ČTVRTEK SE ŠÁRKOU

Ráno na mne čekala již potřetí suchá aplikace CO²; připadám si v tom obrovském asi 500 litrovém pytli jako kukla.

Pytel máme "svůj" na všech šest opakování procedury, člověk se do něj nasouká po pás, pak si to vyhrne až na záda a padne šikovně na lůžko, aby se do pytle nakonec zavrtal jak do širokého spacáku.

Spacák vám nikdo neutahuje páskem u krku – není zas až tak nutné, aby plyn neutíkal. Lázeňská se naštěstí občas zeptá, zda klient ještě dýchá a pak pytel nafoukne kysličníkem uhličitým, který prý blahodárně působí na pokožku. Já mám pocit mírné lepivosti.

A marně doufám, že z kukly vyleze motýl... nakonec zase jsem to já, stará bába (jo, bylo by po rozbalení mít fajn a lepší vlasy a štíhlou postavu, ale vlastně jinak si na věk nestěžuji, být v důchodu je fajn, jen musíte mít ten správný věk, je to prostě  něco za něco ...

Ukončení procedury probíhá tak, že musíte na chvíli zadržet dech, když se pytel vypouští... CO² se dýchat nedá.