Dnes vám nabídnu jednu pražskou zajímavost - dalo by se říct dokonce neuvěřitelnost. Praha je opředena řadou tajemství, legend, pověstí ... a občas se neuvěřitelné stane skutečností. Spálená ulice v Praze není zrovna místo, kam pravidelně proudí davy turistů. Secesní budova České pojišťovny ve Spálené ulici je sama o sobě skvostem pražské architektury. Ale nejprve fakta:  komplex České pojišťovny ve Spálené ulici číslo 14/76 tvoří dva domy: novobarokně secesní budova z let 1907-1909 a novorenesanční kancelářský objekt (zadní křídlo do Vladislavovy ulice). Hlavní, bohatě zdobený dům nabízí hezkou podívanou již z ulice – na fasádě jsou mozaiky, štukové reliéfy a sochy.

V moderním atriu, kudy vede i volný průchod ze Spálené do Vladislavovy ulice, můžeme obdivovat pět klasicistních soch od Petra Prachnera z roku 1804. Kamenné ženské figury pocházejí z původního, bohužel již zbořeného pozdně barokního Hildprandtovského paláce (Prachnerovy sochy kdysi bývaly na jeho střeše, jak dokládá dobový snímek paláce. Nyní jsou umístěny na zdech nádvoří.

Z dobového zařízení, které můžeme obdivovat uvnitř budovy, nejvíce zaujme nádherná kašna s mozaikou, plastikou chlapce s květy, vitráží a barevnými čočkami.

Fontána je v současnosti volně přístupná a tak máme jedinečnou možnost zahlédnout zdejší raritu: živého úhoře, kterého tu hlídá, krmí a opatruje nynější vrátná této budovy.

Historie tohoto maskota pojišťovny je zajímavá

Prvního úhoře chytil ve Vltavě v roce 1914 zřízenec pojišťovny Oulík. Čipernou rybu, pojmenovanou pěkně „po pražsku“ Pepík, umístil do kašny a obětavě ji až do konce svého života opatroval a krmil. Úhoř časem dostal i společnici – lína Mařenku. Pepík ve zdraví přečkal obě války a v kašně prožil úctyhodných dvaašedesát let (Mařenka deset).

Občas se mylně uvádí, že prvního Pepíka do kašny vypustil otec Jana Wericha. Je však pravda, že jeho tatínek skutečně byl úředníkem První české vzájemné pojišťovny ve Spálené ulici a rybu tedy dobře znal.