STŘEDA S MARKYTKOU - S Markytkou jsem se seznámila během svého jarního pobytu v plzeňské nemocnici. Na našem pokoji tenkrát zalehla skvělá parta, hodně jsme se nasmály. Ticho léčí, ale humor uzdravuje. Protože Markytka bydlí nedaleko Karlových Varů, byl můj pobyt příležitostí nebýt v kontaktu pouze telefonicky, ale navštívit se, což jsme také provedly. Já si dopoledne odbyla dvě pitné kúry a dvě vodní procedury, Knappův chodník a perličkovou lázeň a po obědě hurá k terminálu (tak se jmenuje komplex autobusového nádraží a vlakového Dolního nádraží).

S Markytkou jsme se viděli tedy zhruba po půl roce. Je starší než já, má už pravnoučata, ale dobře se s ní povídá. Přemýšlela jsem, kam tuhle "skoro místní" kamarádku vezmu, kde jsem nebyla ani já, ani ona a napadlo mne zavítat do Vánočního domu. Šly jsme pěšky přes Tuhnice a došly jsme v družném hovoru až k bývalému zámečku v  Doubí.

Věděla jsem o něm spoustu let, protože stojí vedle silnice, po které jsem dojížděla navštěvovat své rodiče. 

Je tam celoroční vánoční výstava, možná by mě na jaře nebo v létě vůbec nelákala, ale v listopadu jsou Vánoce za dveřmi a tak jsem se i já těšila.

Tenhle Vánoční dům slouží mj. i jako prostor pro vystavení obrovské sbírky všech možných medvědů a medvídků, celkem jich tam prý je 15 tisíc, a docela tomu číslu věřím. Někteří v životní velikosti a věrné podobě se skutečným medvědem, většina ale jsou plyšové hračky a dekorace. 

My jsme ale nejprve pohověly nohám a daly si kapučínko v místní kavárně.

Pak teprve jsme prošly všechny expozicemi. V prodejní části jsem snadno odolala nákupu, na můj minipidi vánoční stromek můžu dokupovat pouze nejmenší ozdobičky a v těch nabídka naštěstí nijak zvláštní nebyla.

Ale prohlídka nejrůznějších ozdob, andílků, sobů, houpacích koníků, svíček nebo přímo pro inspiraci nazdobených stromků člověka, který vánoce má rád, potěšila.