Přišel ke mně na kus řeči kamarád. Sedli jsme si, dali pivko a povídali o životě. Po chvíli jsem uslyšel zazpívat pračku, takže jsem rozhovor přerušil a řekl: "Vydrž, jdu vyndat prádlo a dát nádobí do myčky, hned jsem zpátky." Podíval se na mě, jako bych mu řekl, že postavím vesmírnou loď. Pak mi trochu zaraženě řekl: „To je fajn, že pomáháš, jsi bezva. To já dělám málokdy, protože když to udělám, ani mi nepoděkuje. Minulý týden jsem sám od sebe umyl podlahu a ona mi ani neřekla slovo.“
Tak jsem si dolil sklenici, a vysvětlil mu, že mě nechápe
– že já té své ženě „nepomáhám“. Že moje žena nepotřebuje pomoc, potřebuje
parťáka, spoluhráče. Jsem její domácí partner… a díky tomu jsou všechny naše funkce
rozděleny, což není „pomoc“ s domácími pracemi.
Manželce nepomáhám s úklidem našeho bytu, protože v
něm taky bydlím a taky ho potřebuji uklidit. Nepomáhám vařit, protože já chci
také jíst a že vlastně i rád vařím. To samé s tím nádobím po jídle,
protože ho používám také.
A už vůbec jí nepomáhám s dětmi, protože jsou i moje a já se musím snažit být jejich tátou,
kamarádem. Nepomáhám prát, skládat a uklízet prádlo, protože je moje a našich
dětí. Jednoduše: nepodávám „pomocnou ruku“, jsem všeho součástí.
Pak jsem se kamaráda zeptal, kdy naposledy, když ta „jeho“dokončila
úklid, vyprala prádlo, převlíkla povlečení, vykoupala děti, uvařila, nakoupila atd.,
jí on řekl: "děkuju ti“? Myslím skutečně poděkování, něco jako „Jsi úžasná,
to je tak fajn, že tě mám…"
Asi je tohle pro hodně lidí stále ještě absurdní; zní to
snad divně? Možná proto, že většinu taková ta „macho kultura“ naučila, že to, o
čem jsem mluvil, je přeci ženský úkol.
Osobně jsem přesvědčen, že je fajn tu svou chválit
tak, jak bych si přál být chválen občas i já. Nechovat se doma jako host, jako
pán, který přišel z práce a teď se jen nají, vyspí, bude si odpočívat, případně
uspokojí své sexuální potřeby... 
Když čtu na FB v nejrůznějších skupinách, jak je
stále – i mezi mladými lidmi – zakořeněno, že „tohle je mužská a tohle zas
ženská práce“, tak si uvědomuju, že pokud se o tom nebudeme navzájem bavit, tak
se to zas tak rychle nezmění. Ono je to totiž, pro nás mužské, tak nesmírně
pohodlné…
Tahle změna je hodně potřebná.
Jaké zkušenosti a zážitky
máte vy? FRANTA
|
