Protože lanovka nemá v ceníku možnost jízdy jen dolů, musela jsem se vrátit pěšky, jinou trasou kolem myslivny.

Jistě, mohla jsem se nechat vyvézt nahoru a pak sejít dolů (v podstatě od toho tam ta lanovka je), ale mě nakonec nevadilo se obě cesty projít...

Odpoledne mě Šárka (už jsem o ní psala v minulém pokračování) protáhla historickou části karlovarského hřbitova v Drahovicích včetně hřbitova židovského a pak jsme společně zavzpomínaly na dětské hřiště v Rybářích, kam jsme si chodívaly hrát.

Dnes je tam úplně jiné vybavení, ne tak originální, ale bezpečnější.

Kostel nad hřištěm stojí několik staletí, ale až teď mi stál za pozornost. Soupeří zde snaha lidí památku opravovat s vandalismem blbců.

Nakonec symbol čtvrti - socha rybáře.

Kouzelná socha. Posuďte sami - hned poblíž na tabuli je návod, jak kouzelnost sochy využít:

Chceš-li splnit přání, dotkni se svitku papíru, který je v hrdle lahve.

Chceš-li mít štěstí, pohlaď ocas ryby.

Chceš-li mít peníze, dotkni se knoflíku na kapse kabátu.

Pokračovaly jsme z Rybář pěšky k Tržnici, kde jsem se se Šárkou rozloučila, já ještě došla na hotel pro pohárek, z hotelu k prameni, po vypití určené dávky rychle na večeři a po ní odpočinek.

Zítra zřejmě nebudu nikde moc courat, oslavím státní svátek odpočinkem (až na rozepsané tři procedury). Dnes jsem totiž stoprocentně ušla letošní rekord...

Milena Nováková,

cestovatelka po vlastech českých,

nyní se láznící

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující