Mít bordel
není nic nic neobvyklýho ani špatnýho. V nejhoršim případě se dá uklidit.
Podstatně horší je mít tisíce věcí i malých věciček, který jen tak vyhodit
nejde: krásný krabičky, sbírku žabiček, sbírku slonů, kočiček, škatuli plnou
bižuterie ceny nulové i větší, od nepaměti a nejunikátnějších tvarů, nepočítaně
hrnků - každej jinej (protože to je nejčastější "pozornost").
Jen tak namátkou si vzpomenu na velikou škatuli pastelek
ještě z dětských let, štos kalendářo-deníků snad od patnácti let, kde
jsou zapisy větsinou jen v prvních tydnech (mohly by se třeba hodit), a vůbec
nejrůznější serepetičky, kdy každá je "od někoho", a nedejbože, když
třeba dárce už nežije! Jako třeba velká krabice kdysi bílých a teď už
zažloutlých háčkovaných deček, velkých i malých, háčkovaných z nití!, co
dostala moje máma od své babičky.
Pamatuju se, jak jsem dřív, tak vždy po několika
létech, tu háčkovanou nádheru opatrně vyprala a pak – kdopak si to pamatuje –
na velký balící papír špendlíkama vypnula do správného tvaru.
Ano, tenkrát jsem je ještě používala, skvěly se na jídelním stole v obýváku, byly pod
broušeným sklem a drahým porcelánem ve skleníku. Jenže, čas nabral obrátky, a
ty krásné a nikdy nepoužívané věci ve skleníku sice stále jsou, jen už
podstatně hustěji narovnané, a pochopitelně už bez deček.
Nebudu pokračovat, jen
dokonalé ženské nic takového doma nestrpí; jinak je plno podobných věcí nejspíš
všude.
A čím jste starší, tím jich
zákonitě přibývá.
Někdy se rozhodnu k
radikálnímu řešení a všechno snesu na zem do obejváku.
Pak to probírám, vzpomínám...
a nakonec většinu vrátím celá zoufalá zpátky.
Posledně jsem dala pryč aspoň devět
hrnků; vzal si je jeden známej na dílnu.
Když mně při tomhle blbnutí
posledně viděl syn, tak jsem se ho zeptala, co s tim vším bude dělat, až jednou
umřu? "Coby, objednám
kontejner..."
OTÁZKY:
1) Máte někde doma podobné nepotřebnosti?
2) Nebo všechny serepetičky včas vyhazujete?
KUDLANKA
BEZRADNÁ
|