 Začalo to využitím starých telefonních budek, ale díky kreativitě nadšených lidí můžete najít knihobudky v různém provedení: např. na nádraží v České Třebové slouží k účelu sdílení knížek staré piano - mimochodem, tato „knihobudka“ je v péči místní knihovny, která ji pravidelně doplňuje vyřazenými knihami. Vznikla v rámci projektu „knížka do vlaku“, kdy se předpokládalo, že knihu ve vlaku přečtete a v cíli odložíte na jiném nádraží do jiné knihobudky pro využití jiným čtenářem. 
Princip knihobudek, ať už
jsou na nádraží, v parku nebo u cesty vedoucí do lesa, je jednoduchý –
potřebujete-li ulevit své nacpané soukromé knihovně, odnesete „přebytečné“
knížky do nejbližší knihobudky.
Přece jen, my knihomolové,
máme zábrany naházet knihy do kontejneru na papír, a pokoušet se prodat starší
knížky je dost beznadějné. Naopak u knihobudky neodoláte pohledu na vystavené
knihy, projdete momentální nabídku a nějakou knížku si zase odnesete domů.
Někdy dočasně – a po přečtení poputuje knížka dál, jindy už ji z ruky
nedáte.
V některých případech
mi knihobudka, se kterou jsem se setkala během svého výletování, sice
nezachránila život, ale určitě vylepšila cestování. To v případě, kdy jsem
knihu, kterou jsem si sbalila na cestu, už přečetla a najednou se ocitla bez
dostatečné porce duševní stravy.
Je fakt, že nabídka je
omezená, většinou jde o knížky staré i několik desetiletí, a koneckonců, jejich
původní majitel je snadno oželel (nepovažoval je za knihy, které si hodlá
nechat trvale), bestsellery zde nehledejte. Na druhé straně člověk hladovějící
po čtivu v takovém případě sáhne po knize, jakou by si určitě nejen nekoupil,
ani nevypůjčil v knihovně; protože za peníze si kupujeme jen knížky, které
opravdu chceme vlastnit a také v oficiální knihovně je tak velký výběr, že
bychom sáhli spíš po jiném čtivu.
V tom je kouzlo
knihobudek.
Před všemi, kteří
nějakou knihobudku,
nebo jakoukoliv
sdílenou knihovničku založili,
smekám a děkuji.
MILENA
|
