neudělá salto. A pak to přišlo. Špatně, ale jak. Určitě jsem byl i zelenobledý jako stěna. Pootevřel jsem si okénko a lapal po svěžím vzduchu, ale málo platné. Mému žaludku tyhle náhlé změny v ovzduší prostě nesvědčily. Co těď? Kam s tím? Protože jsem mu nechtěl zašpinil podlahu a vnitřek, sundal jsem si lodičku, škubnul jsem za šef, aby byla hlubší a celý obsah snídaně a snad i včerejší večeře jsem umístil do mé vojenské lodičky. Pilot se otočil, usmál se a povídá "hoď to dolůůů..." Velmi rád jsem ho poslechl a zbavil se té hnusné čepice. A pokud nezetlela, leží tam někde dosud.
květen 22, 2008 22:08
Tak pořádku tě naučila? : Krakonoš
Házet blití v čepici do lesa, tomu říkáš pořádek? smilies/grin.gif
květen 22, 2008 23:56
strejdo, ty chceš říct, že jsi zahodil dobrovolně část svýho vyfasovanýho vojenskýho stejnokroje neznámo kam : toulavej
a ani ses nenamáhal ho vyhledat, vyčistit a odevzdat na konci vojny ? No to snad NE . . .

Mně jednou v zimě ukradli na vojně beranici a než mně kamarádi sehnali ze skladu jinou, ty 3 dny, co jsem neměl na hlavě nic a nemohl ani pochodovat s jednotkou na jídlo, byly hrozný. Takže ZAHODIT svojí čepici na vojně, to vopravdu nepochopím . . . :-)
květen 23, 2008 17:01
tragickou?,? : tom
Třeba: Jednou jsem letěl a spadnli jsme. Nikdo nepřežil...je to dost tragické? Nebo mám přitlačit: Třeba: Spadli jsme a nikdo z letadla nepřežil. A na zemi zahynuli obyvatelé jedné menší vesničky...nebo raději větší vesničky? Nebo hned městečka?
PS: téma poněkud úchylné...
červen 06, 2008 22:32
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]