 Ivana jsem potkala v baru. Byl hezký, vtipný, štědrý, a podle prstýnku na ruce ženatý, a tak jsem nepočítala s ničím víc než maximálně s povyražením na jednu noc. Ale pak jsme si vyměnili telefonní čísla…a táhli to spolu pár měsíců. Byl fajn v posteli, bavil mě, tak proč ne, říkala jsem si, jsem single, takže alespoň to není nic na vážno, protože já byla po delším vztahu a teď jsem nic jiného nechtěla. Neodsuzujte mne, že jsem byla s ženáčem. Byl to přeci jeho problém, ne můj. Jenže nakonec jsem to přece jen já, kdo je za tohle cizoložství potrestaný.
Karolina
Vysvětlím.
Protože jsou to skoro tři týdny, bylo docela pozdě večer, přišel zcela
neplánovaně. Měl s sebou velký bágl, vypadal nesmírně zdrchaně a hned ve
dveřích mi řekl, že všechno prasklo, že ho vyhodila z bytu. A že nemohl
ani ceknout, protože byt je jejích rodičů. No, takže šel dál, já si
myslela, že
to bude jen na přechodnou dobu. Řekl, že si pronajme si vlastní byt.
Jenže už
za pár dnů mi řekl, jak moc je rád, že
může být pořád se mnou. Úplně mě tím odrovnal. Jenže problém je v tom,
že já ten náš vztah nikdy nebrala na vážno, on se taky nikdy nevyjadřoval, že
by chtěl být „jen se mnou“. A věřte mi, já nikdy po něm nic nechtěla,
a hlavně, nežádala jsem ho, aby se rozvedl. Jsem
z toho dost odrovnaná, protože jsem
to brala jako příjemný flirt, trochu mi i vyhovovalo, že je ženatý,
takže jsem měla dost času i na kamarádky a tak, a byla jsem přesvědčená,
že on je na tom stejně.
Najednou ho mám doma, on se
ze dne na den chová jako manžel, a najednou si připadám jak chycená do pasti. V duchu
si říkám, že se třeba nerozvedou, že by se mohl vrátit… Ale současně je to s ním docela fajn. Jsem z toho dost
zmatená. Ještě bych vám měla napsat, že je mi 34 let, na jednu stranu nikam
snad ještě nemusím spěchat, ale na druhou stranu… Nevím. No, jemu je 42,
naštěstí je bezdětný.
Poraďte mi, co byste dělali
vy – rychle to „vyšumět do ztracena“, nebo zkusit, jaké to je mít chlapa doma?
O D P O V Ě Ď :
Milá Karolinko,
Život si sice můžem
naplánovat, ale ne vždycky to podle onoho plánu vyjde. Chápu, že se teď cítíš taky
trochu vinna, minimálně tím, že jsi ho k sobě připustila, i když bylo jasný, že
je zadaný. Ale to se děje, takže teď se hlavně musí řešit, jak z konopí… Z úvodu
tvého dopisu jsem vycítila, že jsi s ním – pokud to bylo „jen tak“ – byla spokojená.
Na to, abych ti dávala přesný recept, toho vím málo – třeba to, jak mluvil o
své ženě, jak se choval jinak, v běžných situacích. Zatím, když máš tu
možnost, ho u sebe tedy nech, a sleduj. Dej si nějaký soukromý termín, do kdy.
Vždyť není důvod, abys
musela tuhle situaci nějak okamžitě řešit.
A uvidíš, jestli byste se k sobě hodili,
nebo zda bude lepší, aby šel o dům dál. Když to nepůjde, tak mu pomoz najít
jeho nové bydlení… Jo, a klidně později napiš, jak to pokračuje.
KUDLANKA
|
