To je hezké vzpomínání. Já jsem o pár roků mladší, takže první televizi značky Ekran jsme měli, když mi bylo šest let. Byla to obrovská bedna s malinkou obrazovkou. Chodily k nám na televizi děti z turistického oddílu, který vedli moji rodiče, i děti ze sousedství. Tenkrát TV vysílala jen asi 2x týdně. Dívali jsme se a soutěžili s Vlaštovkou, na pohádky se Štěpánkou Haničincovou, apod.
Později, když TV přenášela mistrovství v krasobruslení, chodili k nám téměř všichni sousedi. Každý přinesl něco dobrého, a já se sestrou jsme jim vařily čaj a kávu.

V roce, kdy mi bylo deset, se konala světová výstava v Bruselu Expo 58. Tehdy se na deset let trochu pootevřela železná opona a přestalo se tak šíleně komunistický blbnout. Objevily se tu západní filmy, literatura,nahrávky Beatles. Vznikla nová československá filmová vlna, vycházel časopis Host a knihy doteď zakázaných autorů , vznikla divadla malých forem.Také se objevilo západní zboží, ale pouze v Tuzexu a já poprvé vyjela za hranice na vízum. Z výstavy v Bruselu si maminy kámoška, která tam byla jako obsluhující personal, přivezla televizi s úhlopříčkou celých 40cm. Na promítání chodil celý barák. První film, co jsem tam viděla byl Fanfán Tulipán z roku 52. To všechno skončilo za deset let.
V 68.roce nás navštívila spřátelená vojska a proto jsme pak všichni nenáviděli Rusáky.
A zase začalo přituhovat, to logicky vedlo k hadráku a posléze k šíleným rozkrádačkám v 90.letech.
Z dnešního pohledu jsme spadli z bláta do louže. Parazita, který se na nás krmil, ale nechal nás žít, jsme vyměnili za parazita,který nás chce sežrat i s botami.